České stopy ve finále NHL: Jágrovo sólo, naštvaný Hašek, zlatý gól i nejdelší prodloužení

Ve finále se Petr Sýkora ocitl šestkrát, jednoznačně nejpravidelněji ze všech krajanů. V úspěch přetavil tažení s New Jersey na počátku milénia, o devět let později zase slavil v dresu Pittsburghu. Celkově vynikající pravé křídlo nastřádalo v této fázi sezony 30 zápasů, což v historii ligy stačí na dělené 57. místo, které sdílí třeba se Slovákem Mariánem Hossou.

Finále si Sýkora zahrál ještě s Anaheimem, do dějin se však nejvíce zapsalo jeho zranění v šestém zápase proti Dallasu v roce 2000. Útočníka museli po úderu do hlavy transportovat do nemocnice, jízdu s pohárem po ledě si tak užil až o dvě dekády později při slavnostním ceremoniálu Devils. „Bylo hrozné vidět, jak ho odvážejí. Hlavně pro Pattyho (Patrika Eliáše). Řekli jsme si, že musíme vyhrát i za něj,“ vzpomínal pak lídr mužstva Jason Arnott.

Pavel Francouz, Roman Turek, ale dokonce i Dominik Hašek. Tři čeští gólmani, kteří si poslední sérii „užili“ z pozice brankářských dvojek. Legendární Dominátor se poprvé ve finále ocitl v roce 1992, kdy za Chicago marně zkoušel pouhých 53 minut zvrátit daný osud, Penguins slavili hladký skalp 4:0 na zápasy. Hašek byl pak náhradníkem ještě ve finále 2008, do hry vůbec nezasáhl, zato měl Stanley Cup.

Totožný osud potkal v Dallasu Romana Turka v roce 1999. „Nejraději ale vzpomínám na Calgary. Líbil se mi tamní život, hokej je tam číslo jedna,“ popisoval bývalý brankář později pro iSport. Ze zdravotních důvodů už nechytá ani Pavel Francouz, který si Stanley Cup potěžkal po 26 minutách a 56 sekundách v kleci Colorada. Nyní může zmíněnou trojku napodobit Vítek Vaněček na Floridě.

Pokud se bavíte o individuálních českých počinech ve finále, patrně se nevyhnete New Jersey. O Petru Sýkorovi už byla řeč, nejlépe ze všech se ovšem prezentoval Patrik Eliáš, který na nejvyšší stupínek dosáhl dvakrát. Celkově však ve finále stihl 26 zápasů. K šesti gólům přidal třináct asistencí, což z něj činí nejproduktivnějšího tuzemského útočníka ve vrcholné části NHL.

Dohánět ještě pořád smí aktuálně třetí Ondřej Palát (8+7), ale současný tým Devils se stále nemůže kvalitativně srovnávat s tím z přelomu milénia. O Bostonu Davida Pastrňáka ani nemluvě. Eliášův výkaz tak zřejmě zůstane dlouho nedotknutelný. Ve zlatém roce 2003 vstřelil vítězný gól druhého střetnutí a v celé sérii předváděl velký souboj s bývalým kolegou Sýkorou, který tehdy reprezentoval barvy Anaheimu Ducks.

Centrovi Jiřímu Hrdinovi se v NHL podařil až husarský kousek. Považte sami. Do ligy přecházel ze Sparty ve 30 letech a po splnění na hlavu postavených podmínek tehdejšího komunistického režimu. Mezi elitou stihl odehrát jen pět sezon, ale vynesly mu tři Stanley Cupy. Stejně jich má z Čechů pouze Jaroslav Pouzar, který byl u panování Edmontonu.

Ve finále 1989 naskočil Hrdina ke třem startům. Bilanci výrazně nerozšířil ani po přesunu do Pittsburghu, kam se současnému skautovi Dallasu zprvu moc nechtělo. Nakonec pomohl Jaromíru Jágrovi s adaptací v zámoří, v podstatě mu zachránil kariéru. V roce 1991 stihl Hrdina dvě utkání s Minnesotou, o rok později tři partie proti Chicagu. A slavil. „Je to příjemný pocit. I z toho důvodu, že to přišlo na vrcholu kariéry. Že bych se někde plácal do čtyřiceti, tomu jsem se vyhnul tím, že jsem s tím praštil právě po vítězství s Penguins,“ vyprávěl s odstupem.

V roce 2002 slavili zisk stříbřitého poháru čtyři Češi, jména tří z nich jsou na trofeji vyrytá. Chybí útočník Ladislav Kohn, jenž neodehrál za Red Wings dostatečný počet zápasů. Podobný osud měl postihnout i beka Jiřího Šlégra, který celé play off proseděl na tribuně. Tedy až na závěrečný finálový part! Po zranění krajana a jmenovce Jiřího Fischera museli Red Wings vytáhnout za stavu 3:1 na zápasy do hry náhradníka. Šlo o znamenitou trefu.

