Žebříček nejúspěšnějších koučů hokejové repre: Králem je HLINKA!

Třicet velkých světových turnajů, to už je mocná sbírka. Přesně tolik vrcholných akcí absolvoval český národní tým od roku 1993, kdy se republika oddělila od slovenských bratrů. Olympiády, mistrovství světa, Světové poháry… Deník Sport mapuje výsledkovou úspěšnost šesti vyvolených koučů, kteří prostor vést mužstvo dostali. Vítěz průzkumu? Samo sebou Ivan Hlinka!
6. Slavomír LENER (2002-04)
JEHO ÉRA: Někdejší Hlinkův kolega měl v roli hlavního kouče pokaždé výborně našlápnuto, při jeho premiéře na mistrovství světa v Helsinkách však Češi nezvládli semifi nále s Kanadou a mentálně nezvládli následný boj o bronz se Slovenskem. Vše se mělo obrátit na domácím šampionátu v Praze rok poté v nové vysočanské aréně. Pod Lenerem se hrál parádní hokej, za uši dostala i našvihaná Kanada. Načež přišel krutý šok ve čtvrtfi nále s USA, ztracené vedení 2:0 a prohra na nájezdy. Lener před akcí slíbil, že v případě triumfu si strhne nehet na noze. Škoda, že vydržel.
MS 2003 | 4. místo |
MS 2004 | 5. místo |
PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ | 4,5 |
5. Alois HADAMCZIK (2005-08, 2010-14)
JEHO ÉRA: Z jednoho úhlu pohledu je dokonce úspěšnější než Růžičkova. Zatímco stávající velitel reprezentace má bilance 3 medailí a 4 turnajů bez placky, Alois Hadamczik eviduje 4 medaile a stejný počet neúspěšných pokusů. Co do počtu cenných kovů Hadamczik nad svým rivalem vede, zato však nevlastní zlatý. Nejúspěšnější byl hned na začátku, během čtyř měsíců si pověsil na krk bronz a stříbro. Nejlepší hokej tým pod ním předváděl v Bratislavě 2011, kde měl na to vyhrát. Ačkoli měl smlouvu i pro šampionát v Praze, loni po olympiádě v Soči rezignoval.
ZOH 2006 | 3. místo | MS 2011 | 3. místo |
MS 2006 | 2. místo | MS 2012 | 3. místo |
MS 2007 | 7. místo | MS 2013 | 7. místo |
MS 2008 | 5. místo | ZOH 2014 | 6. místo |
PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ | 4,5 |
4. Luděk BUKAČ (1994-97)
JEHO ÉRA: Kouč mistrů světa 1985 dostal svazové angažmá záhy po MS 1994 v Itálii, kde vyhořel rozháraný soubor Ivana Hlinky. Bukač zabudoval nové tváře, především kladenské Paterovce. Čtvrté místo na šampionátu ve Švédsku navnadilo, už rok poté se ve Vídni hrála česká hymna na znamení jedenáctiletého čekání na titul. Euforie vydržela jen do léta, příprava na SP se trenérovi vymkla z rukou, tým netáhl za jeden provaz, rozdělil se na dříče a lenochy. Přišel debakl nadějí. V únoru roku 1997 po nevydařených Švédských hrách kouč abdikoval.
MS 1995 | 4. místo |
MS 1996 | 1. místo |
SP 1996 | 6. místo |
PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ | 4,5 |
3. Vladimír RŮŽIČKA (2004-05, 2008-10, 2014-?)
JEHO ÉRA: Vesla se chopil ve smutných časech po tragickém úmrtí Ivana Hlinky. A hned na Světovém poháru jím vedená armáda zazářila, v báječném semifi nále a po hrdinském boji smůlovatě podlehla domácí Kanadě. Rok na to přišla zlatá vídeňská lahůdka během výluky NHL, po výměně s Aloisem Hadamczikem si připsal dva slabší turnaje, včetně olympiády ve Vancouveru. Do propasti se řítil při rozlučkovém MS v Německu 2010, ale tam v pravou chvíli přišel okázalý obrat po Jágrově historickém štiplavém proslovu. Po druhé Hadamczikově epoše sklidil dvě bramborová umístění.
SP 2004 | 3. místo | MS 2010 | 1. místo |
MS 2005 | 1. místo | MS 2014 | 4. místo |
MS 2009 | 6. místo | MS 2015 | 4. místo |
ZOH 2010 | 7. místo | ||
PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ | 3,7 |
2. Josef AUGUSTA (2000-02)
JEHO ÉRA: Spadl do toho rovnýma nohama a musel se naučit plavat. Naučil se rychle! Josef Augusta povýšil z asistenta na hlavního kouče v únoru 2000 ze dne na den poté, Ivan Hlinka odešel do Pittsburghu. Nevěřilo se mu, vedl si však nadmíru zdatně, hned na šampionátu v Petrohradu vyhrál, rok poté znovu. Olympiáda v Salt Lake City mu však nevyšla a bezprostředně po prohraném čtvrtfi nále na MS ve Švédsku podal demisi. Jakmile emoce opadly, chtěl u týmu pracovat dál, ovšem šéf svazu Karel Gut měl již jiné plány.
MS 2000 | 1. místo |
MS 2001 | 1. místo |
ZOH 2002 | 7. místo |
MS 2002 | 5. místo |
PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ | 3,5 |
1. Ivan HLINKA (1993-94, 1997-2000)
JEHO ÉRA: Reprezentaci vedl ještě za federálu, kdy na Hrách v Albertville 1992 a poté na šampionátu v Praze a Bratislavě bral bronz. Hlinkova bilance u elitní české jednotky je jedinečná, ze sedmi akcí s českou partou (z devíti celkem u reprezentace) pouze dvakrát nepřivezl některý z cenných kovů. Vrcholem je samozřejmě olympijské Nagano, zaznamenání hodný je i fakt, že každé přímé utkání o medaili jeho tým vyhrál. To nebyla náhoda, to byl zkrátka Hlinkův um v práci s hráči.
MS 1993 | 3. místo | ZOH 1998 | 1. místo |
ZOH 1994 | 5. místo | MS 1998 | 3.místo |
MS 1994 | 7. místo | MS 1999 | 1. místo |
MS 1997 | 3. místo | ||
PRŮMĚRNÉ UMÍSTĚNÍ | 3,3 |