Těžko říct, kdo byl nervóznější. Jestli osmnáctiletý brankář Denis Irgl při reprezentační premiéře v národním týmu do 19 let, nebo táta Zbyněk v ochozech. „Taťka mi říkal, ať jsem v klidu,“ líčí pro deník Sport a web iSport.cz vítkovický brankář, který stejně jako dvojče Patrik začínal s tenisem a doma má i raketu od Rogera Federera. „Já ale až tak nervózní nebyl, pořád je to jen hokej. Samozřejmě, lehká nervozitka na začátku byla, přece jenom, byl to můj první zápas za nároďák, velká čest a příležitost. Podle výsledku to sice nevypadá, ale v bráně už jsem pak nervózní nebyl.“ Český výběr do 19 let v Ostravě Porubě na Turnaji pěti podlehl Finsku do 20 let vysoko 2:8.
Na Denise Irgla letělo 41 střel. „Velice těžký soupeř, zkušení a šikovní kluci, to bylo na skóre vidět,“ popisoval. „Pro sebe si z toho do další sezony a kariéry vezmu jen dobré, velká zkušenost. Je super na takovém turnaji vůbec být a vidět mezinárodní konkurenci, Vezmu si dobré věci, poučím se. Osm gólů je sice strašný výsledek, ale zkušenost to je. A motivace do dalších tréninků.“
Na turnaj se Irgl dostal jako náhradník. V původní nominaci byl plzeňský Jakub Vondraš, kterého si v letošním draftu vybrala Carolina ze 171. místa. „Kuba se zranil, když jsme v Plzni zrovna s Vítkovicemi před reprezentační přestávkou hráli (2:3p). Minulý pátek jsem dostal informaci, že mám přijet. Jsem z Ostravy, žádný problém. Byl jsem ohromně šťastný a vděčný za příležitost.“
Jméno chci dál budovat
V národním týmu je Denis Irgl vůbec poprvé. Díky známému jménu ale nejde přehlédnout. Není svazující navazovat na tátovy úspěchy? „To neřeším. Samozřejmě tam špetka očekávání je, ale pro mě je čest takové jméno nosit, nesvazuje mě to v ničem. Jsem tady pro sebe, abych něco dokázal. Ano, je to výrazné příjmení, budu se snažit ho dál budovat.“
Do hokejové brány se Denis Irgl postavil až v nějakých deseti letech. Do té doby válel se svým dvojčetem Patrikem na tenisových kurtech. „Do brány jsem se dostal hlavně díky nevlastnímu taťkovi, který je gólman,“ připomněl Irgl. „René Urbánek chytal v Orlové, byl jsem se podívat na jeho zápas a moc mě to bavilo. Chtěl jsem si to taky zkusit. Začal jsem v Orlové a chytlo mě to.“
Útočníkem je brácha Patrik. Ten začal s hokejem ještě později, v dorostu odehrál několik zápasů za Vítkovice a Havířov, teď hraje za juniorku Orlové. V minulé sezoně si zahrál v jednom týmu i s tátou Zbyňkem. „To bylo pro bráchu super, i když pak byl taťka hodně kritický,“ usmívá se Denis Irgl. „Víme, jaký je, známe ho, takže s přísnou kritikou počítáme, osobně mi to vůbec nevadí. Podle mého to byl pro oba velký zážitek.“
Podobu v obličeji, styl řeči a vlastně i cílevědomost Denis Irgl s tátou Zbyňkem nezapře. „Každý gól se dá chytit, každá situace se dá řešit jinak,“ hlásí rozhodně. „Mé cíle jsou vždycky nejvyšší! Stojím nohama na zemi, jsem pokorný, ale chci být nejlepší, to mě motivuje do další práce. Taťka je taky maximalista a perfekcionista ve všem. Obrovský dříč. Fakt si všechno vydřel, v tom jsem mu podobný. Pořád se snažím hledat, kde můžu být lepší, v čem pozornější. Pořád hledám chyby a snažím se z nich poučit.“
Rád by na tátu navázal. Cení si podpory i užitečných rad. „Taťka na mě v letní přípravě střílí, v tom je to super. Má mi co říct, popisuje mi třeba, jak pracovali gólmani ve špičkových klubech, kde hrával. Skvělá věc. A samozřejmě je tam i motivace se přiblížit jeho úspěchům, které jsou obrovské. Případně je i překonat,“ dodává s úsměvem.
Posilovna? Na tu je táta blázen
Překonat? Tak to bude pořádná šichta. Zbyněk Irgl byl před 22 lety členem zlatého týmu na mistrovství světa do 20 let, mistrovský titul má s Davosem (2007) a k tomu přidal šest stříbrných medailí. Jedno stříbro má z mistrovství světa (2006), tři z Ruska (2008 a 2009 s Jaroslavlí, 2011 s Mytišči) a dvě z extraligy (2002 s Vítkovicemi, 2015 s Třincem).
„Vím, dokázal toho strašně moc,“ přikyvuje syn. „Bude těžké se jenom přiblížit, ale furt jsem sebevědomý ve svých schopnostech. Všechno je možné. Je mi jasné, že musím být nohama na zemi a začít poctivě odspodu a postupně.“
Případný návrat k tenisu už prý není na pořadu dne. „Když jsem začal hrát hokej, tak se mi hlava úplně otočila k hokeji. Na plné čáře. Pořád si chodíme zahrát, dostal jsem od táty na Vánoce raketu od Rogera Federera, ale prioritou je hokej.“
V čem si jsou ještě s tátou podobní? Co třeba dřina v posilovně? Nad tím se Denis Irgl krátce usměje. „Taťka je do posilovny úplně blázen, vypadá jako kulturista. Já jsem gólman, sílu taky potřebuju, ale není to jen o posilovně. Trénink je specifičtější, ale i v tomto se snažím makat jako táta.“
