Po debaklu v prvním zápase se Švédy se česká dvacítka vytáhla! Porazila Rusko 2:0, celý zápas zvládla takticky skvěle. Nabízíme vám pět důvodů, proč hvězdy jako Askarov, Podkolzin nebo Amirov ani nevyšly. Národní tým ukázal způsob, jak může čelit soupeři, který má ve svém středu borce draftované v prvním kole a věští se jim velká budoucnost v NHL.
Blokování střel
Vždycky, když se ruský hokejista dostával ke střele, měl proti sobě jednoho (někdy dva) obětavé pracovníky v červeném dresu. Tohle nasazení vydrželo Česku celý zápas a hlavně přicházelo od každého člena týmu. Vůbec nezáleželo na jmenovce na dresu. I když soupeř hrál daleko víc na puku, národní tým se osobní statečností dovedl s tímhle prvkem dobře srovnat. Nepropadal žádné skepsi stylu „už jedou“. Celý tým skákal do střel, tím pádem nebyla ruská herní převaha tolik ani vidět v počtu ran na bránu. Nestalo se, že by Rusko operovalo dlouhé sekundy před brankovištěm a mělo druhé a třetí dorážky. Nedostalo prostor.
Žádný blackout
Druhá půlka zápasu se Švédskem byla na nedostatečnou. Nechala v sobě dost hořkou pachuť, Česko schytalo debakl 1:7 a výsledek vlastně vymazal velmi dobrý dojem z první části zápasu. Proti Rusku byli mladí reprezentanti psychicky daleko silnější, neudělali žádnou hloupou chybu, která by překlopila zápas na stranu soupeře. Nahrávalo tomu taky, že Rusko bylo z českého způsobu boje totálně nešťastné. Naopak jste měli pocit, jak si parta Karla Mlejnka víc a víc věří, když jí vychází plán.
Pohyb
Kromě závěru Česko nechodilo zahřívat trestnou lavici, to byl taky hodně důležitý faktor. Nestalo se, že by se přehřálo pár hráčů při oslabeních a ostatní jen koukali, co se na ledě děje a u toho jim tuhly nohy. Ne, díky tomu mohl národní tým pořád posílat do akce čerstvé bojovníky, pravidelně točit sestavu. A už se Švédskem bylo vidět, že pokud neodejde hlava a nepostaví do cesty stopku, Česko s pohybem nemá problém. Z hráčů jako Rašky, Langa nebo Koffera jste měli pocit, že by létali klidně ještě další zápas.
Taktika
Soupeř měl v sestavě daleko větší individuální sílu. Ale tyhle velké schopnosti narazily na odhodlání a týmový hokej. Vypíchnout z českého týmu jediného hráče? Deset lidí by nejspíš řeklo deset jmen. Rusové se neustále snažili zápas rozhodnout sami, po jednom, individuálně. Věřili svým schopnostem. Přesně tohle je česká cesta, jak může udělat zázrak na MS do 20 let a přehrát silnější soupeře. Potřebuje je utahat, jezdit do brejků, proměňovat je a zase se vrátit do ulity. Bylo vidět, jak celý tým přijal pohled Karla Mlejnka na věc. Že parta spolu žije, jste mohli slyšet po zápase, protože už dlouho tak falešně zazpívaná hymna nezněla tak krásně. Mladí hráči měli ve tváři totální euforii, úsměvy. Pak běželi nadšeně do kabiny. Z drobných detailů vnímáte, jak spolu tým žije. Teď je klíčové podobné prvky předvést víckrát. Ideálně otestovat hru ještě proti USA, s Rakouskem čeká na Česko jiná role, herně dominantní. Ale pro čtvrtfinále to bude vyžadovat úplně stejný boj jako proti Rusům.
Lukáš Pařík
Čeští brankáři na turnaji jsou vyrovnaní. Neřekli byste, že by jeden z nich nějak extra vyčníval. Trenéři nakonec určili jako jedničku Nicka Malíka, který chytal proti Švédsku. Výsledek jeho výkon hodně zkresluje, ale on nechytal vůbec zle. Když byl stav vyrovnaný, zlikvidoval několik přečíslení. A že výsledek vyskočil až na sedm puků v jeho síti? Spíš odnesl fakt, že tým před ním přestal fungovat, než že by to byla jeho vina. Přesto mělo logiku, že na Rusko šel Pařík. Nebyl zatížený kanonádou, byl svěží. A neudělal jedinou chybičku, byť to měl výrazně snazší než Malík. Parta před ním totiž pracovala, neobjevily se pasáže, kdy z přemíry snahy vznikají hloupé chyby. A teď čeká trenéry klíčové rozhodnutí. Zůstane Malík jedničkou? Nebo se tahle pozice hodí na Paříka, který je v tuhle chvíli vítěz?
Související články
