Finále Česko-Slovensko? Do Prahy, říká Fasel

Světovému hokeji šéfuje od roku 1994. „Manželka mi říká: René, proč tam pořád ještě sedíš?“ přiznává pobaveně René Fasel, někdejší rozhodčí, v rozhovoru s českými novináři. V něm se vrací k drsnému ataku na Martínka, ale třeba i ke spolupráci s Alešem Hušákem…

Co říkáte na to, jak lotyšský obránce Arturs Kulda vyřadil ze hry beka Radka Martínka?
„Viděl jsem to, taky jsme potom toho hráče dodatečně potrestali. Pracujeme i na tom, aby byly bezpečnější mantinely nebo i flexibilnější plexiskla, to je jedna z cest, jak udělat hokej bezpečnějším. Teď jsou mantinely jako zdi.“

Chybí podle vás obecně hokejistům větší respekt?
„Chceme, aby se to zlepšilo, což vidíte i na trestech, které dáváme. Ten Lotyš dostal stop na tři zápasy, což je hodně přísné. Je naším cílem, aby si to hráči příště rozmysleli, když se budou řítit na soupeře.“

Vždy s oblibou říkáte: Neexistuje čistý hit do hlavy. Tohle byl ten příklad, že?
„Ano, přesně proti tomu bojujeme. A to ještě Martínka netrefil přímo do hlavy, ale tak napůl. Jenže bylo to bez puku, Kulda ho zaměřil a rozjel se, jako kdyby byl raketa. Bum. Přitom vůbec nemělo cenu do něj jít. Byl to přesně příklad malého respektu k soupeři.“

Rozhodčí za to ovšem nevylučovali. Čili chybovali, ne?
„Bylo to pro ně těžké, asi to neviděli. Proto máme video, abychom mohli zákroky potrestat zpětně.“

Jaký je váš názor na rapidní vzestup hokejových trpaslíků jako třeba Německa?
„Taky byste se mohl zeptat, co říkám tomu, že zavedené velmoci naopak jdou dolů? (usměje se) Ale k progresu slabších. Podle mě je to tím, že se v oněch zemích více trénuje, ligy jsou profesionálně vedené a pokud si vezmete třeba Lotyšsko, tak drtivá většina hráčů pochází z Dynama Riga, které hraje KHL. Což je pro reprezentaci obrovská výhoda. A pokud jde o Němce, musím říct, že fakt hodně trénují, navíc jsou to urostlí chlapi. Když jsem je viděl, až mě to překvapilo. Určitě je dobře pro celý hokej, že šanci vyhrát má každý, nejenom pár velmocí.“

Ve funkci šéfa světového hokeje jste už od roku 1994. Pořád vás to baví?
„To bych tady s vámi neseděl. (usměje se) Mám na svůj život s hokejem jen ty nejlepší vzpomínky. Možná úplně fajn nebylo, když Češi vyhráli ve Vídni v roce 2005 a deset tisíc lidí na mě tehdy po finále při předávání medailí bučelo. Vztah s vašimi fanoušky nebyl nejjednodušší, což jsem pocítil třeba i v Naganu, rok po šampionátu v roce 1997 po té známé rvačce v zápase s Kanadou.“

Tehdy právě čeští fanoušci měli pocit, že jejich tým byl nespravedlivě zaříznutý...
„Víte, fanoušci jsou jako sloni, mají velice dobrou paměť... Ale to berte jako vtip, už je to pryč. Jako dlouholetý rozhodčí jsem byl na bučení a pískot zvyklý, i když to příjemné není nikdy.“

Tady v Bratislavě se potkáváte s českými příznivci?
„Jasně. Jak říkám, občas mě zastaví, chtějí autogramy. Vážně nemám s Čechy žádné problémy, je to prostě součást mojí práce, že se někdy objeví i takové reakce. Třeba teď po tom trestu pro Kuldu za faul na Martínka nebyli někteří lotyšští fanoušci zrovna šťastní. A hned jsem slyšel: Hele, René! (a ukazuje, jak mu hrozí) Jenže my jsme od toho, abychom rozhodovali. Tak jako v tomhle případě, kdy zákrok na Martínka zasluhoval dodatečný trest.“

Máte pocit, že se vaše kontakty s Čechy v poslední době vyvíjí k lepšímu?
„Obecně je můj vztah s českou federací velmi dobrý. Byl jsem výborný přítel s Milošem Šubrtem (čestným prezidentem IIHF), to je opravdu zajímavý člověk, byli jsme si blízcí. Byl jako můj otec.“

