Hamr: Švýcaři berou hokej jako srandu

Působí v ní třetí sezonu. Pro Sport promluvil po jednom z tréninků přímo v Kolping Areně, v níž čeští hokejisté odehrají zápasy ve své skupině na květnovém světovém šampionátu. Usadil se v restauraci, za oknem se sypal sníh. Přímo na otevřenou ledovou plochu.

Na ní také občas trénujete?
„Párkrát nás tam trenér vyhnal. (usměje se) Ale pravidlem to není.“

Co vás na angažmá ve švýcarské lize nejvíce fascinuje?
„Hlavně pohoda kolem mužstva. Těším se na tréninky, na zápasy, spoluhráči jsou super. A celkově to berou trošku jinak.“

Jak?
„Hokej není úplně všechno, spíš taková sranda. Hodně hráčů si při něm dělá školu, není pro ně jen to hlavní, jediné. Když jdeme do zápasu, chceme pro vítězství udělat všechno, ale není to až tak vyhecované jako ve Švédsku nebo v Česku. Tam hráče nic jiného nezajímá, tady je to uvolněnější.“

Čemu vy se věnujete kromě hokeje?
„Snažím se učit jejich jazyk, kterému se říká němčina, ale moc podobný to není. (směje se) Už začínám více rozumět, je to lepší.“

RADEK HAMR

Narozen: 15. června 1974 Tým: HC Kloten Flyers Dřívější působiště: Sparta, Ottawa, Fort Wayne Komets (IHL), Prince Edward Island Senators (AHL), Frölunda, Färjestad (Švédsko) Stav: ženatý, roční syn Reprezentační bilance: 105 zápasů/12 gólů Největší úspěchy: dvojnásobný mistr ligy (Sparta 2002, Färjestad 2006)

Co studují spoluhráči?
„Všechno možné. Chodí pravidelně na vysokou školu, občas dostanou i úlevu. Třeba na rozbruslení někdo chybí, tak se zeptám, kde je. A trenér v klidu odpoví, že ten kluk má nějakou zkoušku.“

Hokej je pro ně tedy spíš rozptýlením?
„I kvůli tomu jsou výkony nahoru dolů. Třeba není skoro žádné mužstvo, které by vyhrálo pět zápasů v řadě. To je opravdu výjimka. Protože po třech vítězstvích už si kluci řeknou, že to přijde samo, podcení to a logicky přichází porážka. Celkově to berou na lehčí váhu.“

A vy?
„Dávám tomu všechno, je to přeci moje práce.“

Na ledě je to znát, hrajete hodně, pravidelně bodujete...
„Za to jsem moc rád, s tímhle jsem i do Klotenu přicházel, že dostanu velký prostor. Jsem tady třetí rok, vždycky hraju první obranu a trenér po mně i chce, abych učil mladší hráče, kterých je tu hodně. Ona je to i role, kterou tady ve Švýcarsku cizinci mívají. Ostatní se od nich něco chtějí naučit, okoukat. Je to dané i tím, že v minulosti tady hrávaly legendy jako Bykov nebo Krutov. Takže hráči odjinud mají jiné postavení, ostatní k nim vzhlížejí. Třeba když mi někdo špatně přihraje, hned ke mě přijede a hrozně se mi omlouvá.“ (usměje se)

Což je něco jiného než v Česku, kde to cizinci mají naopak velmi těžké.
„Proto jich tam také moc není. Je pro ně náročné do týmu zapadnout.“

V kabině mluvíte anglicky?
„Ano, to je oficiální řeč.“

Kolik jazyků vlastně ovládáte vy?
„Umím anglicky, švédsky, teď doháním němčinu.“

Máte švédskou manželku, tu jste ještě česky nenaučil?
„Rozumí, ale moc nemluví. Každopádně já mluvím švédsky lépe než ona česky. Na ročního syna každý mluvíme svou řečí, aspoň se rychle naučí obě.“

Předtím jste sedm let hrál ve Švédsku. V čem je teď život jiný?
„Až tak velké rozdíly v tom nejsou. Bezpečně je tady možná ještě víc než tam, navíc příroda je prostě nádherná.“

Vyrážíte i často lyžovat?
„To byl také jeden z důvodů, proč jsem tady. Miluju hory, na kopcích jsem rád. V létě i v zimě. Takže už jsem samozřejmě lyžoval. Ale musím opatrně, abych se nezranil.“

Nemáte to zakázané ve smlouvě?
„Takhle přesně ne, ale sám jsem se na to ptal manažera, který říkal, ať klidně lyžuju, ale když se zraním, nedostanu od nich plat. Takže jezdím i s tímto rizikem.“

Máte při lyžování helmu?
„Loni jsem si ji koupil, protože můj kamarád, bývalý švýcarský reprezentant, mě vzal do helikoptéry a asi ze čtyř tisíc metrů jsme jezdili dolů. V prašanu, bylo to super. Ale už i trochu nebezpečné, proto jsem si tu helmu koupil.“

Jak se vůbec v mužstvu cítíte jako jediný Čech?
„Dlouho hraju v zahraničí, takže jsem zvyklý. Samozřejmě bych byl rád, kdyby tady ještě někdo byl, ale co se dá dělat. Vyloženě mi to nevadí, už jsem se přizpůsobil. Akorát bych potřeboval někoho, s kým bych mohl mluvit česky.“

Zapomínáte rodný jazyk?
„Denně telefonuju s rodinou, takže snad ne. Tedy doufám, že ne.“ (usměje se)

Proč vás vlastně tolik neláká hrát v Česku?
„Nevím, je to těžké vysvětlit. Tady mě to baví, přijde mi to jako pohoda. Navíc nerad měním kluby, proto i předtím jsem byl sedm let ve švédském Färjestadu, teď tři tady. Nevidím důvod něco měnit, i když nevylučuju, že se někdy vrátím.“

Nemáte obavy, že jste trochu zastrčený? Přeci jenom v Česku tolik zpráv ze švýcarské ligy není.
„Pro mě není až tak důležité, abych byl denně v českých novinách. Hraju proto, abych byl v dobrém světle v Klotenu.“

V něm se odehraje i světový šampionát. O to víc by vás účast mohla lákat.
„Vždycky pro mě byla čest hrát za národní mužstvo, už jenom kvůli těm krásným vzpomínkám. Kdybych dostal šanci, rád bych se o to porval.“

V reprezentaci jste na vrcholných akcích až tolik neprorazil. Mrzí vás to?
„Těžko hodnotit, protože máme spoustu kvalitních obránců. Když jsem byl ve Švédsku, prožil jsem dobré roky, ale šanci jsem nedostal. Každý trenér má své koně, kterým věří, takže to tak beru a je to normální. Kdybych si mohl zahrát na šampionátu ve Švýcarsku, byla by to paráda. Ale když to nevyjde, nebudu až tak zklamaný.“

Neříkal jste si někdy, že byste si kvůli větší šanci prorazit v reprezentaci změnil občanství? Stejně hrajete v cizině.
(usměje se) „To vůbec ne! To bych nikdy nedokázal udělat, je to blbost. I když hraju jinde, jsem Čech jako poleno.“