Šlégrovi se utkání proti Carolině vydařilo, vedle zkušeného bouráka Chrise Cheliose skončil s hodnotou +2 ve statistice +/-. V kulisách NHL zažil současný generální manažer reprezentace dost podobný příběh, jaký potkal mistra světa z Prahy Jana Ščotku, který rovněž po dlouhé pauze skočil rovnýma nohama do hry. Šlégr se i díky ojedinělé šichtě dostal mezi členy Triple Gold Clubu.

Znáte klišé, jak v play off rozhodují neobvyklí střelci? Tak v roce 2006 platilo. Defenzivní rafan František Kaberle totiž v první sezoně po výluce otevřel úspěšnou ranou z vrcholku kruhu pro vhazování zlatou bránu Carolině. Pětinásobný světový šampion a majitel bronzu z olympiády se zasloužil o svůj jediný Stanley Cup měrou vrchovatou.

Ba co víc, stalo se tak v rozhodujícím sedmém utkání proti Edmontonu. Bomba z 25. minuty trestala vyloučení krajana Jaroslava Špačka, ten tak zůstal jedno vítězství od vstupu do prestižního Triple Gold Clubu. „Pak už jsem klukům opakoval: Pojďme bránit po pětiminutových blocích. Soustřeďte se na dalších pět minut. Edmonton dal gól v úvodu třetí třetiny a taktika letěla oknem,“ smál se při vzpomínce kouč Hurricanes Peter Laviolette. Náskok po Kaberleho trefě ovšem stačil.

Ještě jeden návrat k sadě mezi Dallasem a Buffalem z roku 1999. Rozhodlo se ve třetím prodloužení šestého zápasu, kdy se mohli přetrhnout oba gólmani. Za Stars chytal Ed Belfour a v průběhu necelých 115 minut hry napočítal 53 zákroků. O moc nezaostával ani protějšek Dominik Hašek, ale na 50. střelu z hole Bretta Hulla nedosáhl. Jenže… Útočník Dallasu se prosadil z dorážky poté, co prokazatelně stál v brankovišti.

Dle tehdejších regulí trefa neměla platit, NHL sice pravidla obratem přepsala, Sabres se však právem cítili poškození. Zejména Hašek. „Moje první reakce byla: Pojďme se vrátit na led. Ale byly dvě hodiny ráno, podíval jsem se po šatně, všichni byli svlečení z výstroje. Nešlo to,“ pronesl brankář před zámořskými reportéry, jak zpracovával opakovaný záběr, který si v kabině prohlédl.

„To byl nejspíš nejúžasnější gól, jaký jsem kdy viděl.“ Těmito slovy ocenil Mario Lemieux finálový manévr Jaromíra Jágra před 33 lety, kdy Pittsburgh ovládl NHL podruhé v řadě. Chicago si proti Penguins v nejsvižnějším možném měření ani neškrtlo a akce slavné „osmašedesátky“ z úvodního duelu při vyrovnání na 5:5 načala zkázu Blackhawks.

Jágr se protáhl kolem tří protihráčů, svým způsobem zesměšnil obránce Brenta Suttera a následně i jeho parťáka Františka Kučeru. Průnik od mantinelu zakončil navíc bekhendovou střelou, která prošla přes chrániče gólmana Eda Belfoura, pozdějšího člena Síně slávy. „Byl to hezký, důležitý gól. Ale přiznávám, měl jsem trošku štěstí. Obešel jsem obránce, střela pak propadla do branky,“ culil se po vítězném mači Jágr.

Na ukazateli zrovna blikl čas 115:13. Hotovo, rozhodnuto. Jde se spát. V roce 1990 se mezi Bostonem a Edmontonem odehrál dosud nejdelší zápas přímého boje o Stanley Cup. Vstupní duel série se protáhl na bezmála dvě regulérní hrací doby. Rozhodl Čech Petr Klíma, jehož únik ze spárů komunismu byl sám o sobě inspirativním činem hrdinství. Moment největší hokejové slávy si však schoval na ono finále proti Bruins.

Přitom tomu nejprve vůbec nic nenasvědčovalo. Klíma strávil drtivou většinu nebývalého maratonu na střídačce, při první návštěvě ledu si nestihl zapnout řemínek helmy a trenér John Muckler ho za to posadil. Žolíka vytáhl až v „šesté třetině“ úmorné bitvy, útočník se odvděčil vítězným gólem, který Oilers nasměroval k trofeji. Předloni Petr Klíma ve věku 58 let zemřel.