Pojďme ještě k aktuálnímu turnaji. Je pro jeho úspěch vhodné, aby se ve finále utkali Češi se Slováky?
„To by bylo vážně něco! Pak bychom to celé radši přesunuli do Prahy, kde je větší hala. (směje se) To radši nepište, z toho by Slováci neměli radost. (znovu se usměje) Ale vážně. Na takový zápas bychom mohli prodat 200 tisíc lístků. Umím si představit tu spoustu emocí, které by to vyvolalo.“

Překvapilo vás zatím něco v průběhu šampionátu?
„Ne, Slovensko je hokejová země, tak jako Česko. Milujete hokej. Možná se vám tohle nebude líbit, ale pro mě jsou tyhle dvě země v podstatě totéž.“

A co říkáte tomu, na jaké úrovni se stále drží i v devětatřiceti letech Jaromír Jágr?
„Jsem jeho velký fanoušek a to, co předvádí ve svém věku, je fantastické. On je prostě výjimečný hokejista. Řekl bych to takhle: Každý za svůj život potká takových pět až deset opravdu výjimečných hráčů. A on patří mezi ně.“

Víte o obrovském skandálu, který v sezoně ochromil českou extraligu?
(nechápe) „Ne, ne... Co se stalo?“

Kvůli chybně registrovaným hráčům vzalo vedení ligy třem klubům body.
„Opravdu? Fakt nevím, to je poprvé, co to od vás slyším. To bylo někdy na začátku?“

Ano, v Česku z toho byla obří aféra.
„Opravdu? Divné, že o tom nevím, přitom moji spolupracovníci pravidelně monitorují, co se děje v jednotlivých ligách. Fakt nevím... Jenom jsem slyšel, že se Aleš Hušák (šéf Sazky) dostal do nějakých problémů právě kvůli stavbě tehdejší Sazka Areny pro mistrovství světa v roce 2004.“

Co si o tom myslíte?
„Bylo dobré, že jsem mohl s Alešem (Hušákem) spolupracovat. Je to velmi dynamický a kreativní člověk, musím říct, že nebýt Aleše, rozhodně by ta hala nestála. Je ale pravda, že to není jednoduché provozovat takovou arénu pro 17 tisíc lidí, zvlášť v Evropě. Můj vztah s Alešem je ale stále dobrý, občas si zavoláme. Dokonce přijede i sem na mistrovství, sháním mu nějaké lístky. Jak už jsem říkal – někdy je třeba mít lidi, jako je on, kteří dělají věci, co vypadají na první pohled nereálně. Nebýt jeho, hala by nestála. A myslím si, že i pro celé Česko bylo tehdy mistrovství velká událost a bude i příště. Už máme ve federaci nepsané pravidlo, že se do velkých hokejových velmocí šampionáty pravidelně vrací. Určitě se opět mistrovství objeví znovu i na Slovensku.“

Kdy podle vás padne rozhodnutí, jestli hráči z NHL budou startovat na olympiádě v Soči v roce 2014?
„Příští září vyprší kolektivní smlouva mezi NHL a NHLPA, až pak se o tom bude diskutovat. Vím, že sami hráči do Soči určitě jet chtějí, o tom není pochyb. Ještě uvidíme. Doufám, že to dopadne tak, že hráči z NHL budou startovat. Je to moje velké přání.“

Co pro to můžete udělat vy osobně?
„Je to velmi složité, určitě nemůžeme dát NHL více peněz. Už jich za to utrácíme dost, ve Vancouveru stála účast hráčů z NHL naši federaci deset až dvanáct milionů dolarů. Za lístky, pojištění, cestování a tak. Nic proti tomu, ale nejde platit už nic navíc. Když dáte třiceti týmům NHL čtyři pět milionů, to je pro ně stejně nic... Takže v NHL musí rozumět tomu, že účast hvězd je dobrá i pro ligu a hráčskou asociaci, nejenom pro IIHF. A hlavně je to dobře pro hokej jako takový.“

Ruští hráči jako třeba Alexander Ovečkin jasně řekli: Na olympiádu pojedeme, i kdyby nám to NHL zakázala!
„Ano, o tom vím. A podobně by to určitě udělali i hráči z jiných zemí.“