Představte si, že na konci minulého století krátce žijete v USA a toužíte jet i přes dlouhou cestu autem do Pittsburghu podívat se na Jaromíra Jágra a další české hvězdy z NHL. Vůz ale večer po zápase vypoví službu. V bezradné situaci vám ale zcela nečekaně tamní obyvatelé nadstandardně pomohou poté, co zjistí, že jste z Česka a chtěli jste jen podpořit krajany na ledě. Tento příběh se stal Jiřímu Křížovi. Čech, který od roku 1997 žije v Americe, 20. ledna 1998 poznal, jak moc Američané z Pittsburghu milovali krajany v dresu Penguins a co pro ně dokázali udělat. „Bylo to neuvěřitelné,“ vzpomínal.
Když se loni v listopadu dozvěděl, že v Pittsburghu za tři měsíce vyvěsí Jaromíru Jágrovi dres pod strop PPG Paints Areny, začal plánovat případnou cestu na velkou slávu. V nejlepším případě se Jiří „Jerry“ Kříž chtěl i setkat s českou legendou a říct ji o svém velkém zážitku z ledna 1998. Nicméně pracovní vytížení a ceny lístků na slavnostní zápas s Los Angeles ho od cesty nakonec odradily. Doufá tedy, že prostřednictvím rozhovoru pro iSport.cz se příběh dostane k Jágrovi či dalším českým hokejistům, díky jejichž angažmá u Penguins se mu dostalo pomoci ve chvíli nouze.
Vzpomenete si, jak tehdy vznikl nápad vyrazit do Pittsburghu a vidět Jaromíra Jágra a spol. v akci?
„Byl to jeden z mých cílů vidět NHL s českými kluky na ledě. Jaromíra Jágra i Jirku
Šlégra
tehdy sledovali všichni. Hokej mě vždycky bavil, dodnes na něj rád koukám, ale tenkrát jsem si zkrátka chtěl zajít na zápas, kde budou hrát Češi. Tehdy jsem žil kousek od Bostonu. A nejbližší zápas v tehdejším hokejovém programu byl 20. ledna Pittsburgh proti Ottawě, což se skvěle sešlo. Vedle Jágra a Šlégra hráli za Penguins ještě Robert Lang s Martinem Strakou a za Senators měli přijet Standa Neckář s Radkem Bonkem.“
Lepší českou sešlost si zřejmě moc nešlo přát. A vybavíte si i své dojmy ze zápasu? Pokud se nepletu, skončil remízou 0:0.
„Na zápas si pamatuji velice dobře. Hrál se ještě ve staré Civic Areně, o které jsem slýchal ještě, když jsem žil v Česku. Máte pravdu, skončil remízou, nepadl ani jeden gól. Abych řekl pravdu, z průběhu zápasu jsem byl trochu rozmrzelý. Výkony z obou stran byly nemastné neslané, žádné super šance. Chápu, že ne vždy se to povede, přeci jen jsem také sportoval. Možná jsem měl příliš velké očekávání, sen vidět ty kluky na ledě jsem si ovšem splnil. Neodcházel jsem zklamaný. Užil jsem si to. Jágr byl tehdy obrovská hvězda. Asi bych si neodpustil, pokud bych příležitosti vidět ho naživo nevyužil.“
Vyrazil jste sám, nebo jste byl součástí větší české výpravy?
„Jel jsem tam s jedním kolegou, který byl taky Čech. On neuměl anglicky ani slovo. Moje angličtina tehdy fungovala na zhruba 50 procent. Byl to vlastně rok, co jsem byl v Americe a za tu dobu jsem se naučil nějakou základní komunikaci. Společně jsme se dohodli, šábli se na benzín, který tehdy nestál moc. Jediný problém byla délka cesty, trvala zhruba osm hodin. Navíc jsme jeli do neznáma. GPS tehdy nebyla, měli jsme jen mapu. Byli jsme ale mladí, mně bylo 27, moc jsme to neřešili. Neměli jsme závazky, byli jsme úplně volní. Prostě jsme si řekli, že vezmeme auto, jedeme a hotovo.“
Zápas jste si tedy užili, jenže zpáteční cesta se vám kvůli autu značně zkomplikovala. Co se přesně stalo?
