Jordán si po bramborách užívá bronz: V rukách 220, splašila se mi kladiva
PŘÍMO Z TAMPERE | Patří mezi hráče, kteří dlouho objíždějí reprezentační srazy a jezdili domů zklamaní. Teď si Michal Jordán konečně veze medaili. V kariéře prohrál tři zápasy o bronz, poprvé v Minsku 2014, pak v Praze 2015 a nakonec na olympiádě v Jižní Koreji. Ve Finsku Česko otočilo skóre z 1:3 na 8:4 a porazilo USA. „Taky jsme si říkali, že vést 3:1 je v hokeji nejhorší,“ usmíval se.
Co všechno se honí hlavou s medailí na krku?
„Je to něco neskutečného. Přál jsem si celý život, aby se něco takového stalo. Třikrát jsem byl v pozici, že jsme skončili čtvrtí. Všichni jsme si řekli, že nám to už mezi prsty nesmí protéct. Jsme ohromně šťastní. Když si vezmu, jaký jsme ukázali charakter, svědčí to jen o tom, jaký jsme tady měli tým.“
Bylo těžké se z krize vyhrabat, když jste prohrávali 1:3 a Amerika vás přehrávala?
„Udělali jsme nějaké chyby, oni je potrestali. Ale taky jsme si říkali, že vést 3:1 je v hokeji nejhorší.“
Csaplárova past?
„Přesně. (směje se) Dali jsme druhý gól a už jsme se zvedali. Ve třetí třetině jsme dali šest gólů, to bylo něco neuvěřitelného.“
Můžete rozebrat, co se dělo o přestávce před třetí třetinou, kde jste všechno nakopli?
„Lavička žila celý zápas, trenéři taky. Po každé třetině nám řekli, co musíme zlepšit a co se nám daří. Jsem fakt rád, že jsme to dotáhli do konce.“
A vy jste pak vytáhl svoji nejhokejovější věc na MS, geniální nahrávku Davidu Pastrňákovi na gól. Schovával jste si to na velký okamžik?
„Nejdřív mi dal Hertlík krásnou žabičku, podíval jsem se, viděl Pastu před brankou. Měl jsem v ruce 220, splašila se mi kladiva. Nějak jsem mu nahrál a Pasta to krásně trefil.“
Česko čekalo na medaili 10 let. Jak dlouho se bude tenhle úspěch slavit, týden?
„Vůbec nevím, co nás teď čeká. (usměje se) V kabině si to užijeme a jsem strašně hrdý, že jsem tady s týmem mohl být. Celých devět týdnů stálo za to.“
