PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Ufff. Hlavně že to je úspěšně za námi... Asi tak bere Radim Vrbata vítězné zahájení mistrovství světa. „Důležité vítězství, dobrý vstup do turnaje,“ shrnul pocity autor druhého gólu a asistence na první zásah po výhře 2:0 s Bělorusy.
Bylo utkání hlavně o trpělivosti?
„Určitě, vyplatilo se, že jsme nezačali panikařit. Bylo to dlouho jedna nula, Saša chytal dobře, když měl udělat zákrok, udělal ho, tím nás držel ve hře a druhým gólem jsme se pak uklidnili. Pro nás, kteří jsme přiletěli, šlo hlavně o to zvyknout si na velké hřiště, mimo to, že bojujeme s časovým posunem. Ať je to, jak chce, na těchhle rozměrech ledu je hokej trochu jiný, nějaký čas nám to zabere.“
Vaše formace byla u obou vstřelených gólů, takže na rozjezd fajn, ne?
„Jo, jsme rádi, že jsme mohli přispět, od toho v týmu jsme. Bělorusko hrálo dobře dozadu, na modré čáře stáli ve čtyřech, v pěti. Ve hře pět na pět proto bylo těžké najít nějaké skulinky, ale pomohly nám přesilovky. Pořád je ale co zlepšovat, i když jsme rádi, že to tam dvakrát spadlo.“
S Martinem Hanzalem hrajete ve Phoenixu, to vám aspoň při adaptaci pomůže, ne?
„Jo, ale stejně je to tady hodně jiné, je potřeba si jinak najíždět, od mantinelu to je k bráně ne krok dva, ale tři čtyři. Člověk v sobě má nějaké automatismy a musí si teď zvyknout na něco jiného.“
Takže i když spolu hrajete roky v jedné lajně, stejně se zase učíte…
„Přesně tak, velké hřiště i tohle změní. Samozřejmě, asi předvídáme líp, co ten druhý udělá, ale stejně je potřeba si zvyknout.“
Tomáš Fleischmann vám do lajny sedne?
„Rozhodně. My jsme spolu hráli už na mistrovství v Quebeku před pěti lety. Flaška je výborný hráč, jde jen o to si na sebe zase přivyknout.“
A co další Tomáš, devatenáctiletý Hertl, který s vámi na začátku chodil na přesilovky?
„Klobouk dolů. Sledoval jsem ho třeba někdy v televizi, ale když jsem tady na vlastní oči viděl, co si v devatenácti letech dovolí, to bude opravdu jednou pan hráč…“
