Klepiš vs. Červenka. Kdo zvítězí v ringu?!

Leželi na posteli v pokoji na hotelu, v ruce ovladače od Playstation. „Dělej, přihraj!“ křičeli na sebe hokejoví útočníci. Čtyřiadvacetiletý Roman Červenka i o rok starší Jakub Klepiš potom naťukli při více než půlhodinovém povídání i to, jestli si oba zahrají v ruském Avangardu.

Největší zábavou je tady pro vás Playstation. Kdo je při hraní lepší?
Červenka: „My hrajeme radši spolu. Ne proti sobě.“
Klepiš: „Zatím jo. Kdybychom hráli proti sobě, hrozně bychom se porafali.“

Měl byste, Romane, proti kamarádovi šanci? On říká, že je nejlepší!
Červenka: „To sice říká, ale proč bych neměl? Jasně že měl!“
Klepiš: „No jo, mysli si, co chceš... V Omsku jsem to hrál celý rok, tam jsou dny hodně dlouhé, takže by sis ani neškrtnul!“
Červenka: „No jo, ale zas tak jednoznačný by to nebylo... Ještě když jsme byli v dorostu na Slavii, tak jsme hráli i u nás doma. Ty jo, to už je stejně let, co?“

Právě před lety ve Slavii jste se seznámili?
Klepiš: „Jo, tam. Červus byl mladší, hrál o rok níž. Ale protože byl talent, hned ho přesunuli k nám.“

Klepiš s Červenkou zájem o toto neměli. • Pavel Mazáč (Sport)

Romane, jak na vás starší spoluhráč působil?
Červenka: „Jako hroznej machr! A to mu samozřejmě zůstalo. (smích) Ne, to zase ne. Věděl jsem, že je to výborný hráč. V tom dorostu jsem chvíli seděl vedle něj. A už tehdy do mě furt rejpal. Vždycky se najde v týmu pár lidí, s nimiž je větší sranda. A on mezi ně určitě patřil.“

Vy si rád lidi dobíráte, co Jakube?
Klepiš: „V tomhle jsme s Červusem stejní. Sranda je třeba, není možné, aby člověk jenom přišel do kabiny, svlíknul se, odtrénoval, zase oblíknul a šel domů. To by mě fakt nebavilo.“

Rýpnete si do něj i kvůli tomu, že stále poslouchá staré české písničky v čele s Hankou Zagorovou?
Klepiš: „Ale ne, proč? Já poslouchám to samý! Takže taky Hanku, Holki a tak... V tom se shodneme.“

Jak to?
Červenka: „Chodili jsme jako mladí do takového podniku, kde jsme si hráli jenom český písničky. Od té doby se nás to drží.“

Vyváděli jste tehdy hodně?
Klepiš: „Každý v mládí šel párkrát na pivo, tím si prošli všichni. Ale nebylo to nic divokého.“
Červenka: „U mě ne. U něj jo!“ (směje se)

Vy, Jakube, působíte na první dojem jako větší rošťák. Nebo ne?
Klepiš: „Tak pozor, to jenom opravdu tak vypadá... Všichni mě za něj berou jenom kvůli tomu, jak jsem boural s tím autem. Jinak na tom budeme stejně. Červus za to taky umí vzít a dovede být pořádně divoký. Se otrká a potom je to s ním hrozný...“

Jak by to dopadlo, kdybyste si proti sobě zaboxovali v ringu?
Klepiš: „Do toho bych s Romanem nešel... Na 99 procent by vyhrál on, v ringu bych neměl šanci. On se tím zabývá, já o tom nic nevím. Sílu mám sice jako bejk, to je jasný, ale tady bych byl bez šance...“ (směje se)
Červenka: „V ringu by to měl fakt těžký, ale venku při nějaký rvačce už by to bylo o něčem jiném. Tam je to jiné, může se stát cokoliv, někdo na vás vezme něco, co má zrovna po ruce. V ringu to má všechno pravidla. To bych si na něj věřil. Tam to je sport a každý sport musí člověk umět. Kdyby Klépa třeba deset let hrát závodně ping-pong, taky bych proti neměl šanci.“
Klepiš: „Hele, závodně ho nehraju, ale na tebe bych stejně měl!“
Červenka: „Počkej, počkej. Zrovna v tomhle sportu ne. Věřím si.“
Klepiš: „Hm, to nevím. Hlavně moje točený podání je úžasný, to bys viděl!“

