Za normálních okolností by byl přímo na ledě. Jako veledůležitý díl příběhu čísla 68. Někdejší útočník Martin Straka, klíčový spoluhráč Jaromír Jágra, pozvání do Pittsburghu na slavnostní ceremoniál dlouho zvažoval, ale nakonec ho nepustily klubové povinnosti v Plzni. Hlavně venkovní utkání. „Ale musím říct, že mě to hodně mrzelo,“ přiznává šéf klubu, jenž zároveň pomáhá i jako kouč. Takže ani neměl sílu se zatím podívat na záběry z města, které mu přirostlo k srdci...
Jaromír Jágr na něj nezapomněl. Když Strakovi při své řeči poděkoval, fanoušci to ihned doprovodili hlasitým aplausem. Také v hale bylo k vidění spoustu z nich, kteří měli na sobě číslo 82. Právě to proslavil během svého angažmá u Penguins velký Jágrův kamarád. Celkem za Pittsburgh odehrál 10 sezon.
„Na to určitě nejde zapomenout. Jarda mi zezačátku moc pomohl. Prožili jsme tam spolu krásný chvíle,“ vybavuje si Straka, který s Jágrem získal i olympijský triumf v Naganu a zlato na mistrovství světa ve Vídni v roce 2005.
Proč jste nakonec pozvání s díky odmítl?
„Bohužel to vyšlo na blbý termín. Měli jsme venkovní utkání, potom jsme ještě hráli s Kladnem. Kdybychom s Plzní byli v pohodě a hráli kolem šestého, sedmého místa, zvažoval bych to víc. Ale motáme se na chvostu, navíc jsme hráli venkovní utkání, na které jsme se všichni těšili a měli jsme tam spoustu našich fanoušků a sponzorů. Takže jsem nakonec odletět nemohl. Pochopitelně mě to mrzí, byla to velikánská událost. A co jsem viděl ukázky, tak to bylo super.“
Jenom ukázky?
„Ano. Radši jsem na to víc nekoukal, aby mi to nebylo ještě víc líto. Ale slyšel jsem, že to bylo úžasné.“
Zaregistroval jste aspoň to, že Jágr při řeči poděkoval přímo vám? A že když fanoušci slyšeli vaše jméno, hned tleskali?
„Jak říkám, já jsem to neviděl. Vím, že spousta lidí mi to chtěla ukázat, ale já jsem to radši nechtěl vidět. Protože by mi to bylo fakt líto.“
Okamžitá reakce od fanoušků vás musela potěšit. Je vidět, že i vy jste v klubu zanechal nesmazatelnou stopu.
„No jasně, z toho mám radost. V Pittsburghu jsem prožil krásné roky, na které v žádném případě nejde zapomenout.“
Takže kdy už budete mít nervy, abyste se na to podíval?
„Tak to nevím, až budu mít někdy volnou a vhodnou chvíli... Musím říct, že si to Jarda absolutně zasloužil. Je vidět, jak si ho v klubu i v NHL váží. Akorát jsem si říkal, proč to trvalo tak dlouho, než mu dres vyvěsili. Mělo už to být dávno. Zbytečně to protahovali. Asi čekali, než skončí. Ale toho se hned tak nedočkáme, tak už to nevydrželi a udělali to.“ (smích)
Přišel jste i o týmovou večeři, na které byl mimo jiné Mario Lemieux.
„Vím, ani mi to už neříkejte! (smích) Jak říkám, blbě se to sešlo. Fakt jsem to dlouho zvažoval, ale nemohl jsem odjet. Vím, že ani Jardovi se nemohlo odjíždět lehce z Kladna, ale on byl v trošku jiný pozici. On by tam chyběl asi o něco víc. (smích) Škoda, ale nedá se nic dělat.“
Zrovna v den, kdy Jágrovi vyvěsili dres, jste hráli s Plzní v Kladně. Celkem symbolické, ne?
„To byla náhoda, že to tak vyšlo.“
Během slavnostního aktu několikrát ukazovali i play off 1999, kdy jste v prvním kole pomohli vyřadit Devils. Což byl moment, který zachránil klub od krachu. A právě s Jágrem jste hráli klíčovou roli.
„Vybavuju si to dobře. Doma
