V Pittsburghu přituhuje. Už zbývají desítky minut, než to vypukne. Bude to večer Jaromíra Jágra. Před halou už korzují stovky lidí v jeho dresech. „Je to pro mě šťastný den. A vzrušující,“ řekl hlavní hrdina na tiskové konferenci, která proběhla ještě před slavnostním ceremoniálem. Na ni přišel s předstihem, takže si nejdřív sedl mezi novináře… Mluvil vážně, zmínil, že se jeho hokejová kariéra blíží ke konci. Ale vtipkoval i na adresu reportéra deníku Sport a webu iSport.cz.
Než začalo setkání s novináři, přišel do místnosti spolu s Kevinem Acklinem, prezident Penguins. Ale klíčová osoba, zodpovědná za média, aby se mohlo začít, chyběla.
„Co se děje?“ ptal se Jágr. Pak se rozšafně posadil vedle novinářů a jako jeden z nich čekal.
Také během povídání došlo na legrácky. Když se ho reportér deníku Sport a webu iSport.cz zeptal, co zatím byl jeho největší zážitek během pobytu v Pittsburghu, pousmál se.
„Hele, to bylo to, že jsem tady s tebou mohl dělat rozhovor a byl jsi se mnou každý den. I když jsem byl unavený, to mě rozptýlilo.“
V tu dobu už mluvil česky, protože po anglické části byl prostor pro české novináře. Potom to doprovodil svým typickým dlouhým úsměvem… Prostě on. Vtípky za každých okolností.
Jinak ale mluvil vážně. Zmínil, že i když hrál jinde než v Pittsburghu, stejně měl tohle město za svoje město.
„Nehrálo roli, kde jsem působil. Vždycky jsem to bral za svůj domov, i když jsem hrál jinde,“ vykládal druhý nejproduktivnější hráč v historii NHL.
Přiznal, že jeho hráčská kariéra se blíží ke konci, ale že hokej stále miluje. A je hladový. „Jakmile to člověk v sobě ztratí, je konec. Člověk pořád musí mít motivaci být lepší a lepší. Srovnávám to se zvířaty v džungli. Když se tam uspokojíte, jste mrtví,“ vykládal.
Vrátil se i k tomu, proč se po konci v Rusku nevrátil do Pittsburghu. Zopakoval důvody, o nichž už předtím několikrát mluvil, i v rozhovoru pro Sport.
Že cítil, že ve Philadelphii dostane větší prostor. „V tu chvíli jsem myslel víc na sebe,“ připustil, že věřil, že bude mít důležitější roli, než jakou by měl pozici v Pittsburghu.
„Možná to byla chyba, že jsem se nevrátil sem. Možná by teď ta oslava byla větší,“ vykládal útočník v padnoucím obleku. A zavtipkoval, že věří, že dneska na něj nebudou bučet…
A jak by chtěl, aby si ho ostatní zapamatovali? A jak by měl vstoupit do srdcí fanoušků?
„Když jsem byl mladší, nemyslím si, že jsem byl tak milý. Hnalo mě to, abych byl nejlepší. Ale jak stárnu, tak chci, aby si mě ostatní pamatovali jako skvělého člověka. Někoho, kdo pomáhá ostatním,“ povídal.
Zmínil i to, že se v poslední době cítí unavený. Časový posun, do toho moc nespí, protože se mu honí myšlenky, jak zvládne svojí řeč.
Přepadnou ho emoce? „Nemyslím si, že bych plakal. Nikdy se mi to nestalo. Ale musíme počkat, jak to dopadne, jak bude reagovat moje tělo,“ dodal Jágr, hlavní postava večera.
Potom se vydal do útrob arény, která už se chystá na to, že mu nachystá velkolepé představení.
Pittsburgh se převlékl do dresu 68.
