Toewsův emotivní návrat: pro Winnipeg se rozhodl srdcem. Dostal novou šanci na život
Byl to hodně emotivní comeback. Jonathan Toews nehrál víc než dva roky. Když minulý čtvrtek otevírali ve Winnipegu novou sezonu, fanoušci vítali 37letého centra bouřlivými ovacemi, jen co ho zahlédli v tunelu směřujícím k ledu. V hledišti seděli jeho rodiče nebo třeba dlouholetý spoluhráč z Chicaga Patrick Sharp. „Spousta energie a vzrušení. Snažil jsem se ovládnout,“ vracel se kanadský hokejista.
Takového přijetí se mu dostalo naposledy 13. dubna 2023. Jenže tehdy se v hale United Center v Chicagu loučil jako kapitán Blackhawks, jediného týmu, který za 16 sezon v NHL poznal. „Captain Serious“ s nimi třikrát získal Stanley Cup. Zdálo se, že definitivně končí. Bojoval s chronickou nemocí, stáhl se. Teď je zpátky. Ale nevrátil se do Chicaga, nýbrž do Winnipegu, odkud pochází. Tady je doma.
Nepotřeboval žádné racionální důvody. Řídil se srdcem. „Dospěl jsem do bodu, kdy jsem si uměl představit, že bych nosil jiný dres,“ přiznal, když v červenci Jets jeho příchod oznámili. „Nepsal jsem si žádná pro a proti. Šlo spíš o intuitivní rozhodnutí, které mi přišlo správné. Nemusel volat mámě, tátovi ani bratrovi, nikomu. Prostě jsem v hloubi srdce cítil, že chci udělat právě tohle.“
Když John Tavares v roce 2018 podepsal smlouvu s týmem z rodného města, zveřejnil na sítích fotografii, na níž jako malý kluk spí v povlečení Toronto Maple Leafs. Toews po podpisu smlouvy s Winnipegem vytáhl snímek z 90. let, na němž stojí se svým otcem a bratrem. Všichni mají na sobě trička se znakem Jets a obrovským nápisem SELÄNNE.
Finský ostřelovač byl superhvězdou týmu. K ikonám Jets patří i kanadští velikáni jako Dale Hawerchuk nebo Shane Doan. V NHL hrálo několik skvělých hokejistů, kteří pocházeli přímo z Winnipegu. Bill Mosienko nastřílel nejrychlejší hattrick v historii NHL, v Hockey Hall of Fame je šest rodáků včetně brankáře Terryho Sawchuka. V lize válí Mark Stone a Seth Jarvis. Ale žádný z nich za Winnipeg nehrál na elitní úrovni. Pouze gólman Joe Daley, který se proslavil v konkurenční WHA a s Jets vyhrál za éry Bobbyho Hulla třikrát Avco Cup.
Odlehlý a studený „Winterpeg“ je pro spousty hráčů adresou, kterou uvádějí na seznam těch, kam by v případě výměny nechtěli. I Toews mohl pravděpodobně zamířit někam, kde je tepleji, kde by platil nižší daně a mohl zajít na večeři, aniž by ho všichni sledovali. Ale vybral si Jets, s nimiž podepsal roční smlouvu za 2 miliony dolarů (asi 42 milionů korun). S bonusy by se částka mohla vyšplhat až na 7 milionů dolarů. Pokud Jets vyhrají Stanley Cup za Toewsova výrazného přispění.
„Nebudu mluvit o gólech, asistencích a podobných věcech. Nepřijde mi, že uteklo tolik času. Ale chci být upřímný a realistický, pokud jde o výzvy, které mě čekají,“ svěřil se Toews. A je jich věru dost. Ať jde o velká očekávání, nebo fakt, že liga během jeho absence rozhodně nezpomalila.
Radikální změna i investice s nízkým rizikem
Najdou se příklady velkých hráčů, kteří v podobném věku přerušili kariéru aspoň na dva roky a dokázali se vrátit. Ale není jich mnoho. Gordie Howe poprvé skončil ve 43 letech. Po dvou sezonách se vrátil a šest let dominoval v konkurenční WHA, než po jejím zániku stihl v 51 letech ještě jednu sezonu v NHL. Mario Lemieux šel poprvé do penze v 31 letech. Po třech sezonách byl zpátky. Nastoupil jen do 170 zápasů, ale zaznamenal v nich 229 bodů. Guy Lafleur si po tříleté odstávce už tak úchvatně nevedl.
Toews není sám sebou ve skutečnosti už asi pět let. Kvůli přetrvávajícím následkům covidu vynechal celý zkrácený ročník 2020/21. Potom dvě sezony strádal, než se stal volným hráčem. Nakonec se stáhl, protože zkrátka dál nemohl. Jeho onemocnění nelze vyléčit. Jedná se o syndrom, který souvisí s působením biotoxinů. Potíže znemožnily Toewsovi trénovat a hrát. Poznamenaly ho psychicky. Získal však kontrolu nad svým zdravím a dostal novou šanci na život.
Radikálně změnil životní styl a stravu. Pobýval v Indii, kde se věnoval praxi zvané ájurvéda a podstoupil detox, který pomáhá uvolnit z těla toxiny způsobující jeho chorobu. „Uvědomil jsem si, že se chci starat o své tělo, ať budu u hokeje, nebo ne. Dostal jsem se do bodu, kdy jsem musel upustit od časového plánu na návrat. Vnitřně jsem se vyrovnal s tím, že možná už nebudu hrát. I když to bylo náročné, bylo to velmi ozdravné,“ řekl Toews.
Postupně začal nabývat na síle. Nakonec dospěl k přesvědčení, že stále může hrát v NHL a být platný. V Toewsovi mají Jets potenciálně dalšího špičkového centra, který navíc přináší zkušenosti a vůdcovství. „Tým se baví o tom, co dělat v určitých momentech,“ uvedl kouč Jets Scott Arniel. „Proto jsou tak důležití hráči, kteří vyhráli šampionáty a Stanley Cup. Pomůže už jen to, že má tu zkušenost, prožil to. Vyhrál všude, kde byl.“ Kromě NHL taky dvakrát zlato na olympiádě, mistrovství světa a World Cup.
Generální manažer Jets Kevin Cheveldayoff přiznal, že majitel klubu Mark Chipman o takovém scénáři snil v podstatě od chvíle, co se Jets v roce 2011 vrátili do Winnipegu. Toews nemusí nic dokazovat a pro Jets znamená investici s nízkým rizikem. Může chvíli trvat, než si lidé zvyknou, že už neobléká dres Blackhawks. Ale hokejový svět měl dva roky na to, aby se s tím smířil.
V prvním zápase sezony Winnipeg prohrál s Dallasem, v sobotu porazil Los Angeles. Toews sehrál 18 a 15 minut, nastupoval ve druhé lajně s Nyquistem a Čibrikovem, chodil na druhou přesilovku. Po dvouleté pauze byl trochu zrezivělý. Ale měl záblesky klasického Toewse.
„Musíme si uvědomit, že se bude zlepšovat s každým zápasem. Ukázal to v několika momentech. Je velmi inteligentní hráč. Měl dobré šance, potřebuje čas. Roste nejen na ledě, ale i v kabině, kde je naší oporou,“ pravil útočník Kyle Connor. „Byly tam některé pozitivní věci, z kterých mám radost. Budu se snažit na nich stavět,“ dodal Jonathan Toews.
