Jágr: Zavolám Topolovi!

Počkat. Aby to nevypadalo, že jsou hokejisté zhýčkaní. Tak to není. Ve Švýcarsku však čeští reprezentanti narážejí na neskonale amatérské podmínky.

Jágr je po všech těch zkušenostech celkem nad věcí. Jen ta krátká postel mu vadí. Na kloudný spánek on je kadet! To zase jo. „Je to hrůza, pánové. A to jsem kluk z Hnidous,“ rozchechtá se při posledním velkém rozhovoru před zítřejším čtvrtfinále MS se Švédy.

„Na mém prvním mistrovství před devatenácti lety jsem bydlel v tom samém hotelu. Uvnitř je to úplně stejné jako tehdy. Neuvěřitelný,“ kroutil hlavou v recepci.

Úplně vážně. Otravují vám takové podmínky život?
„Není zrovna příjemný, když si nemůžete natáhnout nohy. Otočit se nemůžete, protože byste z postele spadl… A to nejsem vůbec náročnej. Vypadá to na hotel pro Japonce. Asi jo, hned vedle je japonská restaurace.“

Pořadatel ubytovává týmy na základě posledních výsledků. Pokud vyhrajete, pro vaše následovníky vybojujete luxusnější hotely…
„To je fajn. Hele, když už jsme u toho, kde by bydleli Maďaři, kdyby postoupili? Někde v noře, ne?“ (usmívá se)

Kdy naposledy Jaromír Jágr odpočíval před důležitými zápasy v tak prostých podmínkách?
„Tady přeci nejde o kvalitu a nějaký luxus. Já potřebuju jen normální postel, na kterou se vejdu. Nic víc. Kdo ví, jak tady budeme dlouho.“

Stává se, že nářek nad mizernými ubytovacími podmínkami hráče nakopne k ještě lepším výkonům, co říkáte?
„Pozor, já se nevztekám, já se tomu směju. Ale nemyslím si, že zrovna tohle hráče nakopává. (kroutí hlavou) My jsme neskutečný kavky, neskutečný! A to řídíme Evropu, ty vole. (řechtá se) Musím zavolat Topolovi… Jenže ten už tam není, já se na to vybodnu, tady je všechno na prd!“ (usmívá se)

Humor vám to nebere, to je dobře…
„Do konce života na tomhle hotelu nebudu, ne? Tak proč bych se stresoval. Jen odpovídám na vaše otázky.“

Se spoluhráči to probíráte?
„Jak říkám, smějeme se tomu. Protože to směšný je. Tohle je přeci mistrovství světa, nebo ne?! A rok 2009, ne dvaačtyřicátej. Kabiny jsou bývalé bunkry. Snad, kdyby tam něco bouchlo.“

Třeba Švédové!
„Že bychom se zavřeli, až vybuchnou. Dobrej nápad!“ (směje se)

Ve čtvrtek půjde o všechno. Už jste na zápas naladěný?
„Vůbec o tom nepřemýšlím. Pro mě je to zápas jako každej jinej.“

Chápeme, nechcete přivolávat tlak…
„Nebylo by rozumný, kdybyste to brali jinak. Sám na sebe vytvářet tlak by bylo hloupý. V ničem by vám to nepomohlo. Není důležitý, jak na tom Švédi jsou. Pokud máte cíl vyhrát mistrovství, neřešíte to. A já mám cíl vyhrát, takže Švédy neřeším.“

A tušíte o nich aspoň něco?
„Vždycky měli spoustu kvalitních hokejistů, i když neměli jméno. Nemají tu osobnosti jako jsou Forsberg, Lidström, Sundin, Lundqvist. V Turíně měli jiné mužstvo než tady. Stejně ale rozhodne štěstí a to, jak budeme hrát my.“

Potřetí se setkáváte s Vladimírem Růžičkou v jednom týmu. V Naganu z toho bylo zlato, ve Vídni před čtyřmi lety rovněž… Není to osudové spojení?
„To jsou ty vaše statistiky. (usmívá se) Kdyby to fungovalo stokrát, asi na tom něco bude. Ale jen dvakrát? Za tím nic moc nehledejte. Je to všechno o víře. Růža ve svých rozhodnutích nelítá z jedné strany na druhou, to je ta víra. On má pevnou víru ve svá rozhodnutí. Řekne, že tenhle bude chytat a je mu jedno, co píšete vy a říkají ostatní. Dá do kupy sestavu a hlasy jiných ho nezajímají.“

Přenáší svoji víru na ostatní hráče?
„Každého to ovlivňuje jinak. Někoho to ovlivní pozitivně, druhého negativně. Jednou hraješ víc, podruhé míň. Já naštěstí zůstávám pořád v první lajně, mě se to zatím netýká. Růža mě nechává i na přesilovky.“ (usmívá se)

