První titul po jedenácti letech. Druhý ve Vídni a premiérový pro český tým. Rok 1996 byl počátkem medailové smršti, která se zastavila až po završení zlatého hattricku v roce 2001. Robert Reichel (49) za celou dobu chyběl pouze jednou. Třikrát zvedal pohár šampionů první, jako kapitán týmu. Poprvé přesně před 25 lety, kdy tahle žeň začala. „Mužstvo mělo už tehdy velkou sílu,“ vzpomíná v rozhovoru pro iSport Premium. Co řekl k cestě turnajem? Jak vzpomíná na polití premiéra Václava Klause v kabině a co řekl k Renému Faselovi?
Koktejl rozvahy a mladické kuráže. Tak psali o českém týmu. Sedm nováčků turnaje, kvarteto posil z NHL, ale žádné megahvězdy. Výběr trenéra Luďka Bukače před Vídní neměl přehnané vyhlídky. Mužstvo jištěné výtečným Romanem Turkem v brance však hned po startu vyprášilo Švédy a Finy, v play off spráskalo Němce i Američany a po finálovém thrilleru s Kanadou zvedl Robert Reichel ruce s pohárem k nebesům. „Největší chyba byla, že jsme pak nejeli společně do Prahy a neoslavili to tam,“ lituje dodnes.
Rok 1996 odstartoval zlatou éru nejúspěšnější české hokejové generace. V předchozích letech se však zdálo, že útrpné čekání nebere konce. Jak se podařilo dát dohromady tým, který to dokázal zlomit?
„Mužstvo bylo dobře poskládané, hráči převážně z Evropy.
Dopita
, Patera, Martin Procházka, kluci, kteří později tvořili osu nároďáku… Věděli jsme, že máme kvalitní tým. Tvořil se postupně. Přijeli čtyři hráči z NHL, trenéři Bukač s Uhrem a Lenerem ještě čekali na nějaké další. Patřil mezi ně Čaloun, ale nakonec nevypadl z play off. Ovšem i ti čtyři nám pomohli. Já jsem se zrovna dohadoval o smlouvě a působil v Německu. Kdyby k tomu nedošlo, možná bych se na mistrovství světa ani nedostal.“
V DEL jste po návratu z Calgary prožil fantastickou sezonu – 101 bodů ve 46 zápasech. Ve Frankfurtu s vámi hrál taky mistr světa z roku 1985 Jiří Lála a vedl si výborně. Ve Vídni byl z pamětníků předchozího titulu Antonín Stavjaňa. Lálu chtěli taky?
„Myslím, že měl jet. Jenže už nevlastnil český pas, musel se ho vzdát. Dneska ho zase má, ale tenkrát to byla velká škoda. Před šampionátem jsme měli dlouhou přípravu. Soustředění v Nymburce, Českých Budějovicích, přáteláky v Německu, Švédsku, proti Kanadě. Bylo to rozkouskované a strašně dlouhé. Ale s krásným koncem.“
Čekal jste, že se stanete kapitánem?
„Je fakt, že v mužstvu jsem nebyl nejstarší. Na soustředění v Budějovicích si trenéři zavolali mě, Stavjaňu, Jirku Kučeru a Drahoše Kadlece, kteří byli starší, a taky Roberta Langa. Řekli, že bychom měli být lídry mužstva a oznámili, kdo bude kapitán a kdo zástupce. Nečekal jsem to, na druhou stranu jsem věděl, co to obnáší, jaká je moje úloha, abychom správně vystupovali jako mužstvo. To jsem se snažil dělat a klapalo to.“
Ale zpočátku úplně ne. Pokud vím, řešili jste něco s Radkem Bonkem. Bylo to tak?
„Přijel jako trojka draftu, měl za sebou první úplnou sezonu v Ottawě. Myslel,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
