Jiříček po vážném zranění: Konečně jsem zdravý. Bráchovi jsem trejd přál
PŘÍMO Z OTTAWY | Zmítal se v bolestech, život se mu protočil. Obránce Adam Jiříček patřil před letním draftem NHL k nejočekávanějším nadějím, na předchozím mistrovství světa dvacítek měl potvrdit domněnky skautů. Jenže při premiéře proti Slovensku si poškodil meniskus a zpřetrhal vazy v koleni. Rekonvalescence zabrala přes tři čtvrtě roku. Nyní se poklad St. Louis opět vrátil na osudový podnik. „Uvědomil jsem si, že jsem konečně zdravý,“ oddechl si urostlý zadák.
Útrpná rodinná diagnóza postihla nejprve Davida, pak i Adama. Oba bratři Jiříčkovi protrpěli kvůli vážným zraněním složité období bez hokeje. Věří, že špatné dny odezněly. „Dostalo mě to na další metu,“ hodnotí mladší ze sourozenecké dvojice postupný comeback na brusle. Znovu platí za zásadního reprezentačního obránce. A přestože dosud na turnaji vyloženě neexceluje, bitvu s vlastním tělem snesl bravurně.
Jak se ohlížíte za náročným procesem?
„Musím říct, že jsem ho zvládl dobře. Těžký byl hlavně začátek, kdy jsem se dozvěděl diagnózu, jak dlouho potrvá léčba, co bude obnášet. Postupně si člověk zvykne. Den po dni jsem makal mimo led s kondičním trenérem i fyzioterapeutem, kteří mi hodně pomohli. Jsem zpět!“
Co byste tedy poradil hráčům s obdobně devastujícím problémem?
„Je důležité být trpělivý, radši si počkat na správný čas. Musíte ale makat, abyste se uzdravil, nejde jenom ležet. Podstoupil jsem práci, díky ní můžu opět nastupovat. Trénoval jsem déle, než kdybych hrál, volného času jsem moc neměl. A když, doháněl jsem školu.“
Pomohli vám Blues, kteří vás v létě draftovali?
„V St. Louis jsem strávil dva měsíce před i po nováčkovském kempu, trénoval jsem víceméně sám. Starali se o mě, takže ano, dost mi pomáhali. Když se opět začalo hrát a já jsem nemohl, znovu to na mě dolehlo, ale měl jsem jasný cíl, který se povedl.“
A pak jste si v kanadské juniorce opět koleno pochroumal. Zase to stejné…
„Dostal jsem do něj znova, obrovská náhoda. Tak to prostě je, nemám k tomu vlastně co říct… Sám jsem nechápal, ani jsem už nebyl naštvaný. Naštěstí pauza tentokrát trvala jen pár týdnů. Po prvním zápase na mistrovství jsem si nicméně uvědomil, že jsem konečně mohl hrát zdravý. Dostalo mě to na další metu.“
Nebyl jste nervózní, zda šampionát vůbec stihnete a jak s vámi případně zamává?
„Nepanikařil jsem, znovu jsem se soustředil na rehabilitaci a vyšlo to. Tempo na mistrovství světa mi nevadí, mám to rád.“
Zajímal se o váš stav i reprezentační asistent Ladislav Šmíd, když má zadáky na starosti?
„Byli jsme ohledně kolena v kontaktu pár měsíců. Nemám si na co stěžovat, dobrý trenér. Je příjemné s ním pracovat.“
Prožíval jste hodně intenzivně přestup bratra Davida z týmu Blue Jackets k Wild?
„Jsme v kontaktu dennodenně. Trejd mu může prospět, upřímně jsem mu ho přál. Za určitý čas šanci dostane, navíc větší než jakou měl v Columbusu. Může naplno ukázat svůj potenciál v Minnesotě.“
Není nešťastné, že se sešel s krajanem Davidem Špačkem?
„Konkurence je všude. Že to vyšlo zrovna na dva Čechy a praváky? Jsou kamarádi od dětství, za mě je i tohle hokej. Oba musí makat, třeba budou hrát spolu, kdo ví.“
