Dělají si z něj legraci kvůli dlouhým vlasům. Úpí, kdykoliv si začne broukat nějakou „vykopávku“ z osmdesátých let. Ale všechno v dobrém. Vždyť Jakub Voráček už patří k nepostradatelným členům rozjeté party z Columbusu. Ve čtvrtek to zase připomněl, Atlantě s kamarádem Ondřejem Pavelcem v brance dal gól a na další přihrál.
Vejdete do kabiny Blue Jackets. Kolem samí bijci, jejichž úprava účesu spočívá v přehození nástavce holičského strojku. Jen sem tam někdo nechává svým vlasům trochu volnosti. Z rádia zní hip hop, rap nebo country, které zbožňují vesměs všichni Kanaďané.
A v tom kolem vás projde dvacetiletý chlapík, jehož blonďatá hříva září na hony daleko. Neposedné prameny kštice padají skoro až na ramena. K tomu si ten mládenec brouká nějakou hitovku od Bruce Springsteena a na všechny strany se nepokrytě culí.
Jakub Voráček, seznamte se.
„Nikdy jsem neviděl šťastnějšího člověka. V Jakeově světě je každý den dobrý,“ prohlásil Derick Brassard, vrstevník českého útočníka, v listu Columbus Dispatch.
Jake, to už je vžité oslovení. Voráčkovi od příchodu do zámoří neřeknou jinak. Jake Voracek dokonce dává góly i podle televizních komentátorů. A že ti jeho jméno vyslovují často. Blonďaté háro trčící zpod helmy co chvíli pláchne některému z obránců. 
V minulé sezoně, své nováčkovské, nasbíral někdejší juniorský reprezentant solidních osmatřicet bodů. V novém ročníku už jich má po 15 zápasech dvanáct, jen kapitán Rick Nash je v týmu produktivnější. Na čerstvě dvacetiletého hráče si Voráček vede nadmíru zdatně.
I proto mu v mužstvu trpí jeho neškodné výstřednosti…
„Jake zkouší, co všechno si může dovolit, než opravdu vytočí trenéra. A už je toho skoro dost,“ prohodil kouč Ken Hitchcock. A rozesmál se. „Kdyby se nechoval, jak má, mohl bych po něm třeba chtít, ať se ostříhá. Ale proč bych to dělal. Podívejte se, jak hraje.
| 12 |
| Tolik bodů nasbíral Jakub Voráček v patnácti zápasech v novém ročníku NHL |
Kdepak. Stříhání, to není nic pro útočníka s třiadevadesátkou na zádech. Zámořští parťáci už zjistili, že pochází ze stejného města jako Jaromír Jágr – z Kladna, a považují tedy jeho účes za kopii toho „Džegrova“ z devadesátých let. „Jasně, na Kladně přece vypadají všichni stejně,“ přisadil si i Jan Hejda, český obránce Blue Jackets.
Ale ne, žádné napodobování dětského idolu. Voráčkovi se prostě jen nechce k holiči. „Přes léto jsem to nechal narůst a teď jsem už moc líný na to, abych se ostříhal,“ vysvětlil. Takže blonďaté kudrliny porostou dál.
A pak je tu ještě ten hudební vkus… „Každá písnička, kterou si zpívá, mě ničí,“ stěžoval si naoko obránce Kris Russel. „Jestli ještě uslyším Bette Davis Eyes, tak fakt nevím!“
Je pravda, že Kim Carnes, kalifornská zpěvačka s charakteristickým chraplákem, nazpívala tenhle hit v roce 1981. Tedy osm let před tím, než se Voráček vůbec narodil. Ale co má být? Vždyť v jeho hudebním archivu najdete i skvosty od U2, The Police nebo Def Leppard. Tedy hlavně rockové šlágry „sedmdesátek“ a „osmdesátek“.
„Vyrůstal jsem na téhle muzice,“ vysvětlil Voráček. Jeho otec Miloš, milovník hudby, si za minulého režimu přidělal na střechu anténu. Tak aby nelegálně chytal Rádio Svobodná Evropa. Po revoluci zase začal sbírat cédéčka. Místo tuzemského středního proudu doma frčela západní klasika.
„Poslouchali jsme muziku pořád. A tak, jak se má. Pořádně nahlas,“ usmál se „Jake“. „Proto taky tátu znali všichni kladenští policajti. Pořád k nám chodili, aby ztlumil rádio. Jednou dokonce přišli třikrát.“
Pořádný hokejový rock‘n‘roll teď může Voráček senior sledovat v podání svého syna v NHL. A slýchat na něj chválu ze všech stran. „Z Jakea se stal velmi, velmi silný ofenzivní hráč. Podle všeho je na dobré cestě stát se elitním ligovým borcem,“ potvrdil i trenér Hitchcock, zkušený bard.
Škoda, že oceňovaného mladíka nebudou moci vidět čeští fanoušci na olympijských hrách ve Vancouveru. Kouči Vladimíru Růžičkovi se nevešel ani do širší nominace…
