Domácí mistrovství světa skončilo pro českou hokejovou dvacítku neúspěchem. Mužstvo kouče Václava Varadi prohrálo ve čtvrtfinále se Švédskem jasně 0:5, na medaili už junioři čekají dlouhých patnáct let. Deník Sport u tří hokejových osobností zjišťoval, jestli národní tým vůbec měl na lepší výsledek a v čem za elitními výběry nejvíc zaostává. Projděte si názory Vladimíra Vůjtka, Marka Malíka a Davida Moravce.
VLADIMÍR VŮJTEK
bývalý trenér Slovenska a Česka
1. Byla vůbec šance na lepší výsledek české dvacítky na MS?
2. V čem a proč za elitou zaostáváme?
1. „Šance moc nebyla. Za smůlu můžeme považovat, že se zranili Lauko s Jeníkem a pro celé mistrovství nebyl fit brankář Dostál, ale když se podívám na pojetí hry semifinalistů plus Američanů? Tak to je úplně jinde, jiný level. Vlak nám stále ujíždí. Od obrany, přes zakončení, po přesilovky. V tom jsme stále pozadu a bohužel mám dojem, že se propast ještě prohloubila.“
2. „Dlouho se mluví o tom, že juniorská soutěž je slabá. Když jsem byl u mužstva před 25 lety, skoro všichni kluci hráli extraligu nebo byli špičkoví hráči první ligy. V podstatě všichni už hráli mužskou soutěž, byli odolnější. Bojovnost u kluků současného výběru kluků byla, v ní nezaostávali. To se ale nedá říct o individuálních činnostech, technice, kombinaci nakrátko, rychlosti myšlení a zpracování. Z toho všeho pramenily i zbytečné fauly.“
MAREK MALÍK
juniorský trenér, bronzový z OH 2006
1. Byla vůbec šance na lepší výsledek české dvacítky na MS?
2. V čem a proč za elitou zaostáváme?
1. „Vždycky je šance. Síla týmu a kvalita je jeden aspekt, druhý to, jak si mančaft sedne, jakou má zrovna kdo na turnaji formu. Vždycky je prostor na zlepšení.“
2. „V čem zaostáváme? Skoro ve všem. Vrátil jsem se před deseti lety do republiky a deset let se mluví o tom samém dokola. Nejsou děti, nejsou všestranné, připravené. Sám hledám příčiny, mám kamarády tělocvikáře a ti mi jen potvrzují, že děti nesportují, nechodí ven, pohybová schopnost jim chybí.
Jasně, kluci se věnují hokeji, ale to je málo. Z mého pohledu musí umět i fotbal, basket, tenis, vylézt na strom. Tohle musí jít už od rodičů, od škol. Podle mého jsou tréninky kvalitní, ale narážíte na kvalitu, připravenost. V juniorce třeba řešíme věci, které už by měli kluci umět v osmé, deváté třídě. Lepší hráče to brzdí, dobří musí trénovat s dobrýma. V konkurenceschopném prostředí. Líbilo se mi, že kluci na mistrovství dřeli, nic nevypustili. Ale kvalita prostě chybí. Už se musí bouchnout do stolu a říct, tohle jedeme, to je správné, tak to budeme dělat. A žádné obcházení pravidel.“
DAVID MORAVEC
olympijský vítěz 1998 a dvojnásobný mistr světa
1. Byla vůbec šance na lepší výsledek české dvacítky na MS?
2. V čem a proč za elitou zaostáváme?
1. „Na lepší umístění asi moc velká šance nebyla. Možná za souběhu okolností jsme mohli Švédy porazit, ale to by bylo výjimečná situace.“
2. „Zaostáváme v dovednostech. Ve všech – ať je to bruslení, pohyb, práce s pukem. To jsou největší kameny úrazu. Jinak je vidět, že v klucích hokejovost, snaha a úsilí je. Chtějí strašně moc dokázat. Ale dovednostně zaostáváme. Jak to zlepšit? Bruslit se začíná už od přípravky.
Názory na nácvik dovedností se různí. Podle mého by se na nich mělo pracovat už od mladších žáků. Nic složitého nebo náročného, ale základy se do dětí dostat musí. Mají čtyři roky v mladších a starších žácích, aby se tyhle věci naučili, zlepšili, zdokonalili A v dorosteneckém věku je dotáhli k dokonalosti. Pak to může vypadat jako u Kanaďanů, Finů, Švédů nebo už i Němců.
Inspirace ze zahraničí je dobrá věc, ale program výchovy si musíme nastavit podle svojí nátury. Podle toho, co nám nejvíc vyhovuje. Nemůžeme to dělat jako v Rusku. Aljošovi se nechce bruslit? Tak ho vykopneme, protože takových Alexejů stojí v řadě dalších deset. U nás ne. Musíme pracovat s těmi, co máme a tvarovat je.“