Tomáš Plekanec: Nová smlouva mi plní sny
Do NHL se prokousával skrz roky na farmě. Musel přesvědčovat šéfy o svých kvalitách. Na ledě udělá, co po něm chtějí. A za to teď Tomáš Plekanec dostal sladkou odměnu. Canadiens s ním prodloužili spolupráci šestiletým paktem na 30 milionů dolarů. „Všechno jsem si vybojoval, zasloužím si to,“ neskrývá útočník v rozhovoru pro Sport.
Léto má jako každé jiné. Pořád někde honí merunu, hraje squash, odskočil si na play off in-line hokejové extraligy. Běhá, maká v posilovně. Ale tentokrát se zvláštním a. V úterý večer totiž stvrdil podpisem smlouvu, která mu zaručuje pohodovou budoucnost. „Jsem rád, že to takhle dopadlo a mám šestiletou jistotu,“ pochvaluje si spokojeně česká hvězda.
Po Canadiens jste při vyjednáváních chtěl, aby vám ukázali respekt. Splnili to tímhle kontraktem?
„Jo, jde to tak brát. Nebylo to tak jednoduché jednání jako třeba loni, nebo kdykoliv předtím, kdy jsem byl v jiné situaci, ale jsem spokojený.“
Přesto, pokud vím, zpočátku to nevypadalo na jednoznačnou dohodu. Bylo to tak?
„Je pravda, že po sezoně jsem si nebyl úplně jistý. I když sezona byla vynikající ze všech pohledů. Věděl jsem, že klub nemá moc peněz. Jistý jsem si byl jedinou věcí, že když bude vůle se domluvit, jsem rozhodnutý zůstat v Montrealu. Dvířka jsem ale měl otevřená na obě strany a byl jsem připravený, že se může stát, že budu muset odejít. Na druhou stranu jsem věřil, že se dohodneme, protože jsem s manažerem během sezony několikrát mluvil.“
Nechtěl jste přece jenom zkusit trh s volnými hráči? Vybírat si z lákavých nabídek?
„Tento pohled mají spíš jen fanoušci a lidi, co to sledují z povzdálí, ale přímo se jich to netýká. Když si řeknete fajn, někdo vám může nasypat, může se taky stát, že žádný tým nebude schopný požadované peníze dát. Nebo ano, ale na míň let, než kolik chcete. A pak se budete muset rozhodnout během dvaceti minut nad dalším směřováním svého života, nad štací, na kterou se vydat. Když jsem zvážil všechna pro a proti a uvědomil si, co je moje priorita, nebylo o čem debatovat. Jednoznačně jsem se rozhodl zůstat v Montrealu.“
Přijde mi, že na to máte i povahu, že máte radši jistotu a klid. Je to tak?
„Určitě. O klidu a jistotě to je, navíc hraje roli to, že znám Montreal. Za těch iks let, co jsem tam strávil, už vím, co se tam může stát, co mě čeká. “
Počkejte, to jste asi jediný na světě, kdo dokáže odhadnout hokejem posedlé město.
„Jasně, spíš asi můžu říct, že mě máloco může překvapit. Montreal je specifické místo, kde se každý rok děje něco zajímavého, vždycky je tam o co stát. Mně to tak vyhovuje, jsem tam rád.“
Zaregistroval jste, že podle prestižního magazínu The Hockey News jste byl letos číslo jedna, nejžádanější zboží mezi volnými hráči?
„Viděl jsem to, rozhodně to potěší. Je fakt, že díky tomu, jak se mi dařilo, jsem měl klidnou hlavu a věděl jsem, že se o budoucnost pravděpodobně bát nemusím. Ale pro mě to nehrálo tak velkou roli. I když jsem se připravoval, že do prvního července můžu klidně jít. Stačilo, aby Montreal řekl, že mi ty peníze nedá. Proto se pak samozřejmě probíráte týmy, které by přicházely v úvahu a potřebují centra. Jenže to taky nikdy nevíte, v pátek a v sobotu je draft, tam se zase může stát cokoliv jiného. Všechno to ale jsou spekulace a nejistoty, radši je oželíte a zůstanete někde, kde to máte rád a jste tam šťastný. Každé ráno, když jdete na trénink, víte, že lidi to zajímá. Že mají radost z toho, když hrajete dobře a tým vyhrává. Jasně, je to i na druhou stranu. Když prohráváte a hrajete špatně, dají vám to najevo.“
„Přesně tak. Svým způsobem je i tohle pozitivní. Víte, že jste na očích a lidi od vás něco čekají.“
Jste na sebe po podpisu šestileté smlouvy pyšný? Na to, jaké renomé jste si v NHL vybudoval?
„Pořád to vstřebávám. Ale hlavou mi problesklo, že tahle smlouva mi zaručuje něco, co bylo vždycky mým snem. Když můžete hrát v Montrealu a dostanete takovou smlouvu, nemá cenu tvrdit něco jiného, než že to je super. (přemýšlí) Když se podívám zpátky, trvalo mi osm let, než jsem se dostal na nějakou pozici. Všechno, co jsem v téhle organizaci dokázal, jsem si musel vybojovat. Nebyl jsem draftovaný v prvním kole, musel jsem si projít farmou a nic, co jsem získal, jsem nedostal zadarmo. Teď si můžu říct, že těch osm let za to stálo, že byly k něčemu. Myslím, že si tohle zasloužím. A není to jenom o tom. Odmala jsem měl takové podmínky, že u mě mohl být hokej na prvním místě, mohl jsem být pořád na zimáku, rodiče se mnou jezdili na zápasy. To všechno se nasčítalo a pomohlo mi to k téhle smlouvě.“
Zajímavé, jak o sobě mluvíte. Kam se poděla vaše tradiční, až přehnaná skromnost a zdrženlivost?
„Víte, já byl vychovávaný tak, že o dobrých věcech vždycky každý ví, ale vy sám si musíte uvědomit, co děláte špatně, abyste se mohl zlepšovat. Abyste se nenechal zaslepit tím dobrým a na špatné věci zapomněl. Proto se vždycky spíš koukám na chyby. Někdy mi to pomohlo, ale samozřejmě byly i chvíle, kdy mi to škodilo. Jenže takový už zkrátka jsem, vždycky jsem byl a asi vždycky budu. Pořád jsem na sebe byl hodně tvrdej. Teď se ukazuje, že to k něčemu bylo.“
Nehrozí, že vás teď vysoký kontrakt ukolíbá?
„Rozhodně ne. Jasně, člověk má v podvědomí jistotu, ale život se mu zásadně nemění. Je to super, ale přece jenom jsou daleko důležitější věci. Aniž bych to chtěl přivolávat, může přijít zranění, nemoc a smlouva za miliony mi může být ukradená. Nejsem typ člověka, kterého by to změnilo.“
Uděláte si teď alespoň něčím radost?
„Rozhodně si koupím si v Montrealu vlastní bydlení. Doteď jsem bydlel v podnájmu, protože jsem měl vždycky smlouvu na rok nebo na dva a nestálo mi za to dávat peníze do nějakého extra sídla. Ale teď už si pořídím něco svého. Ať už barák, nebo byt. Něco, kde budu doma. To je tak jediné, co se teď změní. Že bych si kupoval auta, to nemám zapotřebí.“
