Vyhrál, co se dalo. Nejužitečnější hráč švýcarské ligy. Vítěz produktivity po základní části, v níž Zug vyhrál s rekordním ziskem, i v play off, kdy korunoval fantastickou sezonu ziskem titulu. Ale Jan Kovář cítí, že ještě nemá hotovo. „Ono se to říká každý rok, že doufám, že letos to vyjde, ale přece jen, kvůli tomu sem člověk jede a úspěch by byl skvělý,“ řekl 31letý centr při on-line rozhovoru s médii.
Když minulý pátek završil famózní jízdu triumfem ve švýcarské lize, reprezentační trenér Filip Pešán řekl, že určitě nenechá juchat celý týden. Jan Kovář si v Zugu užil víkendové oslavy a potom už balil věci a chystal se k odjezdu ze Švýcarska. K českému týmu se připojil ve čtvrtek na dopoledním tréninku, na svoje už sedmé mistrovství světa pojede jako nejzkušenější hráč mužstva a jeden z hlavních lídrů. Možná i s kapitánským céčkem na dresu.
Po triumfech v české extralize a dvou v KHL jste vybojoval i švýcarský titul a jako hráč posbíral nejzásadnější individuální ocenění. Prožil jste sezonu snů?
„Sezona snů to být ještě může. Je to ještě otevřené a je ve hře z toho udělat sezonu snů“
Získal jste čtyři tituly z ligových soutěží, byl na olympiádě, pojedete na sedmý šampionát. Medaile z velkých turnaje vám dosud chybí…
„Ono se to říká každý rok, že doufám, že letos to vyjde. Ale přece jen, kvůli tomu sem člověk jede. A případný úspěch by byl skvělý.“
Jak odhadujete sílu a možnosti týmu? Zajímal jste se, kdo všechno pojede?
„Těžko soudit. Zvlášť po předchozím mistrovství světa, kde jsme měli skoro všechny naše největší hvězdy z NHL. Myslím, že jsme hráli výborný hokej, ale nakonec nám těsně utekl bronz. Teď přijeli z NHL spíš mladší kluci. Svoji kvalitu určitě mají, věřím, že poskládáme dobrý tým, který bude hrát o medaile.“
Trenér Pešán řekl, že jste jedním z těch, který by mohl být kapitánem mužstva. Během Euro Hockey Tour jste céčko několikrát nosil, na mistrovství světa by to byla vaše premiéra. Stál byste o to?
„A kdo ne? Kdyby to vyšlo na mě, určitě bych to přijal. Sám jsem tak nějak vyrůstal na nejlepších českých kapitánech historie. Dá se říct, že to byly moje idoly. Když jsem sám nosil céčko v nároďáku, vzpomněl jsem si na to a moc si to považoval.“
Každopádně jako nejzkušenější hráč v týmu byste měl patřit k lídrům na ledě i v kabině. Už jste se bavili o vaší roli?
„Ještě ne. Přijel jsem teprve před dopoledním tréninkem. Moc jsem toho nestihl, byl jsem rád, že si můžu zabruslit, na ledě jsem přece jen nějakou dobu nestál. Myslím, že na tyhle věci ještě přijde čas. Ale v nároďáku jsem jedním z těch zkušenějších. Takže se to očekává.“
Počítáte, že byste mohli oprášit spolupráci s Dominikem Kubalíkem, s nímž jste nastupoval už v Plzni i v reprezentaci?
„To opravdu nevím. Ještě jsme to neprobírali, ale je to určitě jedna z možností. Hráli jsme spolu, i nějaké zápasy v reprezentaci, asi se to nabízí.“
Kubalík působí v Chicagu. Do Blackhawks zamířili v předchozích dvou letech oba nejproduktivnější hráči švýcarské ligy. Napřed on a loni Pius Suter. Teď jste na řadě vy. Nemohl by za vás ztratit slovo?
„Myslel jsem, že je automatické, že vítěz bodování jde tam… (směje se) Ale on povídal, že ne. Teď na tom musí zapracovat.“
Co všechno jste stihl, ještě než jste se po zisku titulu připojil k českému týmu?
„Skoro nic. Vyhráli jsme v pátek, v sobotu a neděli jsem si užil oslavy a potom už jsme se připravovali na odjezd. Po sezoně je potřeba zařídit různé věci, výstupní pohovory a tak, chvilku jsem si odpočinul. Úplně jsem se nenudil, ale víc už se toho udělat nedalo.“
Jak oslavy titulu za současné situace vypadaly?
„Nebyly nijak extra velké. Ale po posledním finálovém zápase se spontánně sešlo asi osm tisíc lidí. My byli na balkóně jedné restaurace, hodně daleko od nich. Ale mělo to svoje kouzlo, bylo to hezké a užili jsme si to.“
Zug vyhrál ligu po 23 letech. Základní část však ovládl v bodovém rekordu. Tušil jste od začátku, že se v týmu skrývá taková síla?
„Upřímně, začátek jsem měl hodně těžký. V létě jsem podstoupil drobnější operaci kolena a nezačal pak vůbec dobře. Sezonu jsem odstartoval tak, že jsem za prvních pět zápasů měl, myslím, jednu nahrávku. Vyhrál jsem vhazování a obránce vystřelil. Začátek ani celkově nebyl nejlepší a nedokázal bych si vůbec představit, že by sezona mohla vypadat tak, jak nakonec dopadla.“
Čím se to zlomilo? Kdy jste cítil, že nastává změna k lepšímu?
