PŘÍMO Z PITTSBURGHU | Tuny respektu, potlesk, pochvalná slova, gratulace, milá setkání. Ale taky nabitý program, neustálé přesuny. Málo času se pořádně najíst. Jak vypadá program Jaromíra Jágra v Pittsburghu? Ve městě, které si dřív podmanil, a to mu to teď vrací velkolepou slávou? Deník Sport a web iSport.cz byly v minulých hodinách Jágrovi v patách, takže se dostal do míst, kde týmové kamery nedohlédly… Třeba byl u setkání se synovcem Andyho Warhola. Vrchol přijde dnes. Jeho dres zamíří ke stropu PPG Paints Arena.
Usadil se na židli, popadl tužku a začal se podepisovat. Střídal fixy podle toho, co si lidé přinesli. Gratulace, úsměvy. A znovu, a znovu. Stihl jenom poprosit o kafe.
„Ty jo, výborný. Nejlepší, co jsem měl,“ pochválil ho a lehce si usrknul. Na víc nebyl prostor. A dal se znovu do práce, fronta neubývala, točila se desítky metrů kolem obchodu. Na podpisovku, kterou zajišťoval klub Penguins, chvátal přímo z tréninku. Ten absolvoval skoro padesát kilometrů jinde.
Před zaplněným hledištěm v tréninkovém centru UPMC Lemieux Sports Complex se proháněl ve vysokém tempu, žádné úlevy.
„Je to možné? Věk na něm vůbec není znát. To je neuvěřitelné. Člověk by si normálně myslel, že je součástí týmu,“ říkal pro iSport.cz někdejší útočník Kevin Stevens, jenž s českým velikánem získal oba Stanley Cupy (1991 a 1992). Teď už s bříškem valil oči, co v 52 letech jeho kamarád zvládne.
Když skončila oficiální část programu, byl prostor na neformální setkání. Jágr si popovídal s Crosbym , maséry, s dalšími hráči. Pak se zeširoka rozesměje. „Hele, Guma je tady!“ vítá někdejšího spoluhráče Jiřího Šlégra.
Nestihne se ani pořádně najíst, protože přichází PR manažerka, a řeší přesun na autogramiádu. Jágr se kvapně loučí s přítelkyní Dominikou, která kvůli jiným organizačním povinnostem míří jinam. Její partner, v současnosti nejváženější občan Pittsburghu, spěchá do auta.
Během cesty do menšího obchodu na úplně opačném okraji města vyřídil několik telefonátů ohledně nedělní slávy. „Hele, kolik přesně máte těch lístků a kde budou?“ ptal se klubového prezidenta Kevina Acklina. Po chvíli se podíval, kolik je hodin, lehce se podivil a zeptal se řidiče, kdy tam budeme.
Když vystoupil, lidé si ho fotili, zatleskali. Pro obchod se sportovními kartičkami a dalšími suvenýry to byla velká událost. „Sjeli se i lidé z Kanady, je to velká věc, kterou jsme tady roky neměli,“ říká zástupce Steel City Collectibles.
Všechno má svoje pravidla. Takže pak stojí vedle Jágra, který se podepisuje, a hlídá, jestli má každý registraci. Za tučný poplatek.
Warhol ho pozval do muzea
Chodí pánové v dresech, dámy s plakáty, s dětmi v kočárku, v náručí. K vidění jsou i dárky, třeba jedna paní přinese upečené muffiny v krabičce. „Před třiceti lety jsem vám jedny upekla. Tak teď znovu,“ říká dojatě sestra dlouholetého fanouška s českými kořeny.
Lidé přicházejí s řadou osobních vzpomínek, ukazují staré společné fotografie. Jeden z nich vyrobil model hvězdy Penguins z balónků! Potom ho postavil vedle skutečné hokejové modly.
„Hele, nechceš ho?“ houkne Jágr na jednoho malého fanouška, který má na sobě jeho dres, mluví česky a motá se kolem něj už od rána. Byl na tréninku, měl přístup k ledu, takže si s ním plácnul, když šel z kabiny. Pak se objevil i na podpisové akci. Spousta životních zážitků.
Ale kdo to je? A dorazí i na zápas? Nikdo neví…
Jágr měl i vzácnou návštěvu na autogramiádě. Přišel synovec Andyho Warhola, slavného umělce! Někdejší malíř, filmový tvůrce i manažer rockové skupiny The Velvet Underground pochází právě z Pittsburghu, kde žije i jeho příbuzný Steven Warhola.
„Kdyby strýček ještě žil, určitě by byl i on velkým Jágrovým fanouškem jako jsem já. Miloval umění, a když Jaromír hraje, je to také umění,“ říkal synovec, nesoucí jméno Warhola. I jeho proslulý strýc je původním jménem Warhola, až později už se psal bez „a“.
Člen slavného rodu se s Jágrem přišel vyfotografovat a přinesl mu osobní pozvánku do muzea Andyho Warhola v Pittsburghu. „Budeme moc rádi, pokud byste někdy přišel. Je to speciální privátní prohlídka od rodinného příslušníka,“ řekl uctivě a předal mu obálku s osobním vzkazem.
„Moc děkuju,“ opáčila slavná osmašedesátka s tím, že pokud někde bude příležitost, dorazí. Není to poprvé, co ho potkal, tvář si zapamatoval. Takže když už za ním přicházel, upozornil na to redaktora iSport.cz. „Hele, udělej s ním rozhovor. V Blesku z toho bude trhák!“ smál se.
Přísně soukromá večeře s Lemieuxem a spol.
V obchodě strávil přes hodinu a půl. Nejdřív se podepisoval, potom se s fanoušky fotil. Všechno podle přísných regulí. Byznys s kartičkami má svá pravidla. Tady měli zájemci jistotu, že odchází s pravým autogramem. Od místní legendy. Muže, jehož lidé brali za vlastního syna, vždyť přišel v osmnácti.
Pak se loučí, nasedá do auta a vrací se do hotelu. Lobby už je plné legend, hned u vchodu stojí třeba Ron Francis, jeho někdejší dvorní centr a člen jedné z nejlepších formací v historii Penguins – Jágr, Francis, Lemieux.
Vřele se objali, dali se do vyprávění. Dlouho se ale Jágr zdržet nemohl, spěchal do pokoje, aby se převlékl. „A ještě musím doladit tu řeč,“ uvědomil si. Průběžně nad ní přemýšlí už delší dobu, ale pod vlivem emočně silných zážitků posledních dní a hodin ji ještě chce vypilovat.
A co dál? Vrchol večera. Přísně soukromá večeře pro šampiony Stanley Cupu z let 1991 a 1992, kterou dává dohromady sám božský Mario Lemieux. Co jméno, to pojem. Dorazil i Scotty Bowman, bývalý legendární trenér, jenž Penguins dovedl k Poháru v roce 1992. Celkem získal nejslavnější hokejovou trofej devětkrát.
„Na koho se nejvíc těším? Všechny moc rád uvidím,“ loučí se Jágr.
Večeře už je jenom pro vyvolené. Tam kamery nesmí. Dneska ale už zase budou nažhavené naplno. Bude to den pro 68. V noci českého času už bude jeho dres viset pod stropem.
