Od smutného konce kariéry až na lavičku NHL. Svejkovský: Je to rarita
Jakmile Vancouver Canucks oznámili, že coby asistent posílí trenérský štáb Ricka Toccheta, pět hodin prý jen odpovídal na zprávy. „Člověk neví, kolik zná lidí, než otevře telefon. V jednom kuse jsem psal nazpátek,“ smál se Jaroslav Svejkovský (47). U nás není tak známý jako Ivan Hlinka a Slavomír Lener, kteří jako dosud jediní Češi trénovali v NHL. Někde dokonce zkomolili jeho příjmení na Švejkovský. Ale nespadl jen tak odnikud.
Má za sebou víc než dvacetiletou historii kouče, kdysi velmi slibnou hráčskou kariéru rodáka z Tábora uťal brutální faul. V roce 2002 předčasně ukončil kariéru, ale hokejová vášeň ho nepustila. Jaroslav Svejkovský začal trénovat děti i profíky, jeho programy prošla spousta pozdějších hvězd. Psaly i po jeho jmenování. „Musel jsem na sobě pracovat, vzdělávat se, abych jednou byl na takovou pozici připravený,“ řekl pro deník Sport. Po Filipu Hronkovi je o důvod víc, proč fandit Canucks.
Díky, že jste v té záplavě našel i žádost o rozhovor. Odepisoval jste pozdě v noci po vašem jmenování. Kdo všechno vám psal?
„To jen koukáte, kolik lidí vám přeje. Takže až mě jednou zase vyhodí, uvidím, kolik mi jich napíše pak. Ale to si dělám srandu. V hokeji jsem se věnoval tolika věcem. V jeden den jsem trénoval profíky i malé děti. Životem jsem vlastně tak nějak propadl, byl jen v hokeji a tak to bude dál. Až letos jsem začal cestovat s týmem po Státech a navázal staré kontakty. Po letech jsme se viděli třeba s Petrem Sýkorou, byli jsme jak bráchové, s ‚Basou‘ Neckářem, s kluky, s nimiž jsme byli výborní kamarádi. Ozvali se hráči, co prošli různými programy, trenéři jako Míra Pytlík, lidi, s nimiž jsem dělal nebo se kterými hrál náš Lukáš a naše dcera a znali se. Třeba Martin Nečas.“
Došlo vám, že jste teprve třetí český trenér, který pronikl do NHL?
„Nebudu kecat, o tomhle jsem taky přemýšlel. Kolikrát je i pro hokejisty strašně těžké dostat se tam. A dostat se do NHL jako trenér je ještě těžší. Samozřejmě jsem měl výhodu, protože jsem trenérsky vyrůstal tady, ale na rovinu, základy jsem dostal od svého táty.“
Když jste v pětadvaceti musel skončit s hokejem jako hráč?
