AKTUALIZOVÁNO - Našlapaná baseballová aréna, fantastická atmosféra. Silnější hokejový zážitek ještě neměl. A to Martin Havlát vyhrál dvakrát v jednom roce titul mistrů světa.
Novoroční show pod širým nebem Winter Classic Game v Chicagu mu ale vyrazila dech. „Člověku běhal mráz po těle. A to přitom nemrzlo,“ usmíval se sedmadvacetiletý útočník Blackhawks.
Jediné, co hvězdě Chicaga mohlo pokazilo dojem dokonalosti, byl výsledek. Havlátův tým nestačil na poslední vítěze Stanley Cupu z Detroitu a prohrál 4:6. „A to jsme to měli přitom parádně rozjeté,“ litoval český útočník.
Ani se nedivím, že vás to štve. Ztratit vedení 3:1 po první třetině, to pořádně zamrzí.
„No jo, vlítli jsme na ně, byli jsme mnohem lepší. Jenomže pak se všechno otočilo. Detroit má opravdu špičkový tým. Předváděli skvělý hokej a musím uznat, že zaslouženě vyhráli. Co tam třeba předváděl Jirka Hudler...“
Pozorně jste na něj díval?
(směje se) „To je jasné. Byl na tom svém místečku u branky a pěkně nám to tam sypal. Ale co, jsem rád, že se mu zápas povedl, stejně jako Mariánovi Hossovi. Zrovna před tím, když jsme hráli v Detroitu, tak jsme šli společně na večeři. Všichni se na ten zápas těšili. A teď musejí být spokojení, když jim to tak vyšlo.“
Ani vy nemusíte být zase tak skromný, byl jste u tří ze čtyř gólů Blackhawks.
„To je sice pravda, ale před tak skvělou kulisou jsme chtěli uspět. Fanoušci by si výhru zasloužili. Byli opravdu skvělí. I před koncem, když jsme ještě prohrávali o tři branky, nám fandili. A když křičí čtyřicet tisíc lidí, to vám jde opravdu mráz po zádech.“
To je skoro škoda, že se nehrálo ve větší aréně, mohl by padnout rekord. Co říkáte?
„Taky mě to napadlo. Ale i tak to bylo fantastický. Pro mě to byl super den. Tedy dva dny, show vlastně začala už na Silvestra, kdy jsme měli tréninky.“
Neměl jste obavu z počasí, vždyť na Silvestra v Chicagu byla docela slušná zima?
„Počasí nám také vyšlo. Pokud vím, tak se to pohybovalo kolem nuly, takže pohoda. Jen trochu foukal vítr, což bylo asi nejvíc nepříjemné. Je ale fakt, že den před tím na tréninku to byla docela síla. A ne kvůli tomu, že bylo deset pod nulou. Mráz by se dal vydržet, ale to ostré slunce. Na půlce hřiště nebylo vůbec vidět.“
Neříkejte, že by vám vyhovovalo drsné počasí, které třeba panovalo před dvěma lety v Edmontonu?
„Tak tehdy to byl extrém. To bylo strašný, to byl pravý kanadský mráz. No a loni v Buffalu to taky nebyla zrovna pohodička. My jsme v tomhle směru měli štěstí, že všechno vyšlo perfektně. Nesněžilo, nepršelo, bylo zataženo a všichni viděli. Po organizační stránce paráda. Škoda jen, že jsme neudělali výsledek.“
A co led, s tím nebyl problém?
„Na tréninku den před zápasem byl strašnej. Nevím, co udělali přes noc, ale pak byl naprosto skvělý. Led tedy neměl vliv na hru. Ten, kdo se o něj stará, odvedl skvělou práci.“
Před rokem byli hráči také spokojení.
„To už je minulost, teď použili úplně novou technologii, lepší než loni v Buffalu. Po tréninku jsme z toho měli strach, nešlo ani zatočit. Led se hodně štěpil. Ale vychytali to.“
Měli jste ideální podmínky. Topili vám vůbec na střídačkách?
„Tam bylo teplíčko. Střídačky jsme měli pěkně vyhřívané. Až tak, že když jsem dlouho seděl, pálil mě zadek.“ (směje se)
Vzpomněl jste si, kdy jste naposledy hrál hokej pod širým nebem?
„Přiznám se, že hned na Silvestra, když jsme na ledě kroužili, se mi vybavilo moje mládí. Jako malej, ještě v žáčcích Ytongu Brno, jsme hráli proti týmu z Boskovic. Pamatuju si, že tehdy měli hodně šikovné hráče, ale zimák bez střechy. Dokonce jsme tam hrávali i nějaké turnaje. Musím říci, že to i tehdy bylo skvělé.“
A také jste byl tak produktivní?
(směje se) „Přesně to nevím, ale matně si vzpomínám, že jsem nějaký gól taky dal. A kolik jich bylo, to mi z hlavy vypadlo.“
Před Vánoci jste s Blackhawks vyhráli 9 zápasů v řadě a vytvořili rekord. Povězte, co se v Chicagu stalo? Hokejový zázrak, že se týmu tak daří?
„Lidi v Chicagu hokej dřív milovali a teď se dobré časy zase vrátily. I díky tomu, že se vyhrává a v týmu jsou hráči, na které stojí přijít se podívat. A jako zázrak bych to nenazval. Máme sice jeden z nejmladších týmů v lize, ale v kádru je spousta šikovných kluků, kterým hodně pomohla minulá sezona. Získali zkušenosti. No a pak máme dva kvalitní gólmany Hueta a Chabibulina. O to větší je škoda, že jsme se zastavili na devíti.“
Jste spokojený sám se sebou?
(přemýšlí) „Mohlo by to být lepší, ale zase si říkám, že jsou horší věci. Já jsem hlavně rád, že drží rameno. To je pro mě teď to nejdůležitější.“
Další důležitý okamžik se ale blíží. Za pár měsíců se rozhodne o vaší další budoucnosti.
„To vím už tři roky, že mi kontrakt vyprší. (směje se) Ne, vážně, já to teď vůbec neřeším. Na to budu mít ještě dost času.“
Začátkem prosince se ale objevily spekulace o vaší možné výměně. Ani to vás nepřimělo zamyslet se nad tím, kde byste chtěl nebo mohl hrát?
„Víte, jak to je. Hodně se píše, hodně se mluví a ne vždy to musí být pravda. Šlo to mimo mě. Já jsem od toho, abych hrál hokej a pomohl Chicagu. Dva roky jsem nehrál play off a to se teď změní. Já tomu věřím na sto procent. Budu ho hrát a chci s týmem dojít daleko.“
V Chicagu nemáte žádného českého parťáka. Už jste si na samotu zvyknul?
„Jsem vlastně jediný evropský hráč v poli, pak tu máme jen dva gólmany z Evropy. Je tedy pravda, že jsem byl zvyklý na něco jiného. Je to pro mě něco nového a přiznám se, že mi chybí někdo, s kým bych si pokecal česky.“
Tak špatně snad na tom nejste, ne?
„Jistě, je tady se mnou moje přítelkyně, takže s tou si můžu povykládat.“ (směje se)
