Táta bek z Kladna, z Ancicky je gólman Německa. Kvůli červeným chráničům
Jeho táta Martin se postavil rodnému Česku před dvanácti lety na mistrovství světa v Moskvě. Teď čeká stejný zážitek Tobiase Ancicku (18), brankáře Německa na juniorském šampionátu. Navíc v zemi, která je kvůli původu rodičů jeho druhým domovem. „Určitě je to pro mě speciální turnaj,“ ujišťuje rodák z Heilbronnu. V hledišti bude mít své nejbližší.
Česky ještě docela umí. Byť doma už dávno vládne němčina a kladenský původ otce připomínají jen občasné návštěvy příbuzných. „Dlouho jsem tady nebyl. Naposledy snad dva roky zpátky. Hokej jsem hrál v Česku někdy před pěti lety na kempu,“ pátrá v paměti Tobias Ancicka, jenž od podzimu rozvíjí svůj talent ve finské juniorské lize. V celku Lukko Rauma odchytal sedmnáct zápasů. Nyní se chce předvést na světovém pódiu před zraky nejbližších.
Je pro vás speciální nastoupit na MS v Česku?
„Určitě ano. Mám tu rodinu, všichni se přijedou podívat na zápasy. Táta, mamka, děda, strejda. Když hrál táta proti Česku, byl jsem moc malý. Vím o tom, ale už si to nepamatuju. Táta už je Němec, fandí Německu.“
Máte bližší vztah ke Kladnu?
„Vůbec ne. Když jsem byl mladý, hodně jsme jezdili za dědou. Byl jsem tam i na nějakých hokejových kempech. Ale teď už tam nejezdím. Jágra samozřejmě znám. Toho zná každý.“ (úsměv)
Váš otec byl obránce, vy stojíte v bráně. Jak se to stalo?
„Když hrál táta v Mannheimu, byl tam gólman, který měl červené betony a rukavice. Líbilo se mi to. Tak jsem šel do brány a už jsem tam zůstal.“
Znáte nějaké české hráče?
„Jenom Lukáše Dostála, který chytá ve Finsku. Je fakt dobrej.“
Jaké jsou ambice vašeho týmu na turnaji?
„Chceme zůstat nahoře, v první divizi. Máme těžkou skupinu. Češi jsou na tom možná o trošku líp než my. Ale můžeme překvapit. Máme dobrý tým.“
