Rachůnek: Po deseti mají dost

Takže je to jasné. Karel Rachůnek by měl mít jistotu premiérového startu na mistrovství světa. „Vidíte, to ani nevím. Slyším to poprvé od vás,“ usměje se obránce Dynama Moskva.

„Já moc věci kolem nominace nesledoval, protože jsem se před pár dny teprve vrátil z Ruska,“ vysvětluje 29letý bek v Ostrově nad Ohří, kde se reprezentace připravuje na víkendové zápasy v Německu.

Vy vážně nevíte, že kouč Růžička v podstatě potvrdil vaši účast na mistrovství?
„Opravdu ne. Ale je to samozřejmě potěšující. Do šampionátu ale zbývá velká spousta času a vše se může změnit. Neberu to tak, že bych měl účast jistou.“

Hojná výpomoc beků ze zámoří je nevyhnutelná. Sledujete jednání trenérů s obránci z NHL?
„Ani ne. Samozřejmě vím, které týmy jsou mimo play off a kdo připadá v úvahu, ale myslím si, že to ani není moc moje věc. Trenéři rozhodnou o všem důležitém.“ (usmívá se)

V Dynamu Moskva se vám sezona povedla, že?
„Vcelku ano, ale trápili jsme se celou sezonu a pořád se motali někde kolem dvanáctého místa. Nakonec se nám začalo dařit až v play off . Škoda vypadnutí v semifi nále. Bylo to zklamání, pro- tože jsme m ě l i na to, abychom šli do finále, ale doplatili jsme na to, že proti nám stála Kazaň. Ta nám jako soupeř nesvědčí. Kdybychom šli na jiného soupeře, věřím, že bychom teď hráli finále. Na druhou stranu v takové fázi sezony už si nikdo nemůže vybírat.“

Před sezonou jste se zase po dvou letech vrátil z NHL do Ruska. Už před startem ročníku jste tvrdil, že vás nijak nemrzí stěhování z Ameriky do Ruska. Platí to i teď?
„Rozhodně. Byl jsem v Moskvě moc spokojený. Už o Vánocích v minulé sezoně jsem byl tak nějak rozhodnutý, že tam půjdu, takže jsem se dostatečně připravil. (usmívá se) Jsem tam s rodinou, navíc je tam se mnou Petr Čajánek. Je to v pohodě.“

Se spoluhráčem jste si tedy zvykli na večeře v Českém domě?
„Jo, jo. Ale nejen my dva. Bereme tam i ruské kluky jako doprovod, protože jinak se tam nedostanou. Česká jídla si oblíbili, moc se jim tam vždycky líbí. Zvlášť jim chutná české pivo.“

Plzeňské?
„Přesně tak.“ (usmívá se)

Kolik českých „dvanáctek“ vypije Rus, který je zvyklý na litry vodky?
„Je to různé, ale pivo je pro ně hodně specifické, takže si dají třeba osm, deset kousků a už toho mají dost. Přitom kdyby se to přepočítalo na vodku, té vypijou daleko víc.“

Ve chvíli, kdy oni mají dost, tak vy s Petrem Čajánkem jako zkušení pivaři teprve začínáte, že?
(směje se) „To zase ne. Dáme si dvě, tři piva k večeři a to stačí. Není to zase tak, že bychom každý den popíjeli. Dostaneme se do Českého domu tak jednou za měsíc. Takové terno to zatím není.“

Chápu to správně, že kdybyste vyhráli Gagarinův pohár, oslavujete s týmem v Českém domě?
(usmívá se) „Zřejmě ano. Plno ruských kluků by na to asi přistoupilo.“

Co si Moskvané oblíbili z české kuchyně?
„Vrabce s knedlíkem a zelím. Nebo svíčkovou. Prostě naše typická jídla, která se nikde jinde ve světě nedělají. Kuře nebo steak si dají kdekoliv, ale dobrou českou omáčku a knedlíky těžko.“

A co jste si naopak oblíbil vy z ruské kuchyně?
„No, popravdě asi nic. Oni moc svých věcí nemají. Snad jen ty jejich kuřecí šašlíky. A taky si dám rád boršč. Ale to je asi tak všechno.“

Nejde se nezeptat na dopravu v Moskvě. Před tím jste působil v Jaroslavli, kde není situace tak strašná. Ale hlavní město Ruska, to je pořádný záhul na nervy, viďte?
„To teda jo. Všichni mi říkali, jak to tam s dopravou nefunguje, ale člověk tomu tolik nevěří. Jenže když se do toho opravdu dostane, zjistí, že to je fakt strašné. Nic tam nefunguje, nemá to žádná pravidla. Už jsme si ale s Petrem ověřili, kdy se dá jet do města a kdy je lepší zůstat doma.“

Jsou hodiny, kdy se vůbec nedá nikam jet autem?
„V pracovních dnech skoro pořád. (usmívá se) Ale hlavně ráno mezi osmou a desátou. Potom zase po práci odpoledne, když jedou všichni lidi domů. To je opravdu lepší jen sedět doma.“

A jak se tedy dostáváte na trénink? Snad ne metrem. To byste si moc nepomohl...
„To ne. Týmové bydlení je přímo na tréninkové hale. A když nejsme tam, tak bydlíme asi deset minut autem. To už se dá nějak zvládnout. Je to vcelku ideální bydlení, co se týče zázemí.“

Vaši spokojenost v Rusku může narušit nová dohoda vedení KHL a hráčské asociace o plošném snížení platů. Očekává se až dvacetiprocentní škrt hráčských mezd...
„Mám dlouhodobou smlouvu, takže se to na mně podepíše stejně jako na všech. Prostě je to odsouhlasené a každého to zasáhne. S tím nic nenaděláme.“

Jak se hráč dozvídá o podobných krocích vedení soutěže?
„Hráčská asociace to řeší. Hráči do toho prakticky nemají šanci zasahovat. Ale on ani pořádně nikdo neví, jak vypadá kolektivní smlouva.“

Nesháněl jste číslo na Andreje Kovalenka, šéfa asociace hráčů, aby vyjednal lepší podmínky?
(usmívá se) „To ne. Hráli jsme spolu sice chvíli v Jaroslavli, ale zase tak dobře jsme se nepoznali, že bych mu volal a ptal se ho, jak probíhají jednání.“