V čem je Růžička podobný Hlinkovi? Pokud tedy je.
„Jsou to různé typy. Úplně jiné. Ivan nemíchal sestavou, nereagoval tolik na různé situace. Udělal sestavu, která vydržela celý turnaj. Jedno ale mají společné, a v tom čněli nad ostatními. Máte trenéra a trenéra. Něco jiného je připravit si tým na celý rok, a na čtrnáct dní, kde s ním skoro nic nemůžeš udělat, jen hráče naladit psychologicky. A v tom jsou si Ivan s Růžou podobní. Budu mluvit v přítomným čase. Nevidím do nich, ale přijde mi, že i když jsou nervózní, nepřehazují ten stres na hráče. Necpou hráčům do hlav, že právě teď je ten nejdůležitější zápas ze všech. I když vás čeká top utkání, musíte to zlehčovat, aby se z toho hráči neposrali. Sami víme, co říkal Hlinka: „Hlavně se z toho neposrat!“ Tenhle přístup klukům v kabině hodně pomáhá. Nemá cenu z utkání dělat víc, než je.“

Proto Růžička řekl Jakubu Štěpánkovi jen tak mimochodem v chodbě, ať se připraví na čtvrtfinále, že bude chytat. Co myslíte?
„Přesně tak, v klidu. Ale hlavní je, že ho potkal. Si představte, kdyby na něj Růža nemohl nikde narazit! Ještěže šel Kuba okolo.“ (směje se)

Co vy? Jak vidíte sám sebe na turnaji? Vypadá to, že máte spoustu síly!
„Silově to tak skvostný není, ta moje střela není nic moc. Bruslařsky to není špatný, cítím se dobře. Ale se střelbou nejsem spokojenej. A vím, že už se to tady nezlepší.“

František Musil nám v Klotenu říkal, jak je mile překvapený z vaší postavy. Prý jste byl před lety víc obalenější, zatímco teď máte tělo samý sval, vyrýsovaný…
„Protože víc trénuju. To je dané evropským stylem hokeje, musím víc bruslit. V Americe jsem protihráče odtlačil a sázel na svoji dobrou střelu, neměl jsem to založené na rychlosti. Proto mi nějaké kilo navíc nevadilo, spíš mi pomáhalo druhé odvalit. A cítil jsem se míň unavený, protože tělo si bralo energii z tuků. Mnohem hůř na tom byli v NHL kluci, co neměli gram tuku. Teď v Evropě toho ale hodně nabruslím, trénuju jinak. Vůbec nejezdím kolo, jako dřív v Americe. To jsem si dal minutu jízdy naplno a minutu odpočinek. Jako na ledě. Teď ho nepotřebuju, protože v Rusku hraju čtrnáct minut za zápas, v Americe jsem hrál dvě lajny. Jedno vím jistě, kdybych se teď vrátil do NHL, budu mít problémy. Na pětadvacet minut hry bych si těžko zvykal.“

Budete při rozhodování, jestli se tam jednou vrátit, či ne, zohledňovat i tohle?
„Nevím, co bude za rok. To je dlouhá doba.“

Kdybyste dostal nabídku ze zámoří už během příští sezony, co byste udělal?
„Určitě bych nic nepodepsal. Počkal bych si až do léta.“

Žije ve vás ještě sen zahrát si v mateřském Kladně?
„Do něj se určitě vrátím, v tom není problém. Tady jde stejně jenom o zdraví, což je zatím v pořádku, musím to zaklepat. (a klepe prstem na stůl) Podívejte třeba na Chrise Cheliose, tomu je 47 let! A myslím si, že mám daleko lepší životosprávu než on. V tom to není, je to celé v tréninku.“

Takže si v lize ještě zahrajete proti Dominiku Haškovi?
(směje se) „No, proč ne. Kolik je mu?“

V lednu mu bude 45 let.
„Možná se tomu smějete, ale podle mě zase bude nejlepší brankář v české lize. Tedy pokud mu vydrží zdraví... A když nebude nejlepší hned, v další sezoně určitě ano. Protože chvilku mu potrvá, než se z té pauzy dostane. Není žádná legrace se po roce vrátit.“

Dovedete si představit, že vy byste rok vynechal a pak se ještě vrátil?
„V žádném případě. To už bych nemohl hrát! Tedy mohl, ale maximálně ve druhé české lize... (směje se) V těchhle letech prostě nejde rok vynechat.“

Cítíte, že se vaše kariéra pomalu chýlí ke konci?
„Vůbec ne, nepřipouštím si to.“

A máte z toho neustálého vstávání ráno z postele, když jste celý pomlácený, stejnou radost jako před deseti patnácti lety?
„Mám stejnou radost jako před těmi patnácti lety. Pak přišlo období, kdy jsem byl unavený. Teď mám stejný pocit, jako když mi bylo sedmnáct osmnáct.“

