Na jaře si pověsil kolem krku zlato pro mistra světa a s novou motivací vletěl do druhého ročníku ve švédské lize. V ní se David Tomášek prostřílel a pronahrával do čela bodování. Do hodně sledované pozice, kde by mohl poutat i pozornost zámořských skautů. „Je to asi jedna z posledních nadějí,“ říká na téma NHL osmadvacetiletý odchovanec pražské Sparty.
Panuje se sezonou zatím spokojenost?
„Z osobního hlediska je sezona zatím určitě dobrá. Možná ještě o nějaký kousek lepší než minulá, začal jsem lépe. Asi hrálo roli i to, že jsem druhý rok v lize a ve stejném týmu. Teď si nemám na co stěžovat. I týmově docela držíme, i když si myslím, že v mnoha věcech hrajeme paradoxně hůř než v minulé sezoně. Dáváme teď hodně gólů, což nás drží nahoře. Do druhé poloviny sezony ale máme ještě hodně práce.“
Čím to je, že se vám tak bodově daří?
„Možná je to mix faktorů. Máme docela kvalitní tým, mám dobré spoluhráče, teď máme dobrou přesilovku. To jsou faktory, které pomáhají a jsou hrozně důležité. Další asi bude, že se snažím posouvat každou sezonu dopředu a i tohle byl pro mě nějaký posun. I teď cítím, že nějaké kroky jsem udělal lépe než loni. Určitě je to více faktorů.“
Trenér Radim Rulík hodně mluvil o větších kluzištích ve Švédsku. Sedí vám to?
„Jsou tam velká hřiště, je to úplně jiný hokej. Na menším se člověk musí rozhodnout rychleji, puk více skáče a je jeho menší kontrola. Beci to musí dávat rychleji. Ve Švédsku beci daleko víc drží puk, bruslí s ním. Má to dvě strany mince. Člověk drží puk, má nějaký prostor, ale taky pak jezdí dokola a nemůže se dostat k bráně, když druhý tým dobře brání. Systémově je to úplně jiný hokej.“
Máte v hlavě pořád NHL?
„Můžeme říct, že je to asi jedna z posledních nadějí, ale zároveň mám svůj věk a už mi není 22. Jsem docela v klidu v tom, že vím, že když budu hrát dobře, tak buď něco dopadne, nebo ne. Nestresuje mě to a mám poměrně jasno, že na farmu bych nikdy nešel. Takhle jsem byl rozhodnutý loni a nic se nemění. Mohu jen hrát lépe a třeba někoho přesvědčit. Je to ale velký byznys a je za tím hodně věcí. Když to přijde, super, když ne, jsem v klidu. Vím, co jsem pro to udělal.“
Je to dětský sen?
„Věřím, že každý hráč to tak má. Švédsko nějakým způsobem sledují, je to respektovaná soutěž. Snažím se hrát co nejlépe, a když to bude dávat smysl a dostanu šanci, tak proč ne.“
Je to ze Švédska do NHL blíž než z extraligy?
„Těžko říct. Třeba Lukáše Sedláka by z extraligy vzali, kdyby vzal nějakou menší roli nebo dvoucestnou smlouvu. Jak se ale člověk kouká, kluci ze švédské ligy chodí ven. Neříkám, že jsem tam šel proto, chtěl jsem se tam zlepšovat.“
Pomoct vám můžou i výkony v reprezentaci. Těšil jste se na národní tým?
„Určitě je hezké, když je člověk zdravý a může přijet. Navíc jsem tady dřív hrál, takže je to pěkný návrat. Těším se na čtvrtek.“
Vybavily se vám vzpomínky na profesionální začátky v Pardubicích?
„Už to nějaký pátek bude. Samozřejmě jsem zde prožil moje první tři roky profi hokeje. Klub byl tehdy úplně někde jinde než teď, v opačné situaci. Pro mě to ale byla v devatenácti super štace, kdy jsem nakoukl do extraligy a dostal prostor, což bylo strašně důležité. Člověk se mohl nějakým stylem zlepšovat a hrát dospělý hokej.“
