Salák: Nevím, jak reagovat na chválu

„Ale cítím se stejně jako doteď,“ usmívá se znovuobjevený talent, který naposledy reprezentoval v osmnácti letech.

V pondělí ráno se dozvěděl o důvěře od trenéra Růžičky. A brzy nato vyrazil na zápas do Kuopia. O reprezentaci zatím neměl čas moc přemýšlet. „Jsem rád, že dostanu šanci. Jinak teď můžu říkat, co chci, ale stejně musím nejdřív na ledě ukázat, že hokej hrát umím,“ říká Salák. „Doufám, že to na turnaji vyjde a povede se mi to. Aby lidi věřili, že umím chytat dobře.“

Možná by jim stačil pohled na statistiky finské ligy, co říkáte?
„Ale jo, zatím to bylo dobré. Hraju většinu zápasů, za to jsem moc rád. Když půjdeme s týmem ještě výš v tabulce, bude to lepší.“

Když jste před dvěma lety odcházel z nouze do druhé nejvyšší finské ligy, napadlo by vás, že se brzy dostanete až do reprezentace?
„Tehdy v devatenácti letech bych musel být asi hodně namyšlený, abych myslel na nároďák. (usmívá se) Nad něčím takovým jsem vůbec nepřemýšlel. Bylo tolik možností, co se mohlo stát. Vždyť všichni mladí gólmani se chtějí prosadit. Já jsem začal chytat a věci pro mě šly dobrým směrem. A že to došlo až takhle, za to jsem jedině rád.“

V pozvánku na ruský turnaj už jste ale potají doufal, že?
„To jo, věřil jsem, že by se to mohlo povést. O šanci dostat se do reprezentace jsem věděl. Pan Jandač (Růžičkův asistent) se tady byl podívat na pár zápasů, takže jsem věděl, že jsem v širší nominaci.“

Ještě před listopadovým Karjala Cupem jste ale moc nevěřil, když jste předem plánoval výlet do Londýna, co říkáte?
„To jsem si chtěl s přítelkyní udělat hezký víkend, protože to vypadalo, že ho budu mít volný. A to se v sezoně nestává moc často. Jenže se u nás měnil trenér, ten týden byl nakonec hrozně hektický. Byli jsme každý den dvakrát na ledě, i přes víkend. Takže to nevyšlo.“

Přítelkyně byla zklamaná?
„No to víte, že nebyla šťastná…“

Co teď? Jestli se chytnete v reprezentaci, tak si vás už vůbec neužije.
„Ona by nebyla smutná, tohle mi přeje. Za každý úspěch je šťastná. (usmívá se) A já bych jí to potom vynahradil… Třeba zajdeme na Pařížskou do Prahy (ulice s luxusními obchody) a tam se po něčem podíváme.“ (začne se smát)

Naopak z vaší nominace měl určitě radost Urpo Ylönen, brankářský trenér Turku, viďte?
„To jo. Však taky říkal, že musí pořádně zabrat, aby mě dostal nahoru. (usmívá se) Hodně jsme pracovali. Zatím se daří, tak snad budeme tu laťku posouvat výš a výš.“

Ještě na vás svítí lampou a natahuje provazy kvůli vykrývání úhlů?
„To bylo v létě, spíš abych pochopil, co po mně chce. Teď děláme trochu jiné věci. Hlavní je, že ho poslouchám, a ono to funguje. Teď už se spíš jen bavíme a rozebíráme zápasy. Na víc není moc času.“

Stále se domlouváte rukama a nohama?
„To byste se zasmál… Německoanglicko-finsky. Během jedné věty jsme schopní vystřídat všechny tři jazyky. Z finštiny jsem už něco pochytil, ale spíš tak po slovíčkách. Je to někdy fakt zábava. Důležité věci, třeba při pohovorech, ale překládá druhý brankář. Všichni tři tu tvoříme výborný tým. Není žádný problém.“

Přesto, stalo se vám někdy, že byste některý z Ylonenových pokynů nepochopil?
„Ale to víte, že jo. Čas od času se něco takového stane třeba na ledě, kdy potřebuje něco rychle vysvětlit, to bývá sranda. Na nějakou konkrétní historku si teď ale nevzpomenu.“

Už vám blahopřál k pozvánce do reprezentace?
„Jo, je to velký džentlmen. I on byl určitě rád, že jsem se tam dostal. I pro něj je to určitá satisfakce, protože si mě vybral do týmu a pracuje na mně. Určitě je rád, že jeho práce je takhle vidět. Ale sám to neřekne…“ (usměje se)

Radí Ylönen kouči, koho stavět do branky?
„Nevím, já doufám, že mi věří i hlavní trenér. (opět se usměje) Ale je pravda, že trenér gólmanů tady má velké slovo.“

Každopádně, nový kouč Suikkasen vás i přes špatné výsledky mužstva nechal na pozici jedničky. Bylo to pro vás znamením, že svou práci děláte dobře?
„Asi nebyla moje vina, že se prohrávalo. (usmívá se) Ne, vážně, jsem rád, že mě v té bráně podrželi. Víte, jak to dneska je. Po pár prohrách se hledají nejrůznější změny. Taky to mohlo být obráceně, mohl začít chytat druhý gólman a teď bychom se spolu vůbec nebavili. Vůbec byste mi nevolal…“ (směje se)

Třeba bych vám zavolal, protože jste byl nedávno vyhlášen nejlepším hokejistou Turku za minulý rok.
„Nóóó, to asi ani nemá cenu psát.“

Počkejte. To je taky docela úspěch, ne?
„Já ani nevím. Musel jsem se na to vyptávat spoluhráčů, o té anketě jsem vůbec nevěděl. Dohráli jsme nějaký zápas a zeptal se mě na to novinář. Prý co na to říkám. A já netušil, tak jsem hned odpověděl: ‚Nevim, mně je to jedno.‘ (směje se) Pak jsem tedy ještě říkal že jsem rád, že za to děkuju.“

A to řeknete i mně? Žádný názorový posun jste od té doby nezaznamenal?
„Asi bych si měl uspořádat myšlenky, co? Já fakt nevím, jak na takové věci reagovat. Jsem samozřejmě rád, ale co s tím jiného nadělám? (vesele) Dostanu nějaký diplom, ten si nechám zasklít a vystavím si ho. A konec. Ne, to bylo zase úplně scestné, já vím…“

Sezonu jste začínal jako jediný Čech ve Finsku, teď už se kolonie pomalu rozrůstá. Duba, Birner, teď Šindel. Asi jste rád, že?
„Jo? Kuba Šindel? A kam jde?“

Do Lahti.
„Taky? A k nám do Turku nechce přijít?“

Potřebovali byste posilu?
„To ani ne, ale já bych si měl s kým pokecat. Jak se mi zdokonaluje finština, tak zapomínám česky.“

Vždyť jste říkal, že finsky umíte jen pár slov.
„No jistě, dělám si srandu, vždyť já nikomu nerozumím. (usměje se) Maximálně sprosťárnám. Ovládám jen slovíčka, která potřebuju při zápase. Zvládám pozdravit, zeptat se, jak se máte, ale to je tak všechno. Tady ale stejně všichni umí anglicky, nenutí mě to zapojit se víc.“

Vtípků v kabině tedy moc nepochytíte, že?
„To ne, ty jsou totiž asi na mě. (směje se) Já tam sedím jak bubák a oni si ze mě určitě dělají prdelky.“