PŘÍMO Z PITTSBURGHU | Objal maminku, která měla slzy v očích. Položila mu hlavu na rameno. Jemu samotnému se zadrhnul hlas, když se předtím podíval k nebi a poděkoval zesnulému tatínkovi. „Vím, že se dívá. Měl ve všem pravdu.“ Nejsilnější moment emotivní děkovné řeči, kterou si ještě víc získal srdce fanoušků. Nejen Pittsburghu. Jaromír Jágr prožil velkolepý večer, při němž naskočil i do rozcvičky. Pod stropem visí číslo 68. Spousta lidí měla slzy v očích… Nahlédněte s námi i za kulisy.
Jak byl mistrem na ledě, tak je i mistrem slova. Bez přehánění.
Tak schválně – kdo z vás měl během jeho projevu husí kůži? Nebyli jste sami. „Viděl jsem spoustu lidí, kteří plakali, jak byli dojatí,“ říkal prošedivělý hlídač v PPG Paints Arena, jenž má na starost obsluhu výtahu. Pro Penguins pracuje přes dvacet let.
„Všem musí být jasné, proč ho tady tak milujeme,“ říkal s pohnutým hlasem.
Druhý nejproduktivnější hráč v historii ligy, jenž v dresu Penguins strávil jedenáct sezon, ve svém projevu mixoval slova díků s vtipnými pasážemi. Fanoušci několikrát vyprskli smíchy, jindy spustili salvy potlesku.
Byl to celý on. Chlapík, který si umí všechny získat bezprostředností.
Děkoval spoluhráčům, celému klubu, městu. „Být tady s vámi, slyšet váš potlesk. Ani nemusím dát gól. To je opravdu nádherné, to člověku nikdy nezevšední. Jsem opravdu poctěný,“ vykládal do mikrofonu.
Jeden z nejlepších českých projevů
Řeč měl napsanou, ale i tak improvizoval. Bylo cítit, že to jsou slova od srdce. Nic hraného. Používal gesta. Když někomu děkoval, podíval se na něj.
„Myslím si, že jsme viděli jeden z nejlepších veřejných projevů jakéhokoliv Čecha v angličtině všech dob. Nebojím se takhle charakterizovat. Suverénní, strašně vtipný,“ okomentoval to ve videorozhovoru pro iSport.cz uznávaný moderátor Libor Bouček , který velkolepý obřad sledoval ve skyboxu, v němž byli Jágrovi nejbližší a kamarádi.
„Myslím si, že každý, kdo je z Česka, musel pocítit obrovskou pýchu, že i z naší skromný země může člověk vystřelit k takovým výšinám. Neuvěřitelné,“ rozplýval se Bouček, jenž má k Jágrovi velmi blízko. Ale nepřeháněl. I reakce z Česka mluví o tom, jak jeho slova chytala za srdce.
„Byla to v skromnost, pokora, genialita. Nikdy jsem neviděl nic lepšího na veřejnosti od někoho, kdo je z Česka a mluvil anglicky,“ dodal Bouček.
„Jak jsem předpokládal, tak na rozdíl od Jardy jsem uronil slzu. Bylo to krásný, dojemný. Hrozně moc se to povedlo,“ řekl Sportu někdejší obránce Jiří Šlégr , jenž u toho na ledě nechyběl. A potom se za Jágrem přišel podívat do skyboxu.
Jeho řeč několikrát přerušil skandovaný potlesk. Vedle něj na ledě stály maminka Anna, populární jako Mama Jagr, i přítelkyně Dominika. Potom zástup dalších klubových legend v čele s Mario Lemieuxem nebo Ronem Francisem.
Byla to plejáda ikon. Všichni hráči se sešli, aby byli u toho, když Penguins vyvěsí dres jednomu z nejlepších hráčů v historii ligy. Muži, jenž přišel do klubu v osmnácti, neuměl anglicky, stýskalo se mu, plakal i na střídačce.
Teď stál před mikronem jako pětinásobný vítěz bodování ligy. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu. Legenda. Stále aktivní hokejista, v 52 letech, zahrnutý mimořádným respektem.
Kdo sledoval, i jenom letmo, dění posledních dnů v Pittsburghu, musí souhlasit, že to nejsou fráze. Pittsburgh naplno ukázal, jak si ho váží. Jak ho zbožňuje.
A je to vzájemné. „I když jsem hrál jinde, vždycky to byl můj domov,“ prohlásil někdejší kapitán, jenž v roce 1999 zřejmě uchránil od krachu celý klub. Když během ceremonie promítli na obří kostce gól v sérii proti Devils v prvním kole, ozval se burácející aplaus.
Pak ještě několikrát.
Další vrchol, aplaus vestoje
Vrcholem večera bylo i to, když Jágr naskočil na led na rozcvičku. Šel na led jako poslední, ve stylu jeho dávného rituálu. Fanoušci šíleli. Zvlášť, když s jeho slavným hárem se proháněli po ledě i ostatní. Všichni měli číslo 68.
Byl to úžasný zážitek.
Potom se hokejový Bůh několikrát projel po hřišti, s rukou na srdci, a mával fanouškům.
Následně přišla silná pointa. Stoupl si do středového kruhu, zvedl ruku, hala bouřila. Užíval si ovace. Byl to symbolicky jeho The Last Dance.
Řeč zvládl báječně, i když dopředu byl nervózní. „Viděla jsem na něm, jak se klepe,“ přiznala maminka Anna, která si fanoušky svými emocemi od srdce také získala.
Na záběrech, které show předcházely, je vidět, jak Jágr spoluhráčům v čele s Lemieuxem říká: „Chlapi, jsem nervózní.“ Přímo svému idolu se svěřil: „Nemám strach, že budu brečet. Ale že to zapomenu. Kdyžtak mě zachráníš, jo?“
Zvládl to s grácií.
„Osobně jsem ho předtím neznal. Ale teď musí být všem jasné, proč si tak podmanil celé město,“ reagoval kouč Mike Sullivan s tím, že během posledních tří dnů ho poznal blíž. „A už to chápu. Je to obrovsky charismatický člověk. Opravdu pro nás byla čest, že jsme u toho mohli být,“ dodal dlouholetý kouč.
Pro Penguins to ale nakonec skončilo smutně. I když dlouho proti Los Angeles Kings vedli 1:0, prohráli 1:2.
Ani to ale nemohlo přehlušit hlavní poselství večera. Pittsburgh se poklonil legendě a ve velkém stylu vzkázal: Jardo, děkujeme za všechno!
Příběh začal slzami. Končí podobně. Ale teď jsou to slzy dojetí.