Zase zmíníme Františka Musila. Říkal, že tady nevědomky vychováváte Aleše Hemského svým přístupem. Berete to také tak?
„Myslím si, že Héma je hodně vyspělý na to, že mu je teprve pětadvacet nebo kolik. Psychicky určitě, hodně mě v tom překvapil. Spíš tady pomáhá hráčům, kteří jsou starší. (směje se) Po mentální stránce to má v hlavě srovnané. Je hodně nahoře.“

Může být vaším nástupcem v NHL?
(dlouho přemýšlí) „Jde o to, v jakém mužstvu hrajete, jaké máte spoluhráče. Určitě máte na mysli góly a přihrávky, takže v tomhle ohledu na týmu hrozně záleží. Pittsburgh byl vždycky speciální v tom, že hráči, kteří v něm působili, byli v ofenzivě dobří. Ani nevím, čím to je. Ale podívejte – Mario Lemieux, pak jsem bodování vyhrával já, teď jsou tam Sidney Crosby, Malkin... Tam se nestalo, aby se hráč z Pittsburghu nedostal mezi první tři v kanadském bodování.“

Nenaláká vás k rychlejšímu odchodu do Edmontonu fakt, že byste si mohl zahrát s Hemským?
„Teď určitě ne, v Rusku jsem nadmíru spokojený. Chovají se tam ke mně výborně.“

A potom?
„Člověk neví, co bude. Mluvím o tom, co je teď.“

Lichotí vám, že spousta legend tvrdí, že byste se měl vrátit? Že v NHL chybíte?
„Tohle nemůžete brát moc vážně, protože lidé v těchto funkcích jsou velcí diplomaté. Nemyslím si, že tam chybím. Ale na druhé straně si myslím, že bych tu ligu mohl ještě hrát.“

Čím to je, že vám život v Rusku tak náramně vyhovuje?
„Prostě lidé mi tam sedí, je tam mnohem větší svoboda, než se říká v Americe. To mi vyhovuje. Když člověk udělá chybu, dá se to nějak napravit. Dostanete další šanci. Usmějete se a jde to. Kdežto v Americe je vše hrozně svázané. Kdepak svoboda… Lidé v Rusku jsou mi bližší.“

Narazil jste někdy na Rusa, který by vás chtěl nějak využít? Tím, že vás zná?
„Zatím ne. (klepe na dřevo) Já si moc lidí k sobě nepřipustím. Můžu se s nimi bavit, ale v tomhle jsem opatrný. Uplyne hrozně dlouhá doba, než si k sobě připustím někoho blíž. Dávám si opravdu velký pozor.“

Nějak jsme odbočili od NHL. Víte vůbec, jak dopadl ten, kdo vás v Rangers měl nahradit?
„Jako kdo?“

Markus Näslund, který ukončil kariéru.
„ Že byl můj nástupce? Víte, on na něj byl hrozný tlak!“ (směje se)

Ne každý to umí zvládnout.
„Přesně tak, o tom je přeci řeč!“

Sledoval jste jeho příběh?
„Četl jsem to na internetu, ale víc jsem to neprožíval. Třeba mu doporučili, aby skončil...“

Jak tak na vás koukáme, neholíte se. Jen proto, že nebyl čas?
„Jsem líný, víte, jak to je...“

A že začíná play off?
„Nebral jsem to tak, ale prostě jsem se neholil. No a teď už to měnit nebudu, nějak to vydržím. To je bez problémů. Není to špatné, ne?“ (směje se a rukou si promne zarostlou tvář)

Kdyby vám někdo řekl, že když se ostříháte dohola, tak vyhrajete titul, šel byste do toho?
„Tak mu řeknu – já vám dokážu, že to uděláme, i když se neoholíme! Záleželo by, kdo by se zjevil. Kdybyste mi to řekli vy, moc bych vám nevěřil. Kdyby se zjevil anděl, tak možná. (směje se) Ještě hoši něco máte? Chcete třeba vědět, jak budeme hrát? Výsledek?“ (chechtá se)

Jasně, abychom si mohli vsadit.
„Jaký je kurz?“

Nevíme přesně, ale se Švédy jste favorité!
„Jo, vážně? Ale pořád jsou ti bookmakeři z našich sázkových kanceláří posránkové! Kdyby byli hrdinové, dali by jiné kurzy. Aby mohli lidi fandit a ještě si vydělat pořádné peníze!“

Mají na vás vsadit?
„To neříkám. Ale aspoň můžeme nenápadně vyvinout tlak na sázkovky, aby trochu zvýšily kurz, ne? To by měly, ne? Ať si lidé zafandí a ještě vydělají!“