PŘÍMO Z TAMPERE | Prošli mezi čtyři nejlepší týmy šampionátu. Takže úkol splněn? Kdepak. Nic takového od nikoho neuslyšíte. V sobotu v 17.20 hodin vyzvou Češi v semifinále Kanadu. Přeruší temnou sérii šesti semifinálových proher na velkých turnajích v řadě? „Minulost nechte spát. Co bylo, bylo. My žijeme přítomností. Svým hráčům věřím,“ hlásí kouč Kari Jalonen.
Cítíte z něj, jak moc chce uspět. O sobě ale mluvit Kari Jalonen odmítá. Přejít semifinálová vrata? Naposledy se mu to povedlo před šesti lety, když velel Finům. „To je dávno,“ mávne rukou. Český tým naučil hrát účelný hokej, se kterým může být úspěšný. Na medaili už fanoušci doma čekají deset let. „Chceme lidem udělat radost,“ přiznává kouč.
Už jste stihl vidět váš zápas s Německem znovu? Platí spokojenost s celými šedesáti minutami?
„Ano. Měli jsme výborný start do zápasu, to nám samozřejmě pomohlo. Byly tam určité věci, které jsme hráčům řekli. Jinak to ale šlo podle ideálního scénáře. Forčekovali jsme, byli jsme správně agresivní. Moc se mi líbila naše tvrdost v soubojích. V pátek ráno jsem telefonoval s trenérem Němců Tonim Söderholmem, který mi řekl, že jsme ho překvapili právě silou v soubojích, že jsme v nich byli výrazně lepší. Já to viděl stejně. Energie, chtění. Bylo to na naší straně. Samozřejmě musím přiznat, že jsme měli místy štěstí, ale to k velkým výhrám potřebujete vždy.“
Viděl jste od týmu všechno, co jste chtěl? Vítěznou mentalitu, nasazení, sebeobětování.
„Určitě, všechno tohle tam bylo. Správně jste zmínil obětavost. Počet střel, který jsme dokázali zblokovat, byl obrovský. Moc si toho cením. Teď jsem hlavně rád, že se při tom nikdo nezranil a všichni jsou zdraví.“
Stále platí, že tým táhne góly výhradně první útok. Pořád si myslíte, že to není problém?
„Já to jako problém nevidím. Jak jsem už dříve řekl, my počítáme jen výhry. Nic jiného. Přece nebudu kritizovat ostatní hráče, když nedají gól. Samozřejmě doufám, že se to třeba změní, ale tohle je týmový sport. Nehrajeme tenis. Po každém utkání chci vidět jen týmové statistiky, víc mě nezajímá. Tým vyhrává, tým prohrává. Jsem spokojený se všemi lajnami, zejména bych pak chtěl pochválit obránce, kteří proti Německu odvedli skvělou práci.“
Přesto se zeptám na jednu individualitu, tou je Roman Červenka. Je trochu schovaný za Davidy Pastrňákem a Krejčím, kapitán však prožívá v reprezentačním dresu životní turnaj.
„Hraje skvěle, ale ne sám od sebe. Má kolem sebe skvělé spoluhráče, včetně beků. Jeho vliv na tým je obrovský. Vážně si myslím, že máme skvělého kapitána. Má velké zkušenosti, moc se mi líbí, jak s úlohou kapitána pracuje.“
Není první útok svým pojetím hry trochu mimo váš systém? Nemá více volnosti a svobody? Zejména v útočném pásmu.
„Víte, v téhle lajně se sešlo neskutečné množství šikovnosti a talentu. Pořád ale musí plnit základní principy hry jako zbytek mančaftu. Ale někdy ano, máte pravdu. Vidět je to hlavně v přesilovkách, tam je jejich hokejovost patrná snad nejvíc. Jak si přihrávají, jak o sobě vědí... Tam to používají nejvíc a jde jim to skvěle.“
Medailové zápasy rozhodují právě přesilovky a oslabení. To můžete být v klidu, ne?
(usmívá se) „V klidu ne, uvidíme v sobotu večer. I Kanada má skvělé přesilovky. Je fakt, že ty budou naprosto klíčové. V téhle fázi turnaje musíte být vynikající jak v přesilovkách, tak v oslabení.“
Čeká vás Kanada. Nepůjde tak trochu o souboj dvou odlišných herních stylů? Vaše obrana proti jejich ofenzivní vlně.
„Je fakt, že hrají hodně rychle. Svižně se hrnou do útoku. To je ale jejich systém, my chceme předvést to nejlepší z našeho stylu. Dostat z týmu všechno. Všichni vědí, jak Kanada hraje. Mají výborné hráče, skvělý tým. S důležitostí zápasů roste i jejich výkon. My se ale chceme koncentrovat sami na sebe.“
Budete si pouštět záznam jejich čtvrtfinále se Švédskem?
„Ne, není potřeba. Teď sbíráme o Kanadě co nejvíc informací. Analyzujeme, co je třeba, hráčům ukážeme nějaké klipy. Měl jsem v Helsinkách na celou skupinu kolegu, který mi s tím pomáhá. Všechny kousky skládačky slepíme dohromady a v sobotu ráno je odprezentujeme hráčům.“
Jste pyšný na hráče, kam s vaší pomocí už teď došli? Urazili jste kus cesty.
„No, moje cesta trvá zatím jen nějakých devět týdnů. (usmívá se) Je ale fakt, že se toho za tu dobu stalo hodně. Na hráče jsem hrdý. O to víc chci, ať si semifinále užijí. Ať je to skvělý večer pro hokej. Věřím našemu brankáři, že nám pomůže a zase odehrajeme skvělých šedesát minut. Fanouškům doma chceme udělat radost.“
Jako trenér Finska jste tým dovedl do finále před šesti lety. Jak velká je vaše osobní motivace dotáhnout teď k medaili český tým?
„Samozřejmě velká, ale takhle o tom fakt nepřemýšlím. V pátek jsme si dali volno, na led šlo dobrovolně jen pár kluků. Až sobota je hrací den. Chci, ať si všichni odpočinou fyzicky i mentálně. Vaše otázka už směřuje spíše k neděli, tam ještě nejsem vůbec. Chci se soustředit na semifinále, jít po malých krocích.“
Po něm ale může přijít velký skok.
„Je to daleko. Dnes je dnes, dál nehledím. Nesnažte se mě do toho tlačit. (směje se) Soustředím se na jedinou věc, tou je teď Kanada.“
