Několikrát uznale pokýval hlavou. Jako bývalý forvard dovedl ocenit umění, které na ledě při čtvrtfinálové výhře 4:1 ukázala první přesilovkou formace, především pak trio forvardů Pastrňák, Krejčí a Červenka. Jiří Hudler, expert studia iSport.cz, zavzpomínal na hvězdné hráče, kteří jemu v kariéře ukazovali způsoby, jak být co nejefektivnější v početních výhodách. „V Detroitu to byla jedna superhvězda, vedle druhé,“ řekl.
Vzpomenete si, zda jste někdy při přesilovce zažil takové herní propojení, jaké nyní předvádí elitní české komando?
„Já jsem měl to štěstí, že jsem v kariéře hrál v Detroitu s Henrikem Zetterbergem, Johanem Franzénem, nebo s Pavlem Dacjukem. Tam se to střídalo, to byly superhvězdy světového kalibru, jedna jak druhá. To byla radost s nimi hrát, opravdu. Ale musím říct, že na naší souhru při přesilovce na mistrovství se dívá opravdu krásně, to ano.“
Podobné to bylo i v Calgary, že? Tam už jste zase mentoroval vy.
„Tam jsem klukům hrál otloukánka před bránou, kdy to tam Sean Monahan a Johnny Gaudreau šmrdlali dokola a já byl bitý před brankou. (směje se) Ale přesilovku jsem vlastně v kariéře hrál na každém místě, když se nad tím zamyslím. I na pozici obránce. Stejně tak hru 6 na 5. Tu jsme hráli s Nicklasem Lidströmem. A později už jsem se musel podvolit mladším ročníkům a jít před branku, kde mě to paradoxně bavilo nejvíc.“
To bych netipoval.
„Když je tam dobrý střelec a vy, když se umíte dobře postavit a nejste blbec, tak tam posbíráte mnoho těch, jak se říká v Americe, cookies. Piškotů. Ale bavilo mě všechno, i pozice levého obránce, přestože jsem to měl přes ruku a nemohl střílet z první. Ale před tou brankou je to takové jiné. Měl jsem navíc kliku, že jsem mohl v Detroitu koukat na Thomase Holmströma, který byl v práci před brankou nejlepší na světě. Každý trénink na sobě pracoval, tečoval každý puk, co šel. Pak to hrál i Johan Franzén a to byli velcí kluci. Já tak velký nejsem, se mnou se brankáři měli výhodu, mohli se dívat přese mě. (směje se)“
Co podle vás rozhoduje o tom, že si hráči takhle sednou?
„Ti hráči musí mít, přestože to spojení nerad používám, hokejové myšlení. To je velký aspekt. Když takové tři hráče dá trenér k sobě, tak je velká pravděpodobnost, že to bude fungovat. Jim pak stačí si stoupnout k tabuli, říct si tři věty a prostě to klikne. Oni vědí, dívají se, vnímají prostor. S tím se hráči musí i narodit. Jde o čtrnáctidenní turnaj. David Pastrňák je náš jasně nejlepší hráč, když se doplní o tak zkušené hráče, jako jsou Krejčí a Červenka... Když jim půjde přesilovka takhle a Karel Vejmelka bude takhle jistý i nadále, tak klidně můžeme turnaj vyhrát.“
Odhaduji, že by vás to asi bavilo si s takovou formací přesilovku ťuknout?
„Stoprocentně by mě to s nimi bavilo. Ale to už se nestane, já už se budu jen dívat, fandit a tleskat.“
