Kovář sní o zlaté přihrávce. Jako Patera: Medaile je velká touha!

Maséři národního týmu: Pro štěstí jsme přivezli slona a Patrika Bartošáka • iSport TV

Po úterním zápase se Švýcary (5:4) si zašel do sauny, pak usedl v hotelu v pohovce. A rozebíral nejenom šance pro čtvrtfinále, ale i dvojici Patera-Procházka. Právě ti pro něj byli nejoblíbenější hráči. „Při vší úctě k Džegrovi pro mě byli víc,“ usmívá se devětadvacetiletý centr, který na dálku drží palce Bostonu, aby vyhrál Stanley Cup.

Cítíte z týmu po základní části velkou sílu?
„Myslím si, že síla je znát. Ale je to čtvrtfinále, jeden zápas. V něm se může stát úplně cokoliv. Jedno blbé vyloučení, tyčka, a je to v pytli. Je to jako sedmý zápas v play off. Ale je pravda, že jsme základní skupinu zvládli dobře a nějakou sílu jsme ukázali.“

Je tenhle pocit důležitý?
„Pár šampionátů už mám za sebou. Byly skupiny, kdy jsme taky hráli skvěle, třeba v Moskvě v roce 2016. Ale prohráli jsme ve čtvrtfinále s Amerikou. Pak zůstala jenom prázdnota. Hrozná. A je jedno, jestli to předtím šlo, nebo ne. Zajíci se opravdu počítají až po honu. To, že jsme hráli dobře, vlastně nic neznamená. Musíme to zúročit ve čtvrtek.“

Mrzí vás pořád zmíněný rok 2016?
„Určitě ano. Tam jsme předváděli fakt výborný hokej. Prohráli jsme pak s Amerikou gólem, který padl po víc než metrovém ofsajdu a potom po nájezdech. Tohle mě mrzí hodně.“

Kdyby se to stalo dnes, gól by neplatil, že? Trenéři by si mohli vzít výzvu.
„No vidíte, tehdy bohužel. Pravidla se posouvají. Kdo si vzpomene, ví, že to byla branka z regulérního ofsajdu. Na 1:1.“

Vám zatím medaile chybí, máte o to větší chuť to tady napravit?
„Je to velká touha. Opravdu jo. Medaile dlouho není, v posledních letech jsem u toho, takže to chci hodně změnit. Moc bych chtěl, abych nějakou získal. Nejde ani tak o mě, ale o celý náš hokej. I lidi by si to zasloužili.“