Důvody debaklů dvacítky: od bruslení po buly. Skill kouč hledá cesty
Charakterem a vůlí vydřený, nesmírně chutný triumf nad sbornou. Vedle toho dva neúprosné debakly od Švédska (1:7) a USA (0:7). Zvlášť ten druhý znovu vysvlékl český hokej do naha. Kdo je soudný, ve fackách s velmocemi shledává přetrvávající příkop mezi úrovní českou a kvalitou světovou. Deník Sport probral detailně neduhy s uznávaným koučem dovedností Richardem Kovaříkem, jenž má základnu v Kalifornii a prostředí mládežnického rozvoje v USA dobře zná.
Otazníky už v přípravě na MS
„Velmi pozorně a denně jsem sledoval finální přípravu dvacítky ve Vyškově před odletem do Edmontonu. Zarazil mě rozdíl mezi tréninkovým a zápasovým nasazením. Postrádal jsem vyzkoušení ostrého tempa, jaké je zvykem v utkání. Ti kluci za celou dobu neopustili tréninkový kvalt. Je to chyba. Trend je jasný. Až na malé výjimky se příprava koná v nejvyšší rychlosti. Tohle musí hráči do dvaceti let zvládat. V zámořských juniorských soutěžích toto trenéři tvrdě vyžadují, naše nároky musí být stejné. Přepínat z tréninkového úsilí do zápasového je u nás obtížné. Proto jsme první dvě střídání s USA nevěděli, která bije. Amerika okamžitě zapnula na nejvyšší stupeň, jako v tréninku. My se k tomu dostávali postupně.“
Ruský skalp jako výstřel do tmy
„Po takových výhrách, jako se urodila nad Ruskem, je klíčové provést pravdivou analýzu. Potěšit musely kolektivní výkon, odhodlání, bojovnost. Ale zároveň si nesmíme lhát do kapsy a zavírat oči před tím, že nás Rusové hrubě podcenili. Stejný tým sborné porazil naše áčko na Karjale, v Helsinkách nebyly naše dvě juniorské lajny konkurenceschopné. Najednou proti Rusům stála kompletní dvacítka a po debaklu se Švédy… Oni do toho šli laxně. Přestože Igor Larionov je obrovský profík a skvělý trenér, nedokázal nastavení svých hráčů změnit. A nám ten obrovský zanďour proti technicky daleko vyspělejším hráčům vyšel. Což se stane jednou z deseti případů. Jinak, stavět hru na vyhazovaných kotoučích, kdy se neudržíme na puku, nikam nevede. Naše historická přednost v podobě chytrého kombinačního hokeje se zcela vytratila.“
Technika bruslení: česká lopota, americká krása
„Utkání s USA prokázalo značný rozdíl v dovednosti bruslení. Naši hráči spíš poskakovali, byli v křeči, špatně se pohybovali. Američani bez výjimky jdou krásně do kolen, ukázkově roztahují nohy, efektivně využívají hrany bruslí, učebnicově přenášejí těžiště z jedné nohy na druhou, mají daleko lépe zvládnutou techniku, díky tomu se méně nadřou. Proč to tak neumíme? Není to jen o pilování power skatingu, velmi důležitá je průprava off ice a schopnost našich trenérů kluky opravovat. V tomto zaostáváme. A ve Vyškově jsem na tohle téma neviděl jediné cvičení. Přitom bruslení je alfou a omegou všeho. Jeho zdokonalování probíhá po celou kariéru, nikdy nekončí. Své bruslení musíte neustále procvičovat, posouvat dál, a to i na nejvyšší úrovni.“
Udržení se na kotouči, jisté nahrávky do pohybu
„Trvá nám, než si puk zpracujeme a posuneme na spoluhráče. Američani si přihrávají jedním dotekem, díky tomu okamžitě změní situaci ve hře. Jsou si jistí, málokdy chybují. Jsou neustále v potřebném pohybu, dostanou se mnohem častěji do gólových šancí. My se nesčetněkrát dostávali do situací, které jsme řešili riskantní nahrávkou, mnoho našich pasů nemělo na samém počátku velkou naději na vyústění v dobrou akci. Tím pádem jsme ztráceli kotouče a nedostali se do hry. Neumíme si nahrát dvě jisté přihrávky po sobě, které by nám otevřely hru, a my pokračovali v nahrávce do šance. Ne. My se snažíme docílit herní šance hned z první nahrávky. To nefunguje. Amerika kopíruje trend z NHL, tedy několik jednoduchých nahrávek po sobě, ovšem na jistotu. Má to jednoznačný účinek. Soupeř jako my přestává stíhat, hráči ztratí schopnost pokrývat soupeře v obranném pásmu, jednotlivec se uvolní, získává pas a skóruje.“
