Hrdina: Nechápali levné pivo

Rozjeli tu přípravný kemp před sezonou a dvakrát si zahráli s národním týmem. V kádru tehdy měl čerstvý vítěz Stanley Cupu jediného Čecha, útočníka Jiřího Hrdinu.

I v roce 1989 vzbudili slavní hráči poprask. Blížila se sametová revoluce, lidé už o NHL měli zprávy. Pomohl ji dostat do povědomí právě i Hrdina, když s Calgary získal slavný pohár. „Doba už byla hodně politicky nalomená, atmosféra uvolněná,“ vzpomíná dnes padesátiletý skaut Dallasu. „Pohybovalo se kolem nás hodně novinářů, probíhaly tiskové konference. Byl i volně přístupný trénink, kde byly snad tři tisíce lidí.“

Připomenuly vám teď zápasy Tampy Bay a Rangers zážitky z roku 1989?
„Vzpomínám na to moc rád. Byl to tehdy pro všechny skvělý zážitek. Jak pro tým, tak speciálně pro mě, jako jediného Čecha, který sem s týmem NHL přijel. Všechno bylo umocněné dvakrát vyprodanou sportovní halou. Můžu říct i za všechny tehdejší spoluhráče, že také oni to dodnes mají v paměti. Zrovna v sobotu jsem mluvil po telefonu s Mikem Vernonem (bývalý brankář Flames), který tu je s managementem Tampy. Říkal, jak se na Prahu a dvě utkání tady moc těší.“

A co váš tehdejší parťák Gary Roberts, který dodnes hraje a přijel s Lightning?
„Doufám, že stejně, jako jsem se spojil s Mikem, spojím se i s Garym. Určitě si s nimi během doby, kdy budou v Praze, minimálně někde dám kafe a pokecáme. Budu i na obou těch zápasech.“

Co konkrétně mimo samotný hokej se vám nyní z tehdejší akce vybaví?
„Určitě prohlídky Prahy. A návštěvy různých restauračních zařízení, které se jim líbily hlavně z toho důvodu, že za pivo tady tenkrát dávali asi dva centy. Vůbec nemohli pochopit, jak je to možné. Navíc jim pivo chutnalo. Po společenské stránce to pro ně byl zážitek. K tomu spousta zážitků s lidmi, kteří se kolem našeho týmu motali. Ale konkrétně? Bude to dvacet let, abych vám vyprávěl nějaké veselé historky z natáčení, na to si nevzpomenu.“

Ani z oněch restauračních zařízení?
(usměje se) „V té době moji kamarádi nesportovci chodili na pivo do Zlatého tygra a také já jsem s nimi občas zašel. Takže jsem tehdy vzal celý tým do téhle pivnice, která už byla světoznámá. Tam se jim moc líbilo, protože pivo bylo opravdu jako křen. I prostředí tradiční pivnice pro ně bylo hodně zvláštní, úplně jiné, než na co byli zvyklí ze Severní Ameriky.“

Co třeba známý bouřlivák Theo Fleury? Neměl ani on nějaké problémy s chutným pivem?
„Tehdy to byl mladý klouček, který začínal v NHL. Byla to jeho první sezona. Ten si nedovolil vůbec nic.“

Václav Prospal v týdnu v rozhovoru pro Sport mluvil o tom, jak se ho spoluhráči ptají, jestli tu třeba máme bankomaty. Před devatenácti lety byl výlet do tehdejšího Východního bloku pro Kanaďany a Američany ještě větší exotikou, že?
„Určitě. Spousta z nich vůbec nevěděla, co čekat. Ale díky mým informacím byli připravení a nic negativního tu nezažili. Rozdíl byl samozřejmě ve vybavení zimního stadionu, ale hotel Intercontinental byl v podstatě stejný, jako jsme byli zvyklí z Ameriky. K tomu jsme dostali nejlepší autobusy a nejlepší servis, jaký byl v tu dobu dostupný.“

Z vás trenéři udělali svého prostředníka, viďte?
„Dá se říct. Se vším, co bylo potřeba vyřizovat, i oficiálně, jsem vedení pomáhal.“

Navíc jste byl pro pražská utkání jmenován kapitánem, všechno se točilo kolem vás. Nebyl jste z toho spíš otrávený?
„Ne. Já jsem si to užíval. Všechno bylo v pohodě. Mě tyhle věci nikdy nějak zásadně nevadily. Spíš jsem se ještě snažil, aby ten zájezd proběhl v pohodě. Pak jsme ještě jeli na týden do Ruska, kde to zase měl jakoby na starost Sergej Makarov. Ten tehdy v létě akorát podepsal s Flames smlouvu.“

Umíte si tedy představit, jak se v dnešní době cítí čeští hráči Lightning a Rangers?
„V každém případě pro ně musí být hodně příjemné představit se tady s týmem, za který hrají. Sice to není tak ojedinělé jako tehdy v roce osmdesát devět, ale ti kluci si to bezesporu užijí. Je to pro ně vynikající.“

A z pohledu domácích diváků, je podle vás velká škoda, že se tu neobjeví Jaromír Jágr?
„Ví se to už delší dobu. Určitě je škoda, že ho tu lidi neuvidí v dresu Rangers, ale takový je život.“

Pro Jágra, ale i Holíka a Reichla byl druhý z pražských zápasů s Flames prvním vystoupením v seniorské reprezentaci. Všiml jste si jich už tehdy?
„V té době už se o nich samozřejmě mluvilo jako o velkých talentech. I já jsem je znal z různých článků, skauti o nich hodně mluvili. Reichel s Holíkem už byli i draftovaní. Ale přiznám se, že pro mě to tehdy byla jen čtvrtá lajna mladých hráčů, kteří začínali. Ale všichni nakonec dokázali, že jsou skvělí hokejisté a rozjeli skvělé kariéry.“

Národní tým vás také dvakrát porazil….
„My jsme tu zahajovali tréninkový kemp, byli jsme na ledě první týden a hned jsme hráli dva zápasy, na které se náš národní tým připravoval skoro celé léto. Ten výsledek asi nebyl úplně objektivní, myslím, že pokud bychom se potkali třeba o měsíc později, dopadlo by to trošku jinak. Přesto na to všichni rádi vzpomínáme.“