Zdeněk Janda
Premium
18. ledna 2025 • 20:30

Augusta: Táta mi nasadil laťku kur*a vysoko, kouč musí být i psycholog

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
Toto video je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
TOP VIDEA
Liga na pivu v Hradci! Petrášek: Jsme nechuťáci. A česká liga je na vrcholu
Nečas zářil proti Calgary (2+1). Byl vyhlášen první hvězdou zápasu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Podoba v obličeji i hlase. Geny se nezapřou. Patrik Augusta úspěšně pokračuje v rodinné tradici, s juniorskou reprezentací získal druhý bronz v řadě. „Vždycky se podívám nahoru do nebe a zeptám se táty, jak mi to jde. Zatím si nestěžuje,“ usmívá se syn legendárního kouče Josefa, jenž dovedl národní tým ke dvěma seniorským titulům a zemřel v roce 2017. Také Patrik sní o tom, že jednou převezme elitní reprezentaci.



V 55 letech je jeho hokejový životopis mimořádně pestrý. Jako hráč vyhrál československou i německou ligu, má dva bronzy s reprezentací, nakoukl do NHL. Renomé si získal také jako kouč. Dvacítku dovedl dvakrát ke třetímu místu na MS a je připravený pokračovat. „Pořád jsou ještě i vyšší medaile,“ říká bývalý útočník. O sobě nechce příliš mluvit, stejně jako slavný otec neustále vyzdvihuje zásluhu týmu.

Chápu váš správný přístup. Ale i tak zkuste chvíli mluvit o tom, co to znamená pro vás.
„Je to o mužstvu. To není fráze, to je pravda.“

Ale nebojte se mluvit i o sobě.
„Není to tak, že bych chtěl být přehnaně skromný. Ale nelítám v oblacích. Můžu být do určité míry spokojený, ale pořád to není nejvyšší umístění. Takže pořád můžeme snít dál. Samozřejmě, že je fajn, když je člověk odměněný za práci, které se věnuje naplno. Ale pořád je třeba říct, že je to díky tomu, jak to uhráli hráči.“

Máte tohle v sobě od táty? Také on vždycky vyzdvihoval hráče, sám zůstával v ústraní.
„Myslím si, že jsem byl takhle vychovaný. Je přece automatické, že to uhrají kluci na ledě. Já jsem si to užil jako hráč, teď to vnímám z pohledu trenéra. Je příjemný vidět, že jsme jim s dalšími lidmi z realizačního týmu dokázali pomoct. Já to vždycky přirovnávám k vodě.“

Jak to myslíte?
„Turnaj vlastně začíná tím, že se vyvalí voda z koryta. Ta teče a my jako trenéři se snažíme koryto udržovat, aby se voda někde neroztekla. A když jo, snažíme se ji vrátit zpátky. Držet ji v takových kolejích, o kterých si myslíme, že budou úspěšné pro mužstvo. Takže my to jenom lehce upravujeme, aby voda nebyla až moc divoká.“

Jistě jste zažil v kariéře i trenéry, kteří si mysleli, že voda teče právě díky nim a přisuzovali si víc zásluh?
„Samozřejmě. A bylo jich dost. Možná i díky tomu jsem jinej. Člověk by se měl na svojí cestě učit jak od dobrých, tak od špatných. Protože když se ti něco nelíbilo, neměl bys to potom dělat druhým.“

Měl jste zase u sebe píšťalku od táty?
„Ano. A od čtvrtfinále jsem ji používal.“

Od začátku ne?
„To zase ne. Protože to není na každé utkání. Nemůžu to zase zneužívat. Vždycky si ji vezmu, když jde do tuhýho, a věřím, že mi může pomoct.“

Jinak ji máte uloženou na čestném místě?
„Normálně ji mám neustále v hokejové tašce. Vozím ji celý rok na tréninky, ale vyndávám ji, když cítím speciální souznění nebo spojení s tátou. Nebo když člověk potřebuje trochu štěstí.“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Play off
Články odjinud


Články odjinud