PŘÍMO Z BRATISLAVY | Klaplo to! Jakub Voráček pomohl ukončit tříletou dobu temna, kdy se národní tým po prohraném čtvrtfinále z šampionátu pakoval a cestoval domů. K vítězství nad Německem (5:1) pomohl gólem, který byl nakonec vítězný. „Je to nádherný pocit. Teď nás čeká Kanada… bude to strašně těžké, ale věříme si,“ hlásil viditelně unavený, ale šťastný kapitán.
Dlouho vypadal váš výkon hodně křečovitě. Plynulo to z nervozity?
„Po bruslařské stránce jsme si něco vytvořili, ale je pravda, že to určitě dlouho nebyl náš zápas. Měli jsme nohy v písku. Věděli jsme ale, že to urveme vůlí. Že když zůstaneme u naší hry, tak ty góly prostě dáme. Byli jsme trpěliví a padlo to tam.“
Nezapochyboval jste ani na chvíli o tom, že tenhle tým má sílu na to, aby postoupil do finále?
„Na pochyby nebyl čas. Soustředil jsem se spíš na to, abychom si vytvořili šance a dali nějakého góla. Ani po té nešťastné brance na 1:1 se nic nezměnilo.“
Při přečíslení tří na jednoho jste netypicky zvolil střelu. Nakonec jste dorážkou dal týmu náskok. Proč jste se rozhodl pálit?
„Kdybych jel zleva, Frolda by to měl na volej. To bych určitě nahrával, jenže takhle by ta nahrávka byla fakt těžká. Měl bych to přes ruku, před celé tělo. On pak taky. Věděl jsem, že když vystřelím, může se to k někomu z nás odrazit, což se taky stalo. Já už to pak jen zametl.“
Nakonec jste dohrávali ve velké euforii. Jak si užíváte, že jste po třech čtvrtfinálových prohrách v řadě jako kapitán dovedl národní tým do bojů o medaile?
(výdech) „Je to nádherný pocit. Teď nás čeká Kanada… bude to strašně těžké, ale věříme si. Skvěle bruslí, jsou opravdu kvalitní. Musíme si vorazit. Tohle nás stálo hodně sil.“
Čtvrtfinále se často bere jako zápas o úspěch nebo neúspěch. Co je teď potřeba udělat, abyste tým ještě víc nabudil?
„To vám spíš řeknu až další den, teď si spíš užiju vítězství. Jsem fakt hrozně unavený, bylo to neskutečně náročné. V pátek se můžeme pobavit o tom, co budeme dělat v sobotu.“
