V srdci mánie. Šmíd o horečce Oilers: Řeší je i pošťák. McDavid? Ještě že...
Naprosté šílenství. Tak popisuje někdejší prvotřídní český zadák Ladislav Šmíd hokejové klima v Edmontonu, který se po 18 letech dostal do finále NHL a kde jeho bývalý hráč aktuálně přebývá. Boj o Stanley Cup je tam hlavním tématem, klubové barvy Oilers na každém kroku. Sám Šmíd coby dlouholetá opora mužstva z Alberty rozdává autogramy. „Ještě mě poznávají, nejsem zas tak starej. Zaplaťpánbůh,“ směje se osmatřicetiletý chlapík. Pro iSport.cz popisuje horečku Oilers, jejich cestu k vrcholu i to, jak by bránil Connora McDavida.
Co pro vás osobně vůbec znamená Edmonton?
„Město hodně na severu, kde je zima. (usměje se) Ale lidi jsou tu výborní. Když se řekne Edmonton, tak se mi vybaví hokej. Zvlášť v období play off je tady náboženstvím, stejně jako fotbal v Itálii nebo ve Španělsku. Oilers jsou ve finále Stanley Cupu, daří se jim. Nevím, jestli existuje o moc lepších hokejových míst. Město tím žije, vidíte loga Oilers na autech, v oknech, všichni fandí. Lidi se semkli, bomba. A to se nebavím o atmosféře na zimáku. Neskutečné!“
Už jste ji zažil na vlastní kůži?
„Když jsou lístky, na zápas zajdu. Sleduju a fandím, párkrát jsem byl dokonce na podpisovce. Funguje to totiž tak, že se nevyprodává aréna jen během domácích zápasů, ale i když hrají Oilers venku. Říkají tomu watch party, lidé si koupí vstupenky, aby sledovali zápas v aréně na velké obrazovce.“
A chodí?
„Bývá čtrnáct nebo patnáct tisíc diváků. Na takové zápasy přivádí nás, bývalé hráče, takže jsem uprostřed dění. Někteří fanoušci si sezonní vstupenky předávají z generace na generaci. Finále Stanley Cupu je šílenství, jaké se možná dělo v Praze během mistrovství světa.“
Teď si představte, že by onu horečku ještě znásobil zisk trofeje.
„Nevím, co by se tady dělo. Asi by lidé nepracovali, svátek celý týden. Bylo by to nebezpečné, takže doufám, že by Edmonton přežil. (směje se) Není to nejlepší město na život, ale lidé jsou výborní, většinou těžko pracující, pomáhají si, výborná a přátelská komunita. Všechny spojují Oilers.“
Opravdu?
„Teď se týden nehraje a fanoušci nosí dresy, v televizi běží hokej. Ať se bavím se zahradníkem nebo pošťákem, ptají se mě, jestli máme proti Floridě šanci. Během sezony by mě to možná otravovalo, ale teď jsem taky v play off módu.“
Musím se proto zeptat stejně. Vyhraje Edmonton?
„No, bude to těžké, ale věřím mu. Čekám sedm zápasů. Jsem samozřejmě fanouškem Edmontonu, je klubem mého srdce, bydlím tu. Vím, že když hraje svůj nejlepší hokej, je těžké ho porazit.“
Proč? Dosud byl totiž považovaný za mužstvo McDavida s Draisaitlem, které dřív nebo později srazí nedostatečná hloubka kádru.
„Jak říkáte, pořád všichni opakovali jen ‚McDavid, Draisaitl.‘ V posledních letech to tak bylo, ale tento je jiný, Oilers šlapou jako tým a není to jen o těch dvou, že by na ně všichni čekali. Samozřejmě, že jsou nejlepšími hráči, kteří vedou tým, ale už se k nim přidávají i ostatní, hrají systém, který přinesl nový trenér (Kris Knoblauch).“
V čem je tedy hlavní změna?
„Že jsou schopní vyhrávat zápasy i jiným způsobem, než když dávali pět šest gólů. Během play off mají nejlepší hru v oslabení. Všichni jsou na jedné lodi, věří si, že dokážou vyhrát, což je vidět na ledě.“
Co provedl s mužstvem kouč Knoblauch? K týmu přicházel po nevyvedeném začátku, kdy Oilers hodně prohrávali, vypadali bídně.
„Zase tolik změn
