Lotyš přes palubu! Stránský ho poslal mezi Čechy, spoluhráče pobavil
PŘÍMO Z TAMPERE | Když neposílá puky do jejich sítí, alespoň soupeře hází přes mantinel. Matěj Stránský se v národním týmu dál střelecky trápí, ve čtvrtečním utkání s Lotyšskem na sebe ale stejně upoutal pozornost. Ve třetí třetině poslal monstrózním hitem protivníka na českou střídačku. „Kluci byli v šoku, nečekali to,“ culí se Stránský.
Běžela třetí třetina dávno rozhodnutého utkání. Do souboje u mantinelu se dostaly dvě těžké váhy – Matěj Stránský s 95 kily a ještě o deset kilogramů těžší skoro dvoumetrový pořízek Kristians Rubins. Střet skončil tak, že Stránský Lotyše hodil na českou střídačku.
Obr, který působí na farmě Toronta, se prolétl vzduchem přes hrazení a skončil mezi Čechy. „Ani jsem mu moc nepomáhal, jen jsem ho vytlačoval. Tím, jak byl velký a mantinely jsou celkem nízko, stačilo ho zatlačit a už tam vletěl. Byla to sranda. Hlavně jsem pak viděl reakce kluků na střídačce, bylo to úsměvné,“ chechtá se Stránský.
Parťáci na lavici okamžitě začali bouřlivě a hlasitě slavit zřídka vídaný hit. Nadšením explodoval Tomáš Hertl, to Jiří Černoch se okamžitě se smíchem pustil do Lotyše, kterému se zblízka vysmál do tváře. „Byli trochu v šoku, nečekali to. Najednou mezi ně přiletěl hráč. Oni se dívali na druhou stanu, kde byl puk. Najednou jim tam přistál Lotyš, tak se smáli.“
Kousek s posláním soupeře přes palubu se Stránskému povedl prvně. „Už jsem ale takhle na cizí střídačce přistál já. Nic příjemného,“ směje se. „Je fajn být na druhé straně. Zároveň je to ale dost nebezpečné. Kdyby kluci nedávali pozor, mohlo se někomu něco stát. Brusle tam vyletěly hodně vysoko.“ Právě brusle Rubinse zasáhly do hlavy Radima Šimka, helma ho naštěstí ochránila.
Výkony Stránského v národním týmu jsou mezi fanoušky velkým tématem. V reprezentaci se dlouhodobě střelecky trápí. Na gól čeká už čtrnáct zápasů. Neprosadil se na olympiádě, Českých ani Švédských hrách. Na trefu čeká i teď v Tampere. Na klubové úrovni přitom září. Před rokem suverénně opanoval pořadí kanonýrů v extralize, v uplynulé sezoně vyhrál střelce i ve Švýcarsku.
„Není to poprvé, co se mi v repre nedaří dávat góly. Nevím, čím to je. Už to ani nehledám. Snažím se trefovat aspoň na tréninku. Chytit se. Doufám, že to co nejdříve přijde a třeba ten gól bude i důležitý. Už jsem v životě takové situace zažil. Když tomu jdete naproti a věříte tomu, tak to přijde,“ věří 28letý forvard.
Nad rozdílnými numery v klubu a národním dresu sám kroutí hlavou. „Říkám si to často. Nechápu to. Nevím, čím to je. Jestli bych potřeboval dát hned v prvním zápase gól, aby to ze mě spadlo a pak mi to lepilo více? Možná. Když to nejde, člověk je trochu v křeči. Možná se to stává i mně. Snad to přijde, až bude potřeba. Snažím se ale i tak makat pro tým. Hlavně, ať to padá ostatním a vyhráváme,“ přeje si upřímně útočník.
