Roky plnil novinové strany. Když Tomáš Pöpperle (35 let) šéfoval mýty opředenému brankovišti Sparty, rozebíral se každý jeho přehmat. Často chodil na paškál za klubovým vedením. Před dvěma lety se však uklidil do Německa. Na samotu. Do klidu. Comeback do extraligy nechystá. „Nemám důvod se vracet,“ přiznává zkušený gólman. O vzpomínkách na Spartu, penězích nebo životě v Bremerhavenu promluvil v rozhovoru pro iSport Premium.
V týmu Fischtown Pinguins kroutí už třetí sezonu. V klubu, jenž sídlí na severu Německa ve stotisícovém Bremerhavenu, je brankář Tomáš Pöpperle spokojený. S rodinou se ve městě zabydlel, líbí se mu mentalita tamních lidí. „S Českem to nejde srovnat,“ říká. Po letech nejistoty při vrtkavém angažmá ve Spartě si nyní užívá klidu. A toho, že mu vedení klubu opravdu věří.
Ze Sparty jste na jaře 2017 odcházel s přáním, aby vás hokej zase začal bavit. Povedlo se?
„Ano, povedlo. A hodně. Opravdu jsem do hokeje zase dostal chuť, víc mě to baví, jsem víc uvolněný. Na tréninky se těším, celkově si hokej víc užívám.“
Šel jste tehdy do týmu Bremerhavenu, nováčka DEL. Říkal jste, že byste se z tohoto malého klubu třeba zase rád odrazil někam výš. Po prvním roce jste ale prodloužil smlouvu o další tři sezony. Proč?
„Jak jste řekl, začal jsem tady smlouvou na jednu sezonu, už v průběhu mi ale vedení nabídlo prodloužení o další tři roky. Řešili jsme s rodinou, jestli zůstat, nebo ne. Máme děti, které začaly v Bremerhavenu chodit do školy, takže se nám zase nechtělo stěhovat a vytrhávat je z prostředí. Navíc ani mě samotného nebaví každý rok hledat práci a stresovat se, tak jsem vzal jistotu na další tři sezony. Klub se v DEL zaběhnul, město se nám líbí.“
Vím, že jste se úplně nekamarádil s němčinou. Už je to lepší?
„Přiznám se, že ne. Všechno řeším anglicky, němčina se v kabině vůbec nepoužívá. Snažím se trochu učit, ale je to těžké. Tu řeč skoro nepoužíváme, takže nás to nenutí se učit. Dcera začala loni chodit do školy a německy umí lépe než my, takže nám překládá.“ (smích)
Po letech ve Spartě si teď užíváte života trochu v ústraní, že?
„Přesně tak, vyhovuje mi to. Nikdy jsem se neschovával, ale ve Spartě se o mně a potažmo klubu psalo v novinách denně. V Německu si dělám jen svoji práci a mám klid. Když třeba dostanu blbej gól, není o tom další den strana v novinách, nejsem na koberečku u vedení klubu. Ve Spartě to tak bylo a rozhodně se mi po tomhle nestýská.“
Zároveň musí být příjemný pocit, že vás klub opravdu chce, stojí za vámi a dává vám to najevo.
„Je to tak. Ve Spartě jsem po návratu ze Soči v roce 2015 sice taky podepsal na tři roky, ale během toho mě chtěli desetkrát vyhodit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
