Frolík: Nebudu pořád civět na Jágra
Původně měl v Liberci hrát už proti Švédsku. Jenže Michaelu Frolíkovi se při cestě ze z USA zatoulala v Miami hokejová výstroj. Vycházející hvězda Floridy tak musela svou premiéru v dospělém národním týmu odložit.
A čekat musí do zítřejšího utkání s Ruskem, ve kterém by už měl nastoupit. Chybět by neměl ani v pondělní konečné nominaci na mistrovství světa ve Švýcarsku. Však také Frolík zažil fantastickou sezonu, ve které byl šestým nejlepším nováčkem NHL...
Byla to snová sezona, že?
„Kdyby mi tohle někdo řekl před začátkem ročníku, tak mu řeknu, že se asi zbláznil. To bylo asi překvapení pro všechny, hlavně pro mě. Na ledě jsem se cítil zatím nejlépe v životě. Hokej je o sebevědomí. Tím, jak dáváte góly, tak jde sebevědomí nahoru.“
Cítíte se sebevědomý i teď?
„Je pravda, že jsem už několik dnů nebyl na ledě, ale doufám, že mi sebevědomí zůstane. Určitě to ale teď bude něco jiného, větší led, určitě se bude hrát jiný hokej než v NHL, ale doufám, že se rychle adaptuji a rychle si zvyknu.“
Už přebolelo zklamání, že vám o kousek utekl postup do play off ?
„Utekl o jediný bod, což mrzí. Bojovali jsme o postup až do konce a je to opravdu škoda. Hlavně na Floridě, kde už dlouho play off nebylo a letos bylo za posledních pár let nejblíže. Je to těžké, všichni jsme z toho byli zklamaní.“
Být v národním týmu před mistrovstvím světa, to zklamání trochu tlumí. Je to tak?
„Určitě to náplast je. Nikdy jsem nereprezentoval, takže to bude zase něco nového a hrozně se na to těším. Z pozvánky jsem byl velice překvapený a jsem moc rád, že tady můžu s klukama být.“
Když jste poprvé hrál v Kladně extraligu, díky výluce v NHL u toho byl Jaromír Jágr. Při další vaší premiéře je u toho opět. Jak to vnímáte?
„Určitě je to něco speciálního. Jsem hrozně rád, že s ním můžu být v jedné kabině. To je něco neuvěřitelného. Je to legenda našeho hokeje a stále jeden z nejlepších hráčů na světě. Je paráda se na něj koukat v kabině, jak se obléká a tak. (směje se) V mládí to byl můj idol. Určitě se od něj budu snažit něco přiučit.“
Takže z Jágra nespustíte oči?
„Tak to zase ne. Že bych na něj civěl pořád? To ne. (usměje se) Ale na ledě ho budu sledovat, jaké používá triky. Ale učit se budu i od dalších, je zde spousta zkušených kluků.“
Teď jste z Jágra asi méně vyjukaný než před pěti lety, viďte?
„To určitě. Před pěti lety jsem na něj koukal jako na blázna, když se u nás na Kladně objevil. Bylo to něco zvláštního. Ale setkání s Jágrem je pokaždé super. Je to paráda, když si můžete s takovým hráčem podat ruku.“
Z národního týmu se na rozdíl od Jágra omluvila spousta zkušených hráčů. Nepřekvapilo vás to?
„Když to řeknu tak nějak špatně, tak si myslím, že hráči starší generace se rozhodli, že už nebudou chtít reprezentovat. Místo ní musí přijít ta mladá generace. A já doufám, že bude dobrá.“ (usměje se)
