Kovařčíkové válí spolu ve Finsku. Michal: Hrajeme jinak než Třinec

Hrají spolu v elitní formaci Jukuritu a živelný, bruslivý hokej jim sedí nadmíru. Velká změna proti přísně defenzivnímu stylu v Třinci, se kterým v extralize slavili úspěchy. „Když jsme se byli s bráchou podívat v Třinci na poslední play off, sem tam jsem si říkal, jestli jsme takhle hráli taky?“ líčí s úsměvem Michal Kovařčík.

A k čemu jste došel?
„Musím přiznat, že někdy ten hokej na pohled moc pěkný nebyl, ale vždycky jde hlavně o to, jestli je účinný. Třinec znovu hrál, co potřeboval a zase si k titulu došel. Z ledu si člověk ani neuvědomí, jak ten hokej pro diváka vypadá. Ale když vyhráváte tituly, může vám to být jedno. V prvé řadě jde o vítězství.“

S Jukuritem hrajete jinak, že?
„Rozhodně, hrajeme úplně jiný styl než s Třincem. Jiný hokej. Bruslivý, agresivně napadáme, nestojíme za brankou a nečekáme jenom na najetí útočníků. Naši beci dávají puky rychle nahoru, nezastavíte se. Žádné čekání ve středním pásmu, chodíme napadat i za branku, když je tam soupeřův bek s pukem.“

To vám s bráchou sedí?
„Určitě, bruslení nám nedělá problém. Vyhovuje nám to. Začátek jsme docela chytili, bodovali jsme v každém zápase od přípravy a v lize jsme se dlouho drželi s Jukuritem v top šestce. Teď jsme sice dvakrát prohráli, ale věřím, že o víkendu zase do tabulky nabereme body.“

Špice klubového bodování připomíná rozjezd vtipu, ve kterém se potkají dva Češi, Lotyš, Fin, Švéd a Dán. Jaká by měla být pointa?
(usměje se) „Máme hodně cizinců, to je pravda. Možná i proto je všechno v angličtině a finsky se tady skoro nemluví. I trenér mluví anglicky, což je pro nás hodně velké plus. A pointa? Vzhledem k tomu, že minulý rok nám play off uteklo o jeden bod, tak prvním cílem je postup do vyřazovacích bojů.