„Pokud jde o mě, pomohl jsem si tréninkem. Taky je to hodně o psychice. Potom mi tam ale spadly dva góly, rozjelo se to. Nabral jsem větší sebevědomí, začal hrát hokej, jaký umím a jaký si představuju.“
Po základní části jste sám říkal, jak bude play off těžké, zvlášť když jste ve čtvrtfinále narazili na Bern, který ligu během šesti let čtyřikrát vyhrál a umístil se níž, než se čekalo. Měli jste s ním to proti němu těžké?
„Hodně těžké. Hned první kolo proti Bernu nás trošku vrátilo do reality, poznali jsme, co nás čeká. Měli jsme s nimi velké potíže.“
Po překonání téhle překážky jste pokračovali v tažení, které bylo poměrně spanilé. Jak to v Zugu prožívali?
„Očekávání byla velká a cíl od začátku sezony jasný. Zug prohrál finále v letech 2017 a 2019, loni play off neproběhlo vůbec. Jakmile se to povedlo, bylo vidět, jak jsou lidi šťastní, jak to i z manažerů a všech ostatních spadlo tím, že se to konečně podařilo vyhrát. Finále už samo o sobě znamenalo úspěch, ale postup do něj nestačil. Musel se udělat ještě ten poslední krok. Ambice jsme měli jen ty nejvyšší. A tím byl cíl splněn.“
Nakolik pandemie poznamenala sezonu ve Švýcarsku?
„Odehrálo se to tak, jak mohlo. Zkrátili play off, semifinále a finále jsme hráli jen na tři vítězné zápasy, víc už by se nestíhalo. Ale v rámci možností to ve Švýcarsku zvládali dobře. Většinou se stálo, když se čekalo na týmy, které musely do karantény. Samozřejmě, pokud jde o diváky, tam to pandemie ovlivnila nejvíc.“
Byl tohle nejpodstatnější rozdíl, že jste bezprostředně po zisku titulu nemohli sdílet radost na ledě před stadionem plným fanoušků?
„Určitě jo, Na play off začali pouštět do hlediště padesát diváků, takže lístky dostali nejvěrnější kotelníci, kteří byli slyšet a podporovali nás. Ale celkově fanoušci chyběli, prvotní emoce po vítězství by byly asi ještě větší, kdyby tam mohli.“
Sezona byla náročná, hrálo se rychle za sebou. Cítíte únavu, nebo byste pod dojmem úspěchu a toho, že se mu daří, mohl hrát vlastně pořád?
„Únavu asi úplně necítím. Nicméně sezona určitě dlouhá byla, všechno se posunulo. Když si vezmete, že po skončení mistrovství světa zbývá nějakých pět, šest týdnů do začátku té příští, je to hrozně krátká doba. Ale strašně jsem se těšil, až budu moct přijet.“
Přepnout na reprezentační chod po vítězné euforii asi nebude ve vašem případě takový problém, když to zažíváte už počtvrté, že ano?
„Ono kolikrát bývá lepší, když z toho člověk nevypadne a naskočí rovnou do nároďáku. Takže se těším a doufám, že to bude dobré.“
Počítáte, že budete hrát už v sobotu na Českých hrách proti Rusku?
„Ještě to není stoprocentně jisté, ale vypadá to, že asi ano. Domluva byla taková, že bych měl zasáhnout do sobotního zápasu.“
Šampionát bude probíhat v bublině. V jiných letech jste přece jen byli zvyklí projít se po městě, udělat si na chvíli pohodu, zabloudit myšlenkami jinam. Nebude to náročnější na psychiku, když budete zavření a pořád spolu?
„Myslím, že bude. Hodně záleží, jak do turnaje vstoupíme. I od toho se to bude odvíjet. Přesně, jak říkáte. Člověk se sebral a dvě hodiny se prošel po městě, dal si kafe, sednul si a trošku si od hokeje i lidí kolem odpočinul. Ale všichni to mají stejné a budeme se snažit to zvládnout co nejlíp. Určitě si s klukama najdeme nějakou zábavu, abychom se odreagovali i v těchhle podmínkách. Uvidíme, jaké to bude, těžko soudit dopředu. V bublině jsem ještě nikdy nebyl.“
Mistrovství světa bude jiné i na ledě. I do jiných týmů přijedou z NHL spíš mladíci, ani Kanada nebere úplné hvězdy. Bude se to lišit?
„Soupisky ostatních týmů jsem úplně nesledoval. Zájem z Ameriky nebude letos asi tak velký, ale hlavně věřím, že poskládáme dobrý mančaft. Každopádně se budeme snažit přivést tu dlouho očekávanou medaili.“
Chce tu být a vést tým
Pohled JAROSLAVA ŠPAČKA
„Patří k nejzkušenějším hráčům, kteří v našem výběru jsou. Spoléháme na něj, i pokud jde o komunikaci mezi trenéry a hráči, kabinou, maséry. Je to jeden z největších vůdců, se svou rolí je obeznámen. A věříme, že ji splní do puntíku. Jsou hráči, kteří nemusí být kapitáni a patří k přirozeným lídrům kabiny. Někteří ani kapitáni být nechtějí, ale to nemluvím zrovna o Honzovi Kovářovi. Je to o tom, že tady chce být, chce vést ten tým a něco s ním dokázat. A to je důležité, to je, na co trenéři i celá kabina bere zřetel.“
