Mladík Záhejský o WHL: Nikdo neřeší místa v sestavě. To jsem doma nezažil
Patří do další generace talentovaných borců, která svítí v českém hokeji. Útočník Vít Záhejský (17) je vyhlášený šikula. Po stříbrném Hlinka-Gretzky Cupu vyrazil drobnější poklad rozvíjet svůj talent do kanadské juniorky. Zaujalo ho, jak jsou konkurenti kamarádští: „Nejdřív jsem si říkal, jestli to není jen nějaká póza,“ říká. V Kamloops začal dobře, ale teď potřebuje dostat z nohy sádru. A pak? Do boje, třeba i za prvním kolem draftu.
Všechno naplánoval dobře, nic nepodcenil, zapsal se slušně, ale stejně dobrodružství v Kanadě začalo na levačku. Útočníka Víta Záhejského najdete v prognózách před draftem NHL zhruba ve 2. kole. Karlovy Vary vyměnil za juniorku v Kamloops, v přípravě ukázal pár kouzel, třeba si troufl na Michigan, tedy hodil puk brankáři kolem ucha do sítě. Mínus? Aktuálně nohu nestrčí do brusle, se sádrou to totiž zrovna nejde.
Vyrazil běhat a na kamenité cestě si vyvrtnul kotník. Noha hned začala natékat, tak volal kamaráda Mattea Kočího, který v klubu působí už druhým rokem. Odtáhl ho na pokoj, postupně se přišlo na to, že má kotník naprasklý a hrozila operace. To by byl teprve malér.
„Naštěstí se to obejde bez ní,“ líčí. Takže běh už nikdy? „Trenéři si z toho dělali srandu, že budu běhat dvakrát víc. Tak to se těším,“ usměje se.
Sedmnáctiletý talent je útočník s kouzelnýma rukama, o kterém by se v budoucnu mohlo hodně mluvit. Teď se nachází v klíčové fázi kariéry, kdy se dost věcí láme. Dovednosti máte, OK. A co s nimi a jak je vybrousit?
Zvolil posun ve WHL. „U každého hráče vede cesta jinudy. Tady jsme se dohodli, že pro Víťu je nejlepší Kanada. Já mu ji doporučil, on si ji vybral, podle mě udělal dobře,“ tvrdí jeho agent Jaromír Kverka.
Útočník rychle poznal, co ho za mořem čeká. „První trénink, který jsem s klukama měl, proběhl o čtrnáct dní dřív, než se začalo oficiálně. Chtěl jsem si tady zvyknout, ne až v sezoně, abych nebyl z ničeho překvapený,“ vysvětluje svůj záměr. „No a polovina kluků se pozvracela, jaké to bylo tempo. Máme staršího trenéra, který všechno pořád hecuje,“ popisuje záhul na hraně.
Na tvrdý trénink ale přijel nachystaný. Překvapuje ho jiná věc: „Kluci se s vámi baví trochu jinak, než byste třeba čekal. Cokoliv potřebujete udělat, jsou tady pro vás. Když máme volný program, všichni se sebereme, jdeme na golf nebo minigolf. Tohle jsem doma nezažil.“
Hlavou mu samozřejmě šrotovalo, jestli je tohle normální. Přeci jen, bojujete o místa, pozice v týmu nejsou pevně rozhozené. „Říkal jsem si, jestli takhle kamarádští opravdu jsou, nebo je to třeba nějaká póza. Došlo mi, že není,“ zavrtí hlavou. „Nemyslím to blbě, ale je tady kluk, který byl napsaný jako třináctý útočník. Já pořádně nevěděl, jak provést cvičení. On za mnou přišel, poradil mi. Vůbec neřešíte, jaké máte nebo nemáte místo v sestavě. Hlavně vás těší, že je úspěšný tým, a přejete lidem kolem sebe,“ popisuje nečekaný přístup.
Původně mířil do první formace na křídlo nebo na pozici ve středu druhého útoku. Rýsovalo se, že dostane parádní roli. Možná to tak zase bude, jen se o ni znovu bude muset porvat, až odloží sádru. „Je to draftová sezona, takže od ní musím očekávat hodně. Koukám kolem sebe a poslouchám ostatní kluky, sranda to nebude. Musím všechno dotrénovat, abych byl zpátky,“ plánuje.
„Letí za mnou agent Rich Winter, kterého mám v Kanadě, a jsem ve spojení s panem trenérem Andrýsem z Karlových Varů i panem Kverkou, aby mi pomohli vyladit program. Chtějí mi i tady v klubu pomoci, pracují se mnou. Ale čekám, že si tohle místo budu muset ještě vybojovat,“ uvědomuje si.
Kverka se nebojí, že by Záhejský v Kamloops spadl do menší role. „Tohle jsou přesně věci, kdy zvážit, jestli do Kanady odejít, nebo ne. Nemá cenu tam chodit na pozici ve třetí, čtvrté lajně, kdy dostanete pět minut. Potvrdilo se mi to u Mattea Kočího, který hrál minulou sezonu přesilovku a 22 minut. Na to konto se dostal na dvacítky jako o rok mladší hráč, měl vytížení. Vítek ho bude mít taky,“ věří.
O schopnostech mladíka je přesvědčený: „Kamloops dobře vědí, koho berou. Měl by mít stěžejní roli.“ Michigan byla jen taková blbůstka, ale upoutala. „Čekal jsem, že ho udělá, ale tak za dva měsíce. Zaskočilo mě, že fintu vytáhl už v kempu,“ směje se Kverka. O dovednostech Záhejského se ví, v juniorské extralize podobné blbinky dělal často. Michigan i zakončení s hokejkou mezi nohama? Žádný problém. „Každý den to nedělám. Ale když jste na vlně, jedete si svoje, tak pak tyhle věci přijdou,“ říká. „Mám rád, když se dávají pěkný góly. Trenéři mě někdy peskují, že věci moc přehrávám. Ale rád nahraju, vymyslím něco pěkného, než abych to zkazil,“ doplňuje.
Hodně času teď tráví v posilovně, s týmem chodí normálně ráno do haly, absolvuje mítink, zacvičí si. Ale na led a suchou fázi zatím nemůže. Kamarádi jsou po celém dni utavení, on má bez ledu ještě energii, proto si obstaral playstation. Ale zhruba už za dva týdny by mohl být v akci i on a herní konzole půjde do skříně.
„Pan Andrýs obvolával všechny možné lidi, co bych mohl s tím kotníkem dělat, aby mi pomohl. Snažím se makat, chodil jsem třeba i na kolo se sádrou. Tady se mnou taky chtějí pracovat a doma mám na lince pana Kverku, který se o mě stará,“ pochvaluje si mladý útočník podporu. Ale hokej je hokej.
