Gudas se oholil, kotník má jako míč: Florida mi dodala šťávu. Co zranění?
Mohutný plnovous už vyměnil za knír. Šrámů na těle i duši po prohraném finále Stanley Cupu se hned nezbaví. „Ještě hraju karty s prckama,“ zmínil Radko Gudas (33) z amerického domova na Floridě jednu z léčebných metod, než jsme se po jeho návratu z Las Vegas spojili. Končil dobitý, stejně jako další spoluhráči z týmu Panthers. „Být druhý je nejhorší prohra, ale nemůžu být zklamaný. Jedna z nejúspěšnějších sezon, jaké jsem zažil,“ přiznal v rozhovoru pro iSport.cz.
Jak jste v kartách proti svým dětem uspěl?
„Dobrý. Něco jsem vyhrál, něco jsem nechal vyhrát špunty. Když s námi hraje ta nejmladší, jinak ne. Co hrajeme? Prší, to už docela zvládají. Taky Člověče, nezlob se. Už se můžu věnovat rodině. Je to skok z hokejového prostředí zase zpátky.“
V play off jste došli nečekaně daleko, ale nakonec to nedopadlo. Co se ve vás odehrává?
„Tohle je ta nejhorší prohra. Skončit druhý. Všechno převyšuje, že to nevyšlo. Ale zbyla taky spousta pozitivních věcí. Všichni předčili očekávání. Až na ten konec do sebe všechno zapadlo, táhli jsme za jeden provaz. Všichni v kabině měli dobrý pocit. Nemůžu být zklamaný. Spíš čekám, kdy se zase s těmi kluky sejdeme. Poslední měsíc jsme se potkávali pořád, každé dva dny se hrál zápas, a najednou si člověk uvědomí, že je konec. To je asi největší rozdíl.“
Otočili jste sérii s Bostonem, vyřadili Toronto, smetli Carolinu. Týmy, které do play off vložili všechno, teď nebo nic, byly favority. Loni jste vyhráli základní část, ale vypadli ve druhém kole, letos jste proklouzli na poslední chvíli a došli do finále. Co se změnilo?
„My jsme věděli, že máme sílu. Jenom nám sezona úplně nevyšla po zdravotní stránce. Ale mnohem víc jsme si věřili. Už vzhledem k tomu, jakým stylem jsme se dostali do play off, jak jsme hráli a byli pro soupeře nepříjemnější. Boston nečekal, že budeme kousat až do konce a že je nakonec uštveme. To samé s Torontem, což byl velký úspěch. Jsem hrdý, že všichni pracovali, jak měli, nikdo se nechoval jako hvězda, nestěžoval si, nenadával, že hraje míň nebo víc. Všechno klaplo přesně tak, jak to mělo vyjít. Jeli jsme jako mašina.“
A pomohlo vám, že jste v play off módu hráli delší dobu, vlastně od února museli bojovat nadoraz o každý bod?
„Stoprocentně. Tohle nikdo nečekal. Zjistili jsme, že dokážeme hrát tak agresivním stylem, vyrovnat se takovým hráčům, dostat se na nejvyšší úroveň a odradit je, znechutit jim hokej. Ukázali jsme, že to chceme víc a že si to zasloužíme.“
Byl klíčový obrat v úvodní sérii s Bostonem, který v základní části vytvořil bodový rekord a s nímž jste prohrávali 1:3 na zápasy?
„Určitě. Vyhráli jsme tři zápasy za sebou, pak proti Torontu taky třikrát v řadě. Šest zápasů dohromady a ta série najednou zase byla jinde. Jedním z nejdůležitějších momentů byl zápas číslo sedm s Bostonem, který nás nakopnul. Rozhodli jsme v prodloužení a dva dny nato náš čekalo utkání číslo jedna s Torontem. Zakousli jsme se do toho, pomalu neměli čas si uvědomit, že jsme vyhráli. Další zápas, další tým. Tam se to otáčelo.“
S Torontem jste rozjel akci před vítězným gólem. Pak vyšla fotka, jak stojíte proti brankáři a něco křičíte. Co se ve vás odehrávalo?
„Byla to úleva a obrovská radost. Prodloužení pátého zápasu, bylo to nahnuté a my toho góla dali. Nemohl jsem se udržet. Někdo se nad tím pak
