To jméno si vybaví každý. Otakar Vejvoda, mistr světa z roku 1996, člen památné Blue Line s Martinem Procházkou a Pavlem Paterou. Někdejší útočník, pro někoho podivín, jenž se na veřejnosti nechce moc ukazovat. Ale je i úspěšným mládežnickým trenérem, který do týmu Lidingö Vikings v nejvyšší švédské soutěži staršího dorostu přivedl řadu Čechů. Jak to funguje a jak se u Vejvody líbí třeba Petru Tonovi (17), synovi ikony Sparty?
Ahoj, kluci. Rád vás vidím. Tak pojďte! Těmito slovy vítá Petr Nedvěd , generální manažer národního týmu, partu teenagerů. S každým si plácne a ukáže jim cestu na tribunu. Pak usednou v záplavě rudých sedaček v obřím Globenu, kde se minulý víkend „ubytovala“ česká hokejová reprezentace.
„Někteří jsou tady možná poprvé. Není vůbec jednoduché se sem dostat, tady jsou jinak tréninky zavřené,“ tvrdí jejich kouč. Právě Otakar Vejvoda, bývalý hokejový šikula, jenž musel kariéru ukončit už v šestadvaceti letech kvůli mučivým bolestem stehenních svalů a od roku 1996 žije ve Švédsku, vzal české hráče ze svého mužstva na trénink hokejové reprezentace.
Ani on, muž, který si v hokejové zemi udělal báječné jméno, se dovnitř nedostane jen tak na obličej. Také musel zažádat o akreditaci.
Kouká na trénink, občas prohodí pár slov s televizním komentátorem Robertem Zárubou . S Českou televizí úzce spolupracoval během šampionátu v roce 2013, který se hrál právě ve Stockholmu. Tehdy si vedl báječně, šla na něj chvála.
„Fakt jo? No tak to děkuju. Já nic nezjišťoval. Bavil jsem se jenom s rodinou. No a babička mi přece nebude nadávat, ne?“ reagoval tehdy pobaveně v obsáhlém rozhovoru pro Sport Magazín.
To bylo po dlouhé době, co promluvil. Od té doby zase drží spíše půst. „Rozhovor? Díky za zájem. Tak jo. Uděláme ho za rok, jo?“ pousmál se.
Potom přece jen svolil, aby českým novinářům řekl pár vět o tom, jak to v hokejovém klubu, do něhož v této sezoně přivedl už desátého krajana, chodí. Do týmu, jenž nese název Lidingö Vikings, začal lákat krajany i proto, že mu chyběli hráči narození v letech 2002 a 2003.
„Švédští kluci od začátku věděli, že přijdou někteří Češi. A těšili se na ně. Naším úkolem potom bylo udělat mužstvo. Aby se nevytvořily české a švédské skupinky. Kabina funguje dobře. Kluci mají sociální cítění a mužstvo je taková prodloužená rodina,“ vykládá Vejvoda, zatímco pozoruje český trénink.
Stejně jako skupinka kluků nad ním. Ti rejdění na ledě poctivě sledovali. Dorazilo jich šest, ale kolona v týmu je početnější. Za mužstvo, vedené Vejvodou, v této sezoně už nastoupili: brankář Josef Němeček, obránci Jakub Hamšík, Štěpán Králik, Adam Nedelka, Filip Šindelek a útočníci Petr Ton (syn sparťanské legendy), Jakub Altrichter (syn bývalého gólmana Martina), Jakub Zajíček a Šimon Marha (syn někdejšího reprezentanta Josefa), který nedávno odešel do juniorky švýcarského klubu Ambri-Piotta. Nově s týmem trénuje další útočník Adam Dvořák, jehož otec Michal hrál extraligu v Karlových Varech či Plzni.
Škola života
V Česku se rychle rozkřiklo, že právě pod Vejvodou to hráčům svědčí, navíc švédská hokejová škola je pojem.
Vyzkoušeli si ji třeba i David Pastrňák , nejlepší český hokejista současnosti, nebo jeho mládežnický parťák Jakub Vrána, další excelentní kanonýr. „Možná i proto je Švédsko docela v kurzu. I když je pravda, že hráč může být dobrý tady, ale i doma v Česku. Je fajn, že kluci mají možnost jít do zahraničí. Někdo ale chce být radši doma. Věřím, že sem chodí hlavně kvůli hokeji, ale je to pro ně i takové dobrodružství. Velká škola života,“ připouští Vejvoda, jenž dbá na to, aby oficiální řečí v kabině byla angličtina.
Pokud ovšem je třeba českým hráčům vysvětlit něco individuálně, může výjimečně sáhnout k rodnému jazyku.
„Chodíme tady na švédštinu, nějaké fráze umím, ale jistější jsem si v angličtině,“ popisuje obránce Jakub Hamšík, který v Lidingö působil i v minulé sezoně.
Čeští mladíci se ve Švédsku musejí postarat sami o sebe, takže si vaří, perou. „Je to něco jako na internátu. Tréninky jsou většinou navečer. Švédští kluci chodí do čtyř do školy. My si dopoledne děláme věci do české školy, studujeme je dálkově, domů potom jezdíme na zkoušky,“ říká Hamšík.
Kouč Vejvoda dbá i o to, aby se správně stravovali, zajistil jim několik přednášek. „Víme, že ne všechno udělají, jak mají, ale aspoň něco. A je to taková pomůcka pro ně,“ popisuje bývalý útočník, na němž je vidět, že ho práce s mládeží pohltila.
Dá se očekávat, že i v budoucnu bude jeho tým vyhledávanou českou základnou.
Ton junior chce být střelec jako slavný táta
Petr Ton a Petr Ton. Hokejová legenda, ikona Sparty, nejlepší střelec v historii klubu, šestačtyřicetiletý současný sportovní ředitel klubu. A syn stejného jména, sedmnáctiletý útočník, který působí ve švédském klubu Lidingö Vikings. Právě kouč Otakar Vejvoda ho piplá pro dospělý hokej.
„Je to tady pro nás velká škola života,“ potvrzuje Ton junior, jenž vedle hokejových dovedností zdokonaluje i ty praktické. Sám si pere, vaří, uklízí, dokáže se o sebe postarat se vším všudy. A co v sedmnácti letech zvládne uvařit?
„Je toho dost. Mojí specialitou je vepřová krkovice,“ přiznává talentovaný útočník, jenž přes den nešidí ani školu. Z Česka dostává pravidelně studijní materiály, v kterých před tréninky leží. Hlavní náplní je pak hokej. Právě kvůli němu si Švédsko vybral. „Chtěl jsem udělat nějakou změnu,“ vysvětluje, proč se vydal na zkušenou do Skandinávie.
„Moc ho to baví. Hokej si vybral sám, tak ho budeme podporovat,“ říká na jeho adresu otec, jeden z nejlepších kanonýrů v historii české nejvyšší soutěže. Bude Ton junior po něm? „Doufám, že jo,“ reaguje Ton mladší.
Co na to slavný táta? „Po mně nebude, on hraje jiný hokej,“ směje se.
Jisté je, že syn má našlápnuto nadějně. Ve Švédsku je v dobrých rukách. Na začátku mu chvíli trvalo, než si zvyknul, přeci jenom není jednoduché být na tak dlouho odloučený od rodiny, ale zvládá to výborně. A už se těší, až za ním rodiče zase brzo dorazí.
S tátou jsou hodně v kontaktu po telefonu. „Říká mi, ať si to tady užívám, že to dělám pro hokej. A ať nejsem smutný, když mi nevyjde zápas,“ popisuje Ton junior.
