Vím, že ve mně něco je, tvrdí Plekanec

Borec, kterého fanoušci Canadiens překřtili na „Mechance“ (protože spolehlivě zařídí jakoukoliv činnost na ledě), se pohybuje na hranici elitní desítky bodování ligy.

Přesto byl prý napjatý před olympijskou nominací. Nevěděl, jestli dostane důvěru. Ale ne, takovou personu nemohl kouč Růžička opomenout.

I když na posledním mistrovství světa nehrál v bůhvíjaké pohodě. Jenže Plekanec v minulé sezoně a teď, to je někdo úplně jiný.

Vnímáte na sobě tu zásadní proměnu?
„Kdepak. Já si vůbec nemyslím, že bych se nějak změnil. Jsem pořád ten samý hráč. Jenže ta psychická deka, do které jsem se dostal během minulé sezony, a která se stupňovala tak, že jsem na konci nebyl schopný odehrát jeden zápas normálně, dělala celý rozdíl. Já jsem se tehdy dostal do stádia, kdy jsem ani nedokázal jít na zápas v klidu a nějak rozumně se do něj dostat. Není to tak, že bych teď dělal něco jinak. Je to jenom o psychice.“

Stačí se ale třeba jen pohled na body. Už teď jich máte víc než za celou minulou sezonu. To nic neznamená?
„Dobře, body jsou hezká věc, mě to těší, ale pro mě je nejdůležitější celková hra. Považuju se za hráče, který hraje dobře dopředu i do obrany. Když se potom dostanete do herní pohody, nějaké body z toho vyplynou. Člověk pak má i takové to štěstí. Minulou sezonu jsem se třeba natrápil, než jsem udělal nějakou druhou nahrávku. Potřeboval jsem na jednu deset zápasů, ale letos mi tam naskakují pravidelněji. Je to i tím, že víc než loni teď tvořím hru. A z toho pak vyplývá, že mám víc bodů.“ Ale nemáte je přece jen z druhých nahrávek, ne? „Ne, jasně. Je pravda, že spousta těch asistencích bylo klíčových. Ale já se o tom nerad bavím. Body jsou jedna věc, celková hra druhá. A z té já mám větší radost, než z produktivity.“



Povězte alespoň – hrajete teď nejlepší hokej kariéry?
„Asi jo. Hlavně co se týká vyrovnanosti výkonů. Cením si toho, že jsem teď schopný podávat vyrovnané výkony. Jak co se týká hry do útoku, tak v obraně. To pro mě je rozhodující.“

Když teď vezmete puk, je znát, jak soupeři raději ustupují. Zdá se, že vědí, že proti nim jede jeden z nejproduktivnějších hráčů ligy. Také to tak vnímáte?

„V poslední době mi to tak opravdu taky přijde. Ale není to nic překvapivého. Stejně jako my sledujeme ostatní týmy, které zrovna hrají proti nám, i ostatní se připravují na nás. Tím, že nějaké body sbírám, každý o mně teď ví. Vědí, že mívám nahrávky, z kterých v poslední době třeba Mike Cammalleri dal pár gólů. Připravují se na to, že spoluhráče hledám a tvořím hru daleko víc, než jsem tvořil minulý rok. To prostě soupeři vidí a musejí to respektovat, v tom to celé je. Víte, co mě spíš těší?“

Povídejte.
„Že na mojí lajnu v minulé sezoně nasazovali soupeři svoje první útočné řady. Věděli, že jsme minusoví hráči a že proti nám můžou dát gól. Teď ale vidí, že v obraně hrajeme dobře, takže proti nám naopak posílají svoje defenzivní pětky. To je právě známka toho, že i dobře bráníme. Že jsme dobří na obou stranách hřiště.“

Jste taky hráč, který má v NHL největší poměr bodů a času stráveného v oslabení…
„To jenom potvrzuje, že moje hra je vyrovnaná, jak v obraně tak v útoku. Dostávám od trenéra velkou důvěru, hraju první oslabení a zároveň chodím i na první přesilovku. Od toho se všechno odvíjí. Já jsem jedině rád, že to takhle je.“

Suverénně vládnete bodování Čechů i Montrealu. Nemusíte se někdy štípnout, jestli se vám to celé nezdá? Že jste to vy, kdo je najednou mezi nejlepšími?
„Těžká otázka… (zamyslí se) Svým způsobem to je pravda. Dá se říct, že to tak někdy i je. Na druhou stranu, já vím, že v sobě něco mám. Ale zase, k tomu, aby byl člověk nahoře potřebuje mít i dobré spoluhráče, dobré zázemí, aby se cítil dobře. Protože sám v kolektivním sportu nic nedokáže. Není to tím, že já bych se sám někam dostal. Jde o to, že se mi daří, jsem hodně vytěžovaný a mám spoluhráče, kteří jsou schopní se mnou odehrát solidní zápasy.“

Montrealský Tomáš Plekanec před gólmanem Floridy Tomášem Vokounem. • ČTK/AP

Svou skromností jste známý, ale přesto ještě jednou – když teď vidíte ve statistikách svoje jméno ve společnosti hráčů jako je Crosby a Ovečkin, co to s vámi dělá?
„Samozřejmě, že to je dobrej pocit. To je jasný. Něco takového se mi ještě nepovedlo. Uvědomuju si, v jaké jsem společnosti. Člověk si ale musí věřit, že na to má. Jak jsem řekl, já si uvědomuju, že ve mně něco je. Nepovažuju to za náhodu. Důležité ale bude, abych se na takových pozicích udržel, což je to úplně nejtěžší. Spousta hráčů se totiž takhle nahoře občas objeví, ale pak o nich není pět let slyšet. Toho jsem si vědomý a snažím se, abych vydržel.“

