Se stříbrnou medailí se vrátil do Čelechovic u Přerova, přivítal se s rodinou a padl do postele. Tomáš Suchánek následně prospal celou neděli. „Ale po probuzení jsem se štípat nemusel. Dobře vím, že to nebyl sen, ale realita. Docela pěkná,“ přiznal český brankář.

Skolila vás únava z turnaje, cestování nebo prožité emoce?
„Řekl bych, že to bylo úplně vším. (usmívá se) Únavou i cestováním, protože jsme se vraceli fakt dvacet čtyři hodin. Hned jak jsem přijel domů, pozdravil jsem se s rodinou, šel do pokoje a probudil jsem se až v pondělí ve čtyři hodiny ráno.“

Usnul jste i s medailí na krku?
„Tu jsem odložil, zůstala v obýváku, celá rodina si ji prohlížela. Šla prý z ruky do ruky.“

Čím to, že jste se ze zámoří vlastně vracel domů? Dostal jste volno od svého současného klubu Tri-City Americans?
„Tak nějak se to seběhlo. Doma jsem nebyl dlouho, nemohl jsem být s rodinou ani přes Vánoce, tak jsem se zeptal klubového manažera, jestli by byla možnost zajet na pár dní do Česka. Souhlasil a pustil mě. Za to jsem hodně rád. Mamka pro mě doma ještě nechala stromek, tak jsem rád, že můžeme s rodinou Vánoce dodatečně trochu oslavit. Ve čtvrtek ráno už zase odlétám zpátky.“

Vybavíte si první věty, kterými vás doma rodiče vítali?
„První, co jsem viděl, byla mamka, která už na letišti brečela radostí. Všichni mluvili podobně – chválili a gratulovali ke skvělému úspěchu, jaký jsme dokázali. Byli rádi, že mě vidí. A já taky.“

Stříbro je parádní, ale pořád je to prohra ve finále. Navíc v prodloužení a po skvělém návratu v posledních minutách ze stavu 0:2. Co ve vás převládá? Smutek nebo radost?
„Musím říct, že pro mě to je bohužel z devadesáti devíti procent zatím zklamání.