Eliáš vzpomíná na olympiádu a vyhlíží Kanadu: Dánům dali dva touchdowny
PŘÍMO Z KANADY | Do Vancouveru se během kariéry v NHL nepodíval často. S New Jersey Devils hrál Patrik Eliáš (42) ve Východní konferenci, byly dokonce sezony, kdy se s místními Canucks nestřetli vůbec. Ale na město má dobré vzpomínky. A během zimní olympiády 2010 tu dělal kapitána českého týmu. Tentokrát se sem bývalý útočník vrátil coby asistent české dvacítky.
Možnost zahrát si na juniorském šampionátu měl sám dvakrát. Jenže poprvé ho o ni připravilo zranění a podruhé už ho nepustili z New Jersey, přestože zrovna začínal na farmě v Albany. „A víte, kdo jel poprvé místo mě? Venoušek!“ připomněl Patrik Eliáš. Současný kouč dvacítky Václav Varaďa se v onom roce 1995 stal se šesti trefami nejlepším českým střelcem. Tým však skončil mimo medailové pozice. Teď se oba společně snaží jako trenéři své následovníky mezi elitu vrátit.
Potkal jste ve Vancouveru už nějaké staré kamarády?
„Ale ano. Asistenta u švýcarského celku dělá Tommy Albelin, který se mnou hrál hodně dlouho v Jersey. Střetli jsme se s nimi už v létě v Brně, koukal jsem na tréninky a bylo mi jasné, že budou hrát podobně, jako jsme hrávali v Devils. On dost zažil trenéra Jacquese Lemaira, takže to bylo hodně poziční, ti kluci byli opravdu zarputilí, hráli hodně kompaktně. Pak je tady ještě Tuomo Ruutu s Finskem, ale ti hrají ve Victorii. Viděl jsem se taky se Svejkem (Jaroslav Svejkovský), který tady žije a přijel se podívat na poslední přípravný zápas. Po první výhře mi pogratuloval trenér Jersey, pochválil naše oslabení.“
Takže všichni turnaj bedlivě sledují...
„Ano a je to fajn, protože tenhle šampionát má obrovský význam jak pro hráče, tak kluby a fanoušky. Všichni rádi sledují, jak se představí další talentI.“
Vy sám jste měl na dvacítky jako hráč trošku smůlu, že ano?
„První rok před mistrovstvím světa v Red Deeru jsem se zranil. Viděl jsem se tady taky s Láďou Kohnem, bydlí v Kalifornii, ale přijel s dětmi na turnaj. Bavili jsme se o dvacítkách, kde hrál taky. A víte, kdo tehdy jel pak místo mě? Venoušek! (Václav Varaďa) Takže jsme se takhle protočili.“
Pak dal šest branek a dokonce se stal nejlepším českým střelcem, rok poté v Bostonu taky...
„Fakt, jo? On jen říkal, že mu turnaj docela vyšel. Pokud jde o mě, další rok už jsem byl v Albany a Lou (manažer Devils Lamoriello) mě nechtěl pustit. Jel jsem se za klukama jen podívat.“
Tentokrát se turnaj hraje ve Vancouveru, jak se vám tady během kariéry v NHL dařilo?
„Bylo to jedno z mých oblíbených míst, protože Vancouver je výborné město. Měl jsem tady i oblíbenou italskou restauraci. (usměje se) A člověk raději jede do Vancouveru, kde je mírnější podnebí, než třeba do Calgary, Edmontonu nebo Winnipegu. I jako hráč na něj mám dobré vzpomínky, dal jsem tady pár rozhodujících gólů, dařilo se mi. Jenom jsme sem tak často nelétali. Jednu dobu byla dokonce pravidla taková, že jsme se sem dostali jen jednou za tři roky. Třeba se nám něco mimo led nelíbilo, hokejem tady však lidi žijí a to je skvělé.“
Na olympiádě 2010 právě ve Vancouveru jste dělal kapitána českého týmu. Bude to už devět let...
„Čas letí, ale vzpomínky mám skvělé, bylo to výjimečné. Největší turnaj pro hokejisty. A být ještě k tomu kapitánem týmu? Fantastické. Bydleli jsme hned přes zátoku, kousek, hrozně jsme si to užili.“
Ve volných dnech trénujete v hale Univerzity Britská Kolumbie, kde jste tehdy hráli osmifinále proti Lotyšsku a čtvrtfinále s Finskem. Vzpomněl jste si na to?
„Hned jsem říkal klukům, jak jsem tam na konci třetí třetiny proti Finům nevyrovnal. Myslím, že od Tomáše Plekance jsem to dostal tak trošku na nohu, už jsem to nestihnul proměnit. Prohráli jsme 0:2, Hagman nám dal gól poté, co Pavlu Kubinovi strhli helmu.“
Zpátky k juniorům. Jak na Kanadu, vašeho příštího soupeře?
„Jejich skóre bývají občas strašidelná, Dánům dali dva touchdowny (14:0). Mají výborné hokejisty, první kola draftu, individuálně jsou skvělí, přitom razí výborné týmové pojetí.“