Když třeba dva zápasy nebodujete, začne vám už vrtat hlavou, že by to příště chtělo nějaký příspěvek, abyste neztratil s konkurenty krok? „Je to tak, ale jde spíš o to, že cítím svojí zodpovědnost za výsledky týmu. V Montrealu to na naší lajně stojí, hraju i v přesilovkové formaci, která by měla dávat góly. A proto bych měl i já nějaké body sbírat. Těžko se totiž může čekat od třetí, čtvrté lajny, že bude rozhodovat každý zápas. A když já dva tři zápasy neboduju, cítím, že je potřeba přidat, protože tým na mě spoléhá. Když se nedaří ani ostatním v mužstvu, je to na naší lajně, abychom něco vymysleli. Z toho pohledu se na to tedy dívám. Ne proto že kvůli dvěma zápasům bez bodu vypadnu z desítky bodování NHL. To pro mě není žádná tragédie.“

I přesto, že máte životní formu, se čas od času objeví řeči o vaší případně výměně. Naposledy to byla Philadelphia a trejd za Jeff a Cartera. V Kanadě jsou tyhle spekulace běžné, přesto, nerozhodí vás to?
„Tohle vůbec neřeším, opravdu se mě to nijak netýká. Jak to dopadne, tak to dopadne. Po sezoně budu volný hráč a kdybych případně měl odejít, tak jestli někdy teď nebo až v létě, to už je jedno. Já se můžu stejně jenom snažit, abych hrál co nejlíp dobře, nic víc nemusím řešit.“ (včera naopak zase vyšla citace montrealského GM, který prohlásil, že chce Plekance po sezoně udržet)

Montrealští fanoušci by vás asi neradi viděli v jiném týmu. Podle reakcí se pro ně pomalu stáváte klubovou ikonou.
„To bych neřekl. Podle mě lidi pořád zajímají hlavně ti noví kluci, kteří přišli v létě. Gionta, Gomez, Cammalleri. Ten asi nejvíc. A tradičně taky Markov. Já ani sám pozornost nevyhledávám. Samozřejmě mě těší, když vím, že mě fanoušci uznávají. Že když mě potkají, řeknou, že hraju výborně a mám parádní formu…“

Na webu Canadiens v posledních dnech probíhala anketa o nejlepší hráče v sedmi kategoriích. Vy jste jednoznačně ovládl čtyři z nich, víte o tom?
„Jo jo, viděl jsem. Je to pěkný. Tohle je ale podle mě dané tím, jakou jsem měl loni sezonu. Hodně lidí potom překvapilo, jak hraju teď. A je to prostě tak, za těch nějakých pětačtyřicet zápasů, které jsme odehráli, se mi jich devadesát procent hrálo dobře.“

Tomáš Plekanec • Pavel Mazáč/Archív Sport

Za to jste si také vysloužil nominaci na olympiádu do Vancouveru. Přiznejte, byl jste v napětí, nebo jste podvědomě počítal, že byste neměl chybět? „Osobně jsem v napětí byl, ale od lidí jsem měl signály, že by to mělo vyjít. To mě trochu uklidňovalo. Když jsem ale pak viděl tu výslednou nominaci, říkal jsem si, že to zase tak jasný nebylo.“ (usmívá se)

Narážíte třeba na absenci Václava Prospala?
„Spíš tak celkově na všechno. Bylo tam podle mě hodně překvapení. Moje nominace prostě až tak jasná asi být nemusela.“

Podle všeho s vámi trenér Růžička počítá na centra k Havlátovi a Eliášovi. Co byste říkal na takovou spolupráci?
„Uvidíme… Oba to jsou výborní hráči, pro mě jedni z našich absolutně nejlepších útočníků. Jasně, víme jak, to vypadá. Trenér lajny i v průběhu turnaje často promíchá, takže není nic jistého. Ale kdybychom se hned od prvních zápasů takhle sešli a šlo nám to, rozhodně bych nebyl proti. Jenže to se stává málokdy. Já se hlavně budu snažit odehrát dobrý turnaj.“

I proto, že se vám poslední dva světové šampionáty nevyvedly úplně podle představ? Chcete svoje kvality zase pořádně ukázat i v reprezentaci?
„Tak bych to ani neřekl. Já mám motivaci stejnou jako všichni ostatní, a sice ukázat, že to s českým hokejem není tak špatné, jak se povídá. Že ještě pořád máme mladé kluky, kteří náš hokej můžou držet mezi top týmy. Doufám, že to právě na tomhle turnaji ukážeme. Je to pro nás výborná příležitost.“

V národním týmu se potkáte s Jaromírem Jágrem, svým velkým vzorem. Hráli jste spolu už při mistrovství světa, ale přesto, na olympiádě to bude něco výjimečného, souhlasíte?
„Abych pravdu řekl, teď už to tak zvláštně vnímat nebudu. Speciální to pro mě bylo na jaře na mistrovství. Tam to totiž bylo poprvé, kdy jsme spolu hráli v jednom mužstvu a právě proto jsem to bral hodně výjimečně. Jarda samozřejmě není obyčejný spoluhráč, ale teď už nepůjde o ten pocit, jako když to bylo poprvé. Už jsem to prostě jednou zažil.“

Do nominace se nevešel ani jeden z vašich parťáků z klubu. Překvapilo vás, že nejedou Špaček ani Hamrlík?
„Překvapilo, to nezastírám. Vidím, jak tu oba hrajou. Když jsme byli bez Markova, právě oni dva drželi celou naši obranu. Hráli vždycky v podstatě půlku zápasu. Jen díky nim byla naše obrana první půlku sezony taková, jaká byla.“