Jakube, proč vás vlastně kamarád také nezlanařil k tomu, abyste začal v rámci tréninku boxovat?
Klepiš: „Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale jako začátečník bych tam neměl šanci, připadal bych si jako šmoula... Fyzičku si udržuju jinak.“

Věříte si, Romane, na ledě o to víc? Že když přijde bitka, budete mít navrch?
Červenka: „S tím to nemá nic společného, rvaní na ledě je úplně o něčem jiném. Já box nedělám kvůli tomu, abych se rval. Ale abych na tom byl dobře fyzicky. To není o nějakém bouchání na ledě.“

Zpátky k tomu stolnímu tenisu. V něm je výborný i Jaromír Jágr. Hrál jste s ním, Jakube, v Omsku?
Klepiš: „Asi jenom jednou, ale kecal bych, kdybych měl říct, kdo vyhrál. Nepamatuju si to.“
Červenka: „Počkej, kdybys vyhrál, tak by sis to snad pamatoval, ne?“ (pobaveně)
Klepiš: „Byl bych nerad, kdybych ho shodil do novin. To si nemůžu dovolit!“

Co jste, Jakube, říkal na to, jak váš parťák zářil v této sezoně v extralize?
Klepiš: „A kde jsi vlastně hrál?“
Červenka: „To je celej on...“
Klepiš: „Samozřejmě jsem ho sledoval, viděl jsem i pár zápasů přímo online na internetu. Co k tomu říct – byl to nejlepší hráč extraligy, za poslední tři roky se hrozně zvednul.“

Playstation! Oblíbená kratochvíle dua Klepiš a Červenka • Pavel Mazáč (Sport)

Zůstaňme ještě na chvíli u Omsku. Romane, vy jste blízko podpisu kontraktu, prý už je všechno dohodnuté. Probíráte to tady spolu?
Červenka: „Ani moc ne.“
Klepiš: „U Červuse to není žádné velké téma. Buď podepíše, nebo ne. A pokud jde o mě, tak taky zatím nevím, jestli tam zůstanu nebo ne. Kdyby to vyšlo, bylo by to každopádně super.“

Nemáte obavy, že pokud podepíše kontrakt váš kamarád, že na vás už nezbude místo?
Klepiš: „To nevím. A i kdyby to tak bylo, nedá se nic dělat. Takhle to v hokeji prostě někdy chodí... Kádry se obměňují, uvidíme.“

Není to mezi vámi citlivé téma?
Červenka: „Kdyby měl končit, tak doufám, že by to nebylo kvůli mně... Ale já si myslím, že i kdybych podepsal, pořád tam ještě místo pro cizince je. Každopádně bych byl rád, kdyby tam Klépa zůstal.“
Klepiš: „No počkej. Já bych ti stejně vůbec nepomáhal. Nechal bych tě v tom vykoupat. Abys to měl stejný jako já v Omsku na začátku před dvěma lety! (směje se) Když jsem šel předtím sám v osmnácti do Ameriky, bylo to taky těžký. Neuměl jsem slovo anglicky a když na mě spoluhráči mluvili, jenom jsem kýval. Pak se smáli. A nevěděl jsem, jestli to bylo mně, nebo ne... V tom Rusku to bylo o něco jednodušší v tom, že jsem se ruštinu naučil docela rychle.“

Už vám tady, Romane, parťák dával hodiny ruštiny?
Červenka: „K tomu jsme se ještě nedostali... Ale je pravda, že toho moc neumím. Spíš tedy nic.“

Bude to pro něj velká nevýhoda?
Klepiš: „Ani ne. Jsou hráči, kteří rusky neumí ani ň a hrají čtvrtou lajnu. V tom případě to mají mnohem těžší, protože se s nimi nikdo nechce bavit. A nikdo jim nechce pomáhat. Ale když tam Červus půjde, bude hrát prvního centra a bude rozhodovat zápasy. V tom případě za ním všichni polezou, budou se mu snažit pomoct. V tom to bude mít jednodušší.“

A co vy kamarádovi radíte? Vzít Omsk, nebo ihned zkusit štěstí ve vysněné NHL?
Klepiš: „On je dospělej, radit mu nemůžu. Je to jeho rozhodnutí. Někdo může dosáhnout obojího, což si myslím, že bude i jeho případ. Může mít Rusko, pak NHL, když bude chtít. Je mladý, takže má ještě dost času.“