Drajv do brány, schopnost skórovat v předbrankovém prostoru
„Američan se neohroženě narve před našeho gólmana do prostoru, kde nemá co dělat, ale protože z druhé strany nepřichází adekvátní reakce a vypuzení vetřelce mimo blízkost brankoviště, ocitáme se v akutním ohrožení. Takto nám daly USA několik gólů. Naši kluci musí být agresivnější, lépe čistit prostor. Když faulovat, tak radši vynést protihráče na kopytech, ukázat sílu, než hákovat či sekat, protože nestíhám. Technika odstraňování soupeře v místě u našeho gólmana je velmi důležitá, my ji neovládáme, ztrácíme v tomto na obou stranách hřiště. Neumíme se k tomu postavit, protože v českém hokeji se to neučí, vůbec se to netrénuje. Samozřejmě na rozdíl od jiných států světové špičky. Jde o další dílek do celkové mozaiky.“
Posouvání puků obránců na útočníky při rozehrávce
„Velký problém naší hry. Není co řešit. Kvalitní přihrávky od našich beků na útočníky prakticky nebyly k vidění, když už, tak pozdě. Ve Vyškově to náš tým trénoval, snažil se, ale bohužel, nejde nám to. Čím dřív útočník dostane pas do obránce, tím rychlejší je akce. Souvisí to s rozdílnou technickou zdatností na puku u Američanů a u nás. Zámořský hráč vás umotá na pětníku, nám jdou možná slušně stahovačky na trojnožce. Jakmile to ale máme použít v herní situaci, nejsme toho schopni. Zvládneme to leda na tréninku. A tak je to v mnoha aspektech hry. Co umíme na tréninku, neprodáme v zápase. Tím se vracím na začátek a k rozdílné intenzitě práce v přípravě a při zápase.“
Soustředěnost hráčů po chybě
„Naši hráči se dostávají do potíží poté, co vytvoří chybu. Jsou okamžitě rozhození a trvá jim dostat se zpátky do hry. Ztratíme kotouč a panikaříme. Je to hrozně vidět. Američani i Švédové zůstávají nad věcí. OK, přišli jsme o puk, z útočného rozestavění přecházíme do defenzivní šablony a fungujeme dál. Naši s tímto mají obrovský problém. Má to souvislost s vyspělostí hráče, s úrovní psychologického nastavení jednotlivců. V tom výrazně zaostáváme za světem. Hráč tady odmala dostává kartáč za jakoukoli chybu. Přitom hokej je hrou chyb. Jenže u nás plašíme namísto toho, abychom v klidu obrátili své postavení a pracovali na tom, jak kotouč získat zpět. Tady je to o kvalitě trenéra, který musí hráče udržet ve správném rozpoložení.“
Vhazování: jistá šance dohnat velmoci
„Všiml jsem si, že nemáme centry, kteří by pravidelně vyhrávali buly. Tou začíná celá hra, a pokud ani v této standardní situaci nemáme nad soupeřem navrch, v arzenálu našich zbraní už toho moc nezbývá. Prohrát šest, sedm vhazování z deseti, zaděláváte si na problém. Druhý tým naháníte, abyste získali kotouč, přicházíte o energii. Ve chvíli, kdy náš hokej nemá světu moc co nabídnout, musíme se nutně zdokonalit aspoň v těch dovednostech, které natrénovat jdou a netrvá to věčnost. Jednou z věcí, s nimiž lze ztrátu na konkurenci relativně brzy dohnat, je právě vhazování.“
Jak dál? Změnit styl a myšlení
„Pokud s výrazným zanďourem prohrajeme na mistrovství světa 0:7, něco je špatně. Proto tvrdím, že je lepší snažit se o atraktivní moderní hokej, jaký hraje světová špička, a klidně dostat desítku. Do budoucna to má pro nás větší význam, než se probránit k menšímu debaklu, který stejně nic neřeší. Kdyby nám Američané dali jeden gól z těch dvou prvních tyček, styl kočka-myš by se odehrával mnohem dřív. Počkali si na první trefu a pak nás svou strojovou hrou zadupali do země. Nám zůstaly oči pro pláč, že jsme ani s tuhou defenzivní taktikou neměli nárok… Drsný střet s realitou.“
