Ojedinělý trojrozhovor s českými trenéry: „Růžovi“ chystali toitoiky!
PŘÍMO Z MINSKU | Když se při zápase s Itálií chystal na střídačku, parťáci z trenérského štábu si z něj utahovali: „Máme pro tebe připravené toitoiky a otevřeme dveře,“ říkali na adresu hlavního kouče Vladimíra Růžičku v souvislosti se střevní virózou jeho asistenti Ondřej Weissmann a Jaroslav Špaček. Nejen o tom, ale především o vzájemné spolupráci, promluvili v ojedinělém trojrozhovoru pro deník Sport. „Hlavní je, že si lidsky rozumíme a vzájemně se respektujeme,“ shodli se čeští trenéři.
Pro deník Sport promluvili včera po obědě, když si sedli na pohovku v lobby hotelu Renaissance. „Jsem tady na deset minut, víc ani minutu,“ naoko poručil Špaček, který se zrovna chystal na chvilku natáhnout. Nekonečné noční debaty o hokeji totiž trenéry vyčerpávají. Zvlášť po pozdě večer hraných zápasech.
Nakonec se ale povídání protáhlo na více než hodinu. Trenéři souhlasili i se společným fotografováním na schodech moderního hotelu. „Jako že budeme dělat modelky, jo?“ pousmáli se klíčové členové realizačního týmu, kteří si vzájemnou spolupráci pochvalují.
„Kdo se mnou dělal, vždycky jsem se snažil, aby se cítil dobře. Tým není jen o jednom trenérovi, ale o všech lidech okolo. Mě zajímalo, aby se cítili dobře. Nejen hráči. Ale i trenéři. Protože když to někoho moc nebaví, je to špatně. Na to jsem si dával pozor. Je to i tom, že si lidi musejí sedět. A hlavně: musejí se spolehnout jeden na druhého! Protože to není jenom o výhrách, je to i o porážkách. Právě prohry leccos naznačí… My se hodně dohadujeme o všem možné, chceme to nejlepší. Ale jakmile je zápas, musíme vystupovat jako jeden tým!“ zdůraznil kouč Růžička, který už dovedl národní tým ke dvěma titulům (2005 a 2010).
V obou případech u toho byl i Weissmann, v prvním případě se na přímo na ledě na úspěchu podílel i Špaček, celkově trojnásobný mistr světa.
„Zažil jsem je chvilku ve Slavii během výluky, už tehdy se mi jejich práce líbila. Pro mě bylo jednodušší do toho jít, když vidím, že jim to funguje a už něco dokázali. A jsou to trenéři, kteří umějí vyhrávat. Což je hrozně důležité. Takže jsem si říkal, že bych je mohl malinko podpořit, přinést něco nového. Nebál jsem se toho,“ řekl někdejší skvělý bek o spolupráci s osvědčenou trenérskou dvojkou.
V obsáhlém trojrozhovoru vykládali nejen o vlastní spolupráci, zmínili se ale i o situaci v Turíně v roce 2006. Na olympiádě byl totiž vedle tehdejšího hlavního kouče Aloise Hadamczika právě Weissmann. A otevřeně přiznává, že to moc neklapalo.
„Určitě je to pro mě poučení v tom, že jsem se znovu přesvědčil, že i ty mezilidské vztahy jsou při trénování hrozně důležité. Ti dva si musejí rozumět i mimo led. Tam to moc nefungovalo…“ připouští kouč.
Přímo v akci u toho byl na ledě i Špaček. Rovněž on vycítil, že to v trenérském štábu zrovna nefunguje. Celkově byla atmosféra okolo týmu na turnaji prachbídná. V zákulisí už se dokonce probírala možnost, že by Hadamczik ihned skončil.
„Být to na nás v kabině, my bychom tehdy vyměnili trenéra okamžitě! Vím, že to bylo těžké udělat, ale ta situace byla prostě šílená. To fanoušci vůbec netuší, co se tam dělo. Bylo to hrozné… Ale to už je jedno, brali jsme bronz. Jako hráči jsme semkli, abychom aspoň měli nějakou medaili. Jenže ten bronz se tehdy ani moc neslavil… Protože jsme měli na víc. A všichni to věděli. A kdybychom byli koučování jiným způsobem, mohli jsme to zlato udělat. Nebo aspoň se dostat do finále,“ vrátil se Špaček k olympijské zkušenosti z roku 2006.
Při hodince povídání došlo i na „lehčí“ témata. Třeba na to, jak Růžička se Špačkem svého parťáka popichují, jaký je to kutil…
O čem dalším trenéři mluví
- o tom, jak je důležitá vzájemná podpora
- o Jágrovi
- o hádkách, jestli je lepší auto, nebo motorka
- o tom, proč nelhat o tom, jak hraje tým
OBSÁHLÝ TROJROZHOVOR ČTĚTE V DNEŠNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT!
