PŘÍMO Z TAMPERE | Nejbouřlivější tribuny na světě to nejsou. Když se žene útok na bránu, slyšíte neurčitý hluk, který se zvyšuje s velikostí šance. Pokud se Fin netrefí? Zazní hromové „huuuuu“. Jinak z nálady na tribunách v Tampere při zápasech mistrovství světa paf nejste. V utkání proti Česku místní trochu iritovalo, jak si cizinci řvou svoje pokřiky, tak chystaly protiofenzivu. Jinak Finsko spíš mlčí.
Během turnaje do tiché atmosféry na MS kopli Švédové. Je tady ticho jako v kostele! Po jednom článku pak nastalo v hlavních finských médiích vysvětlování, jaká je fanouškovská kultura. Na hokej se nechodí do kotle ječet. Finové to nemají v sobě.
Až vás to zarazí, když vidíte, jak každým obyčejným zápasem žijí. Že jde Fin večer na hokej, poznáte už ráno na snídani. Hrdě tam sedí v dresu (ne, nepřišel z tahu a není to pozůstatek z minulého večera). Když procházíte kolem různých finských skupinek, cítíte pivo, slyšíte, jak se lidi baví a přeřvávají, vidíte, jak se navléknou do bizarních kostýmů.
Jen nějak nemají potřebu to prodávat ve skupině s ostatními. Je pravda, že atmosféra v hale je při finských zápasech zvláštní. Daleko tišší, než bychom čekali my. Dost to taky v Tampere ovlivní vstupenková politika. Do losování na každý domácí zápas šlo zhruba 7 tisíc lístků, další 4,5 tisíce si mezi sebe rozdělí IIHF, partneři, sponzoři. V zápase s Českem se největší hluk ozýval z pozic pod střechou, tam, kde se lístky losovaly.
Ve spodním sektoru vidíte obrovské skupinky, které na sobě mají stejný typ finského dresu. Švédi si rýpli, že právě tady sedí „krevetoví“ diváci, kteří právě mohou za to ticho. Tenhle termín znamená, že jde o fans, kteří během první třetiny svá místa vyklidí, vyrazí na rauty a už se nevrátí.
Ale to není přesné. Nebo mají v Tampere malé rauty. Lidi se vrátí. Jen tleskají, dupou, zakřičí při gólu. Ale do nějakého sborového řvaní se nehrnou. Jako kdyby si emoce nechávali spíš na dohrání zápasu venku.
Pohledem z Česka taky řeknete, že ve Finsku neumí rozjet zápasovou show. Hala má skvělý videomaping, skvělou práci udělají grafici i režiséři na multifunkční kostce. Jenže pak všechno zhasne, když při zápase promluví moderátor.
Buď je to monotónním hlasem ševelící chlápek v obleku, u kterého vždycky přemýšlíte, jestli vám nabízí zrovna svoje auto, nebo opravdu hecuje hokejovou halu. Varianta číslo dva je možná ještě horší, protože tou je týpek ve zlaté blýskavé čepici. Od prvního dne turnaje jede úplně ten samý mustr. Nezmění jedinou hlášku, neimprovizuje. Vezme si kartičku a podle ní v daném jazyce zakřičí: „Kto vychrajeee?“ Pak někde uloví dvě děti, které každé zařvou ve své mateřštině, co mají tribuny křičet, rozdá jim maskoty, představí velkého maskota v převleku a v podstatě má vyděláno.
Problém je, že pořadatelé mají techniku, možnosti, grafiku, aby rozjeli show, ale neumí ji. Ovšem ať turnaj dopadne jakkoliv, ať slyšíte řev z tribun, nebo ne, měl by skončit velkým ekonomickým ziskem pro celé Tampere. Když si chcete pronajmout střední byt na noc, vyjde vás na 10 tisíc korun. Pokud chcete něco lepšího, dejme tomu se saunou, se třemi pokoji a do 5 minut chůze od haly, zaplatíte 23 tisíc.
Pro Finsko, kde je průměrný měsíční příjem 120 tisíc hrubého, to není zase tak bolestivá záležitost, i když se ve městě ceny za bydlení klidně třikrát zvýšily. Očekává se, že hokejoví turisté tady po sobě nechají miliardu.