Bavíte se tady o tom, jak si na ledě co nejlépe vyhovět s Jágrem? Oba s ním hrajete v jedné formaci.
Červenka: „Už ho nějakou dobu znám a není to zas úplně tak jednoduché, jak by si lidi mohli myslet. Ale když se mu člověk podřídí, mělo by to klapat. Jenže je to o delší spolupráci, není možné, aby to všechno sednulo hned za jeden dva zápasy...“

Příprava na rozhovor s Klepišem a Červenkou • Pavel Mazáč (Sport)

Ani tady na mistrovství to hlavně z vaší strany zatím nebylo ideální, co říkáte?
Červenka: „Nebyl jsem sám se sebou spokojený, i když se snažím hrát co nejlíp to jde. Ale takový je hokej, někdy to jde víc, někdy míň... Kdo někdy sám hrál, musí tohle vědět dobře. Třeba dám gól v nějakou důležitou chvíli. Nebo ho dá někdo jiný, je to přeci kolektivní hra.“

V Česku se daly zaznamenat i dost kritické reakce fanoušků na vaši adresu...
„Soustředím se sám na sebe, internet nečtu. Takže si lidé mohou říkat, co chtějí. Mají na to právo.“

Jakube, má Roman na to, aby se jako Jágrův centr prosadil?
Klepiš: „Jak říkal Červus – je důležité, aby se mu přizpůsobil. Jarda je prostě Jarda... Nikdo nemůže chtít, aby on se přizpůsoboval tomu druhému hráči, protože on toho spoustu dokázal, je to prostě Pan hráč. Ale i Červus může vedle něj hrát dobře, když si vyhoví. Pak z toho můžou vzniknout velký věci.“

I vy jste na začátku svého angažmá v Omsku hrál v centru Jágrovy formace, ale příliš to neklapalo.
Klepiš: „Jak už jsem říkal – on si to každý představuje hrozně růžově. Lidi se mě ptali: ´Hele, ty hraješ s Jardou, tak jak to, že nedáváš každý zápas tři góly?´ Bylo to těžké vysvětlovat... Hokej se prostě strašně změnil, už to není tak jednoduché.“

Nehrozí, že pokud to Romanovi nepůjde, že se s ním vedení Omsku nebude párat a uklidí ho někam do čtvrté formace?
Klepiš: „To ne. Protože ono mu to určitě půjde skvěle!“

Ani vy, Romane, se toho neobáváte?
Červenka: „Tlak je všude. Kamkoliv půjdu a budu hrát špatně, nebudu dostávat takový prostor. S tím musím počítat. Důležité je, aby člověk na začátku dostal šanci a pak už je jenom na něm, jak se s tím popasuje.“

Nebojíte se specifického ruského prostředí?
Červenka: „Teď můžu říkat, že jsem připravený na všechno, ale stejně pak můžu být překvapený. Nikdy jsem tam nehrál, takže těžko se dá dopředu soudit.“

Vy byste mohl kamarádovi vyprávět pár svých zážitků...
Klepiš: „Je jich opravdu hodně. Ale nechtěl bych je tady vyjmenovávat, protože Rusové si to můžou přeložit, takže radši ne. Je pravda, že jsem někdy nevěřil svým očím a mozek mi to nebral. Rusové se s tím prostě nepářou. Je jim jedno, jestli je nějaký krok dobrý pro tým, nebo ne. Prostě to udělají po svém.“

Všichni říkají, jaká je tady na šampionátu v mužstvu skvělá parta. I na Jágra už si dovolíte víc?
Klepiš: „Už ho znám nějakou dobu, ale ten respekt tam pořád je. Rozhodně si na něj nedovolím to, co třeba na Honzu Marka. Toho s Červusem bombardujeme pořád.“

Kvůli čemu třeba?
Klepiš: „Tak celkově... Hned když ho ráno uvidíme v kabině, tak na něj něco spustíme. On totiž sedí hned vedle nás, takže ho krotíme, třeba aby si nezpíval tak nahlas, říkáme mu, ať radši mlčí... Nebo mu řekneme, aby si přišel za námi na pokoj zahrát Playstation, ale schválně mu řekneme špatné číslo pokoje. Takže klepe jinde...“

Třeba u Jágra?
Červenka: „Jé, to nevím. Tohle říká Klépa, já ne. Já jsem přeci ten slušňák!“ (směje se)