Pavel Ryšavý
23. května 2019 • 22:24

Vrána nehrál. Říha hrál. Jel podle svého a vyhrál. Co vytáhne dál?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Speciál o Slovácku. Co kouč a kádr? Svědík do Baníku či Plzně? Posunul se, říká Nguyen
SESTŘIH: NY Islanders - Carolina 2:3. Nečas asistencí přiblížil Hurricanes k postupu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je svůj. Když má názor, prosadí si ho, i když ví, že se proti němu začne hned formovat opozice. Nejde za každou cenu nutně s trendem, věří zásadně sobě, tvrdé práci a kondici. Miloš Říha, hřmotný chlap, který dovede budit emoce. Vždycky takový byl, na něj a jeho styl zkrátka vždycky máte názor. Nenajdete nikoho, kdo by se pohyboval v hokeji a mávnul nad jeho jménem rukou. A přesně do téhle kategorie patří i jeho tah, že pro čtvrtfinále vytáhl ze sestavy Jakub Vránu.



Když nastoupil Miloš Říha před rokem do funkce, jedné věci jsem se lekl. Působil hrozně pokorně, děkoval předchůdcům, nedráždil. Když se ho novináři ptali na jeho pořvávání na rozhodčí a impulsivní koučing, krotil je, že na reprezentační lavičce je potřeba něco jiného. V tu chvíli jsem si říkal, že Říha nemůže uspět. Protože bez konfliktu, zrudlého obličeje vztekem během utkání, okázalých gest směrem k rozhodčím a absenci až umanutého „je jedna pravda, moje“, to prostě není Říha. Zbyl by vám trenér, který všem naslouchá, ostatní tlumí a nakonec zůstane bezradný. Prostě někdo tuctový, nevýrazný.

Udělal ale pravý opak, než sliboval. Otočil se postupně do své zóny plné ohně. Dělá nečekané kroky typu telefon Milanu Gulašovi. Režisér přenosů z MS rád vyrábí sestřih Říhových grimas a gest směrem k rozhodčím, až si říkáte, jestli už to není za hranou.

Miloš Říha je stará škola. Vždycky vyznával přístup, že hráč má poslouchat, ne se kamarádit s trenérem. Když padne gól, zařve si na lavičce jako zvíře, nedrží současný trend, že trenér maximálně zatne pěst v kapse u kalhot, protože musí vypadat, že za každou cenu má zápas pod kontrolou a přesně takový vývoj čekal. Přijde chyba? Hned ji vytkne. Něco se povede? Hned pochválí. A klidně svoje svěřence sedře z kůže, protože bez hrubé kondice to nejde. Prostě vítejte v roce 1985.

Postupovat tímhle stylem v klubu, asi by v něm už dlouho nevydržel. Třeba by se mu vzbouřila kabina, navíc by se styl práce okoukal. Ale na krátkodobé akci typu mistrovství světa může mít Říhův oheň úspěch. Zásadní vtip je totiž v tom, že cesta nahoru není jenom jedna. On vsadil na model, že je generál. Tečka. Co řekne, to bude.

Rozhodnutí vystrčit Jakuba Vránu ze sestavy, vzbudilo velké emoce. Útočník Washingtonu je výjimečný hokejista, s talentem na úrovni Davida Pastrňáka. Když porovnáte, co umí, není mezi nimi zase tak velký rozdíl, jen první měl zkrátka o dost těžší roli, že si musel místo postupně získat v hvězdami nabitém Washingtonu. Má potenciál patřit k top hráčům NHL. Takže? Moc podobných borců Česko nemá. A Říha ho stejně z klíčového zápasu vyndal, dal mu pozici na tribuně.

Trenér to vzal na sebe. Ideální scénář si mohl namalovat nějak takhle: „Útočník dostane jasný vzkaz, že s ním nejsem spokojený, plus že nejvíc je tým. Čtvrtfinále vyjde. Pro semifinále vyjede na led naštvaný, motivovaný ukázat, jak jsem se spletl. Tam bude klíčovým hráčem, podobně jako v zápase se Švédskem.“ S tím samozřejmě souvisí, že Miloš Říha musí najít řadu, kam hráč Vránova formátu zapadne, kdo střelci dovede nahrát, udělat ho. Držet ho mimo sestavu do konce turnaje by byl hodně velký luxus.

Pak tady samozřejmě byl i jiný scénář. Kdyby Česko vypadlo s Německem, Říha by slyšel jako první, že zápas prohrál on. Tím, že vystřihl Vránu, střelce z NHL, který dovede dát gól, i když se tým zrovna trápí.

Trenér vsadil na to, že na turnaji uspěje a jeho cesta je správná. Pracuje stylem, že když se kácí les, pár stromů navíc holt zařve. Věří si. Pokud Česku zacinká medaile, postupně zapomenete na věci, které vás štvaly. Byli jste v úspěšném týmu. Zásadní je vždycky výsledek, nezáleží na způsobu. Historie si pamatuje, kdo vyhrál, ne jak. A jestli skončí Česko bez medaile? Převáží právě ten kyselý dojem a na příští akce bude mít Říha velký problém dostat hráče, které by si přál.

Trenér zkrátka hraje. Jde na to po svém, jako vždycky a asi u toho někoho naštve (jako vždycky). První zásadní krok mu vyšel. Česko se dostalo do semifinále, přetlačilo Němce. Teď přichází další. Jak využít Jakuba Vránu, který musí mít obří motivaci?

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud