Čím dál méně je v zámořských hokejových soutěžích k vidění tvrdá fyzická hra. Fanoušky to mrzí, podstata hokeje se podle nich ničí. Jenže vedení soutěží, v čele s NHL, je velmi obezřetné. Ukazuje se totiž, že násilnická benevolence v kombinaci s neobezřetností stála zdraví mnoho hokejistů. Svůj příběh nedávno sdělil 41letý Rob Frid, který prý během kariéry v nižších soutěžích utrpěl zhruba 75 otřesů mozku. Rozpovídal se pro The Globe and Mail.
Už pohled na něj mnohé prozradí. Ne, takhle opravdu nevypadá muž ve svých jedenačtyřiceti letech. Má skelný pohled, slabý stisk ruky a jeho tělo funguje jen díky velkým přívalům chemie. Prášky všeho druhu, včetně lékařské marihuany, jsou pro něho nutností. Běžné denní činnosti mu totiž dělají problémy - to je oběť sportovní kariéry hokejového bitkaře.
S hokejem skončil Frid ve svých 29 letech, posléze byl hned lékařsky zařazen do kolonky tělesně postižených. Jeho cesta za tímto nešťastným osudem začala už během juniorských let. Rodák z Ontaria byl velký a silný, ostatní chlapce v šestnácti letech fyzicky převyšoval. Cesta k prvnímu otřesu mozku byla daná.
Už během působení v juniorské OHL se hodně pral. Spoluhráči mu to nedávno potvrdili, když je kontaktoval. Sám totiž říká, že z těch dob si mnoho nepamatuje... Tehdy to byly časy, kdy se ranaři učili tréninkem, i s parťáky v jednom týmu. Kolikrát se na tréninku poprali třeba šestkrát.
První otřes mozku mu paradoxně přivodila nárazem na mantinel budoucí jednička draftu NHL v roce 1994 Ed Jovanovski. Tehdy skončil Frid v bezvědomí a často před zápasem nebo během přestávek zvracel.
VIDEO: Jedna ze starších rvaček Roba Frida
V devadesátých letech se otřesy mozku zkrátka moc neřešily. Chceš hrát? Tak makej. Frid se bil téměř každý zápas a i když bydlel v té době v rodině, kde hostitelka byla zdravotní sestra, nikdo neřešil to, že se mu každé ráno na polštáři objevovala krev. Doba byla prostě jiná.
Frid se dokonce před lety dostal na kemp St.Louis Blues. Tam se samozřejmě dál pral. Do týmu se ale nedostal a cestu letadlem domu posléze prozvracel. Následně skončil v nemocnici, kde lékaři sledovali především jeho nepravidelný tep. "Kašli na to Robe, přes to se dostaneš," byla reakce, kterou se doslechl od svého dědečka.
Další tvrdá rána přišla zhruba ve 22 letech, kdy po rvačce v ECHL padal obličejem na mantinel, vyrazil si zuby a padl do bezvědomí. Z toho ho nedokázal nikdo probrat, úspěšný byl až lékař, který se mu z dásní snažil vyndat zbytky zubů. "Myslel jsem, že mi exploduje hlava," vzpomínal v rozhovoru s Jamesem Mirtlem bývalý hokejista.
Jenže Frid s bitkami nepřestal. Bylo to to jediné co na ledě pořádně uměl a fanoušci i spoluhráči ho za to zbožňovali. Byl pro ně hrdinou. Tvrdá "práce" si ale vybírala svou daň. "Během některých rvaček jsem se cítil, jako kdyby do mě udeřil blesk. Od hlavy k patě jsem nic necítil," popisoval.
"Teď mě samozřejmě mrzí, že jsem neskončil s hokejem hned třeba v 19ti letech. Tehdy se nevědělo, jaké budou následky. Počítalo se s vyraženými zuby a zlomenými kostmi, ale tohle?"
Frid trpí chorobou zvanou CTE. Jde o degenerativní onemocnění mozku, kterým je zasažen člověk, jenž v životě mnohokrát schytal údery do hlavy. Příznaky jsou problémy s pamětí, náladovost, nevypočitatelnost, deprese a ztráta sebekontroly. CTE často končí demencí.
Někdejší útočník by teď chtěl bojovat za práva hokejistů, kteří jsou na tom podobně, jako on. Přál by si, aby bitky z juniorského hokeje zmizely. Sám moc dobře zároveň ví, že ho čeká především bitva o vlastní život. "Tuším, že toho před sebou už mnoho nemám..."
